Olympijská kolekce: Český genderhnus vs. tradiční obleky některých afrických a asijských zemí

Západní civilizace upadá. Místo rodin vychvaluje změny pohlaví, rodí se minimum dětí, ale především vítá migranty ze všech koutů světa, kteří brzy přečíslí původní obyvatelstvo a původní civilizace zcela zanikne. Západní neomarxisti nenávidí národy a myslí si, že všichni lidé jsou stejní, což se projevilo právě v olympijských kolekcích, které jsem snímal snímkem obrazovky z vysílání na ČT Sport.

Většina západních zemí má kolekce z tuctového vzájemně zaměnitelného moderního oblečení, mikin, bund, případně i obleků, které nijak nevyjadřuje národní identitu, národní hrdost a světovou diverzitu, o které by olympiáda měla být. Tradiční prvky má na svém oblečení z evropských zemí pouze Gruzie, Rakousko a Polsko. Avšak i některé evropské země, např. Německo a Belgie, mají oblečení v barvách dané země. Taktéž řada evropských zemí má odlišné oblečení pro muže a odlišné pro ženy.

Naše kolekce je nejhorší ze všech. Nejenom, že není tradiční a nevyjadřuje naši identitu, ale dokonce má stejné oblečení pro muže a pro ženy a ani není v národních barvách. Feminismus a genderová ideologie jsou založeny na likvidaci ženské identity a ženskosti a dělají z žen muže, proto v progresivistické společnosti mizí ženské oblečení. Tito ideologové říkají, že pohlaví neexistuje či jich je 72, dekonstruují nezpochybnitelnou biologickou realitu a útočí na to, co ještě lidem zbylo ze zdravých hodnot. Právě feministické a genderové ideologii šel na ruku český „módní“ návrhář Jan Černý.

Český genderhnus:

Rakušané použili tradiční rakouský oblek:

Dokonce i wokeistické Německo použilo národní barvy:

Gruzínci mají na oblečení své tradiční prvky:

Dokonce i v Kanadě, která propadla genderismu a wokeismu asi nejvíc ze všech zemí na světě, kde zavírají rodiče do cězení za to, že oslovují své čtrnáctileté dcery, které se staly obětí genderismu, v ženském rodě, použili odlišnou spodní část obleku u mužů a u žen:

Obecně však ve svých kolekcích ukázaly hrdost na sebe, svůj národ či národy, své dědictví, svou kulturu a svou historii některé africké a asijské země, zejména Mongolsko a Bhútán.

Bhútánci jsou jako obvykle hrdí na svou tradiční kulturu:

Mongolský oblek ukazující tradiční mongolské oblečení se dostal do povědomí Čechů již před olympiádou jako protiklad k českému genderhnusu:

Bahrajn užil specifické tradiční oblečení u mužů i u žen, přičemž u žen upřednostnil regionální, nikoli obecné islámské tradice:

I nejlidnatější země světa, která ve sportu nebývá úspěšná, zvolila své tradiční symboly:

Tradiční oblečení zvolila i Keňa, ač v případě takto velké a kulturně rozmanité země tvořené mnoha národy tří různých náboženství, je složitější se shodnout na tradiční kolekci, než v malé homogenní zemi, jakou je naše vlast:

Shodnout se na kolekci vyjadřující hrdost k tradici zvládla i Nigérie, druhá nejrozmanitější země světa, která je domovem několika stovek národů, z nichž každý má svůj jazyk, která je domovem křesťanů, muslimů (vč. extrémně radikálních) i vyznavačů etnických pohanství. Ale malé Česko, které má (což je dobře, čím méně diverzity, tím více stability) jeden národ, jeden jazyk a po tisíc let jeden stát, to nedokázalo.