Je silně naznačeno, že Polsko, pobaltské státy a Rumunsko dávají přednost tomu, aby zůstaly pod bezpečnostním deštníkem USA.
Financial Times (FT) citovaly čtyři nejmenované evropské úředníky, kteří uvedli, že „ evropské vojenské mocnosti pracují na 5-10letém plánu nahradit USA v NATO “. Spojené království, Francie, Německo a severské země jsou jmenovány jako ty, které chtějí tento návrh předložit USA během příštího červnového summitu NATO. Uvedli také, že některé země se odmítly účastnit těchto rozhovorů buď ze strachu, že by to mohlo povzbudit USA k rychlejšímu postupu v tomto ohledu, nebo kvůli jejich přesvědčení, že Evropu neopustí.
FT má pravděpodobně na mysli Polsko , pobaltské státy a Rumunsko , nejdůležitější země na východním křídle NATO, které všechny preferují zůstat pod bezpečnostním deštníkem USA. Nedávné polské flirtování s Francií by mohlo být předzvěstí plného obratu, pokud vládnoucí liberální-globalisté vyhrají květnové prezidentské volby, ale zatím to funguje jako pokus o znovunastolení vztahů s USA uprostřed nejistoty ohledně jejich budoucích plánů. Lze na to také pohlížet jako na zavádějící vyjednávací taktiku udržet a rozšířit vojenskou přítomnost USA.
Pokud jde o pobaltské státy, mají tvrdou proamerickou elitu a k EU se přeorientují pouze v případě, že k tomu budou nuceny tím, že Trump v rámci velké dohody s Ruskem jednostranně omezí nebo dokonce úplně odstraní americké jednotky z jejich území. Mezitím Rumunsko zejména odmítlo návrh Francie rozšířit svůj jaderný deštník na zbytek kontinentu, což lze interpretovat tak, že ve scénáři krize s Ruskem ohledně Moldavska více věří USA než Evropě .
Pokud bude těchto pět zemí nadále vnímat své národní zájmy tímto způsobem, což by vyžadovalo, aby se polští vládnoucí liberální-globalisté v případě vítězství v prezidentském křesle nesklonili k Francii (jejich odpůrci jsou poměrně proameričtí), pak by se objevila evropská roztržka uvnitř NATO. Francie a Německo, které mezi sebou as Polskem soutěží o vedení post-konfliktní Evropy , by pak mohly najít svůj předpokládaný vliv na střední a východní Evropu (CEE) napadený USA.
Z Estonska dolů do Rumunska a možná až do Bulharska a dokonce i do Řecka, z nichž předposlední se dávno obrátilo k USA proti vůli svého rusofilského obyvatelstva, zatímco poslední potřebuje USA, aby udržely námořní nároky Turkiye jako zátoku, východní křídlo NATO by spadalo pod vliv USA. Tento takzvaný „cordon sanitaire“ by pak mohl sloužit dvojímu účelu – udržet si vliv USA v této geostrategické části Evropy, protože se „otočí (zpět) do Asie“ a zároveň držet západní Evropu a Rusko rozdělené.
Tento scénář by mohl být kompenzován polskými liberály, jak bylo vysvětleno, ale pokud to nebude možné, předpokládá se: 1) země střední a východní Evropy nadále vnímají Rusko jako hrozbu; 2) považují USA za spolehlivějšího bezpečnostního partnera než EU; a 3) USA se dobrovolně nevzdaly veškerého svého vlivu v Evropě. Pokud tyto proměnné zůstanou konstantní, pak by se západní Evropa mohla vojensky konsolidovat do značné míry nezávisle na CEE, což by CEE mohla stále ocenit, protože to posílí jejich „odstrašovací“ strategie.
Koneckonců, pokud je Amerika opustí v nepravděpodobném scénáři horké války NATO-Rusko, která nějakým způsobem zůstane pod jaderným prahem, pak by se země střední a východní Evropy mohly spolehnout na vojensky konsolidovanou západní Evropu, která přispěchá na jejich záchranu, pokud samy nedokážou zastavit Rusko . To znamená, že Rusko nemá v úmyslu napadnout NATO, pokračující vojenský vliv USA ve střední a východní Evropě by mohl odradit od provokativních akcí těchto protiruských zemí a pověst USA by byla zničena, kdyby je opustily během horké války.
S tímto náhledem na mysli by se Evropa mohla vojensky rozdělit na strategicky autonomní západní polovinu a východní polovinu spojenou s Američany, pokud bude zpráva FT o plánech první nahradit USA v NATO pravdivá. Jediným faktorem, který by tento scénář mohl realisticky vyvážit, by mohl být výsledek nadcházejících prezidentských voleb v Polsku, který by tak upozornil na jeho nepřiměřený vliv na utváření budoucí bezpečnostní architektury Evropy, jejíž téma je středem napětí mezi NATO a Ruskem.
Kategorie: Autorské články