Uchopení Elysejského paláce francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem mu čím dál více vyklouzává z rukou, kdy teď už čelí výzvám k rezignaci nebo k rozpuštění Národního shromáždění, neboť v pondělí ráno v Paříži zkolabovala za rok už třetí vláda.
Premiér Sébastien Lecorn necelý měsíc poté, co byl jmenován prezidentem Macronem a jen hodiny poté, co představil svůj kabinet, senzačně podal svou rezignaci, když se jasně ukázalo, že jeho vláda se buď zhroutí zevnitř, nebo ji v parlamentu svrhnou opoziční strany.
Ač se Lecornu v úvodních hrátkách pokusil rozmanité frakce uklidňovat, když sliboval, že se neuchýlí k ústavnímu Článku 49.3 k vynucení svého rozpočtu i bez parlamentního schválení, tak pokračováním ve výběru samých Macronistů i do jeho kabinetu v neděli večer rozzuřil skoro všechny, tedy samozřejmě mimo uvadajícího režimu.
Podstatné je, že zjevně došlo ke ztrátě důvěry i u centro-pravicové Les Républicains, jejíž podpora byla kriticky důležitá k udržení menšinové vládní koalice. Lecornu byl tudíž bez jakékoliv průchodné cesty vpřed nucen rezignovat a stal se tak premiérem s nejkratším funkčním obdobím v moderní historii Francie, když překonal i loňský rekord stanovený vyjednavačem Brexitu za EU Michelem Barnierem, a znamená to už třetí kolaps vlády za rok.
Spolu s tím se čím dál jasněji ukazuje, že Francie je nezvládnutelná ve své současném politickém uspořádání, které je výsledkem loňského rozhodnutí prezidenta Macrona zformovat volební pakt s levičáckou Novou populární frontou v předčasných parlamentních volbách, když tak provedl zoufalý pokus zabránit Národní obrodě Mariné Le Pen, aby převzala kontrolu nad legislativou, takže teď se i tento arci-globalistický politik potýká s výzvami, aby rezignoval, nebo aby zase vypsal předčasné volby, a zlomil tím ten pat v Národním shromáždění.
Mezi prvními, kdo Macrona vyzval k rezignaci, byl dokonce republikánský starosta Cannes David Lisnard, který varoval, že „v sázce je samotná Pátá republika a budoucnost země.“
„V zájmu Francie je nutné, aby Emmanuel Macron naplánoval svoji rezignaci, aby tak zachoval instituce a odblokoval situaci, která je od toho absurdní rozpuštění parlamentu nevyhnutelná. A on je tím člověkem, který je za tuto situaci v první řadě odpovědný,“ napsal na X Lisnard.
Šéfová krajně levicové strany La France Insoumise (LFI/ Francouzský vzdor) v Národním shromáždění Mathilde Panot se k tomu chóru přidala slovy: „Tři premiéři poražení za necelý rok. Odpočet už začal. Macron musí jít.“
Vůdce LFI a bývalý prezidentský kandidát Jean-Luc Mélenchon navrhl, aby parlament „okamžitě“ uvážil řízení k sesazení Macrona, což už má přes 100 podporujících poslanců.
Na druhé straně Marine Le Pen a její populističtí spojenci zopakovali svůj požadavek, aby Macron rozpustil Národní shromáždění a vypsal předčasné parlamentní volby.
Tato vůdkyně Národní obrody podle Le Figaro řekla: „Vyzvala jsem ho, aby rozpustil Národní shromáždění, když jsme dojeli na konec silnice. Pro tohle už není žádný zítřek… Dostali jsme se na konec té komedie, ta fraška už byla až moc dlouhá.“
Zástupce Le Pen Jordan Bardella k tomu dodal: „Nemůže dojít k žádné obnově stability bez návratu k volbám a bez rozpuštění Národního shromáždění.“
„Národní obroda se připraví na převzetí odpovědnosti a vládnutí, pokud jí Francouzi udělí většinu.“
Macron, který vytrvale sliboval, že zbývající dva roky svého druhého a konečného funkčního období dokončí, je také pod tlakem z politických sfér mimo Francii, spolu s čímž se burza v Paříži prudce o skoro 2 procenta po rezignaci premiéra Lecorna propadla.
Co je pro ohroženého francouzského vůdce ještě znepokojivější, v pondělí řekl mluvčí německé vlády, že pro Evropu je nutná „stabilní Francie“ s poukazem, že Berlín má čím dál víc už dost Macronova kolotoče premiérů s neschopností poskytnout stabilní vedení.
Kategorie: Autorské překlady