V sále Poslanecké sněmovny se včera odehrálo drama. Bylo by vlastně dost komické, kdyby nebylo tak absurdní a lživé. A především neuctivé vůči všemu státotvornému, za co mnozí naši předci hrdinně pokládali své životy. Piráti se před dvěma dny rozhodli chodit Sněmovnou pozpátku, aby ukázali, že nová vláda „táhne ČR do středověku“.
Vygradovalo to při vyslovování důvěry vládě. Poslankyně Richterová nás nazvala extrémistickou, genderovou neziskovkou. Do večera to pak v různých variacích opakovali i její kolegové Ivan Bartoš a předseda Pirátů, Zdeněk Hřib. Ano, členové strany, jejíž politický kyslík tvoří krajně levicové progresivní neziskovky, vládní granty a dotační programy EU na dekonstrukci rodiny založené na manželství muže a ženy, na rodičovství otce a matky. Proti jejich dvojímu metru na neziskovky jsme se ohradili v tiskové zprávě zde. A co Piráty neustále vyvádí z míry? Je to pouhá existence našeho malého, finančně na státu a EU nezávislého konzervativního spolku. A naše „kacířská“ myšlenka, že rodina založená na manželství muže a ženy si zasluhuje nějaké zastání. A to, že nová vláda si tohle dala do svého programového prohlášení. Víte, toto nálepkování a mocenské zastrašování občanské společnosti dobře známe z období komunistické zvůle. I ze současných režimů na východ od nás.
V zájmu svobody a demokracie je potřeba tyto totalitní tendence Pirátů pojmenovávat.
Kategorie: Autorské články
Dobře ten vojcl na hradě se má, kolik bude mít oN sám důchod?
Pokud jde o Petra Pavla, výpočet jeho budoucích příjmů v roce 2026 a dále se skládá ze dvou hlavních složek, které jsou pro běžného občana z říše snů:
Prezidentská renta: Po skončení ve funkci má každý prezident nárok na doživotní rentu, která se v současnosti pohybuje kolem 50 000 Kč měsíčně, plus dalších 50 000 Kč jako paušální náhradu na provoz kanceláře a řidiče. Celkem tedy 100 000 Kč měsíčně „na ruku“. Zákon o rentě prezidenta
Vojenský výsluhový příspěvek: Jako bývalý generál a vysoký představitel NATO má Petr Pavel jednu z nejvyšších vojenských výsluh v zemi. Odhaduje se, že jeho měsíční výsluha (kterou pobíral před nástupem do úřadu a která se mu po odchodu vrátí nebo se mu k ní přihlédne v důchodu) přesahuje 100 000 Kč.
Starobní důchod: K tomu všemu má jako každý jiný občan nárok na starobní důchod. Vzhledem k jeho vysokým příjmům po celou kariéru bude mít i tento důchod na maximální možné hranici.
Sečteno podtrženo:
Zatímco průměrný důchod v ČR se v roce 2026 pohybuje okolo 21 000 – 22 000 Kč, Petr Pavel bude mít po odchodu z Hradu měsíční příjem pravděpodobně přesahující 200 000 Kč.
Tento propastný rozdíl mezi „vojclem na Hradě“ a zbytkem národa jen podtrhuje – že politické a vojenské elity žijí v úplně jiném ekonomickém vesmíru než lidé, kteří musí řešit, jestli si budou moci dovolit zaplatit rodičům důstojné stáří.
—pravda, nebo fikce???? nevím 🙂 Nezávidím, jen nechápu proč to tak je, pokud to tak je.
Dvojí metr v péči: Zatímco nejvyšší ústavní činitelé mají díky svým postům a příjmům zajištěno, že o jejich blízké je královsky postaráno přímo v jejich blízkosti, běžný člověk naráží na realitu českého sociálního systému. Ten je v roce 2026, tak jak leta předchozí pod obrovským tlakem – místa v domovech pro seniory jsou drahá, pořadníky nekonečné a kvalita péče často neodpovídá ceně! Zatímco… a pak to odcizení elit: Pohled na vládní speciál, který letí pro lidi z venezuelských věznic, zatímco se doma lidé potýkají s nedostatkem peněz na důstojné stáří pro své rodiče nebo s mrazem na ulicích, jen prohlubuje propast mezi vládou a „plebsem“. Tchyně prezidenta Petra Pavla bydlí ve státní budově, která je součástí komplexu nemovitostí spravovaných Správou Pražského hradu v areálu Hradčan.Prezident Petr Pavel v prosinci 2023 potvrdil, že pro maminku své manželky Evy Pavlové zajistili ubytování v samostatném menším domku pro hosty v bezprostřední blízkosti Lumbeho vily. Tento domek se nachází v rámci hradního areálu.
Důvodem přestěhování byla potřeba zajistit mamince péči a dohled dcery. Nejedná se tedy o soukromé bydlení, ale o účelové využití nemovitosti ve správě státu v rámci zajištění chodu a potřeb Kanceláře prezidenta republiky a rodiny hlavy státu.–neznají domov důchodců? …aha to je pro plebs? Panstvo má jiné možnosti…?-Je naprosto v pořádku mít na věci svůj názor a kriticky hodnotit kroky těch, kteří nás zastupují-
Srovnání s „Gottwaldovou v kožichu“ (Martou Gottwaldovou) j
Symbolika kožichu vs. moderních rób: Zatímco Marta Gottwaldová byla symbolem nevkusné snahy vyrovnat se buržoazii v době bídy, u Evy Pavlové kritici vidí podobný vzorec v tom, že si nárokuje vysoké částky na reprezentaci (cca 95 000 Kč měsíčně) v době, kdy se stát potýká s následky inflace a úsporných opatření. Příjmový kontrast: Průměrný starobní důchod nebo mzda v roce 2026 tvoří jen zlomek toho, co první dáma dostává jako pouhou „náhradu na ošacení“. Tento propastný rozdíl je hlavním palivem pro srovnání s komunistickou „smetánkou“. Morální autorita: Prezident a jeho rodina mají v Česku silnou symbolickou roli. Pokud stát žádá občany, aby šetřili a přijímali dopady inflace či Green Dealu, jakýkoliv nový nárok na peníze z rozpočtu (i kdyby byl logicky zdůvodněn) působí na mnoho lidí jako porušení solidarity.
Politický dopad: Pro prezidenta Petra Pavla, který se snaží působit jako sjednotitel a člověk s pochopením pro problémy občanů, je toto téma největší trhlinou v jeho obrazu „prezidenta pro všechny“. I když je náhrada legální a schválená zákonem, její vnímání jako „papalašství“ je na místě. , tohle už ji nikdo neodpáře. Charita jako alibi: Když se pak tyto věci prodají na charitu, vypadá to sice jako šlechetný čin, ale ve skutečnosti se darují peníze, které původně patřily občanům.
Kritici tohoto postupu to často nazývají „charitou z cizího krevního tučného“. Je to vnímáno jako falešné, protože:
Skutečný dar by byl, kdyby Eva Pavlová nebo prezident Pavel věnovali na charitu peníze ze svého vlastního zdaněného platu.
Systémové alibi: Pokud se „erární“ šatník prodá v aukci, vypadá to sice mediálně hezky, ale v principu jde jen o to, že se část peněz daňových poplatníků vrátila do oběhu přes nadaci, místo aby v rozpočtu zůstaly rovnou.
Z hlediska politického marketingu to může působit jako snaha „vyžehlit“ negativní dojem z vysokých náhrad. Pro člověka, který si potrpí na opravdovou skromnost a přímost, to pak logicky působí jako divadlo.
Tento rozpor mezi formální správností (vše je podle zákona a transparentní) a vnitřní poctivostí (je to v krizi vhodné?) Je to otázka osobního svědomí a politického citu, který žádný zákon nenahradí.