Kolaps německé ekonomiky nerušeně pokračuje dál. Německý inženýrský svaz (VDMA) teď pro letošní rok očekává dramatický propad výroby a zlořečí spolkové vládě.
Odraz německé ekonomiky ode dna slibovaný na letošní podzim se nenaplnil. Jen před týdnem Spolkový statistický úřad revidoval pokles HDP země pro druhý kvartál 2025 z 0,1 % na -0,3 %. Nyní německá strojírenská asociace také přichází se svou předpovědí na celý rok, v níž potvrzuje probíhající trend poklesu produkce. „Předtím jsme očekávali propad o 2 procenta, nyní na rok 2025 předjímáme mínus 5 procent,“ říká prezident VDMA Bretram Kawlath, který očekává, že roku 2026 produkce vyroste jen o 1 procento. Probíhal roku 2025 opravdu úpadek?
Kawlath se pouští do politiky
Kawlath varuje, že průmysl se potýká s kritickým okamžikem, a to jak z ekonomického, tak sociálního hlediska. Situaci popisuje jako „bod zvratu“, kdy se ekonomika hroutí a politické centrum dále podléhá erozi. „Pokud nezačneme okamžitě jednat, budou voliči dohnáni do zbraně politických extrémů,“ varoval.
Aniž by AfD výslovně jmenoval, tak na ni šéf VDMA vlastně poukázal, když ta se nedávno v nedělním průzkumu celonárodně vyšplhala na 27 procent. Je pozoruhodné, že v tomto stadiu krize, kdy jsou strukturální škody způsobené ideologicky taženými politikami zjevné, promlouvá Kawlath poprvé politicky, ovšem stejně se zdráhá jmenovat pachatele, takže ekologická transformace Green Dealem zůstává i jeho kritikou nedotčená.
Spolu s tím „kartel ticha“ businessových elit dále vyzývá jen ke kosmetickým deregulacím a k dotacím, místo aby se pustili do kořenů toho problému.
Ty problém je teď nemožné ignorovat
Problémy jsou do očí bijící: slabé objednávky, drtivá byrokracie, zdlouhavé schvalovací procesy, přehnané daně a ceny práce i drsně nevýhodné umístění v Německu. Navíc je tu ohromné břemeno tarifů USA, zhruba 40 procent na strojírenský export z EU do Spojených států a v současnosti je 50procentní clem zatížen kovový obsah. Ta nestabilní a nepředpověditelná pravidla, říká Kawlath, nutí mnohé společnosti, aby export zcela zastavily.
Ten volá po nižších daních a poplatcích, snížení byrokracie, zrychlení schvalování a především po silnější obraně německého průmyslu před čínskou konkurencí. Poukazuje, že Čína nejenže je průmyslově dohnala, ale také svůj průmysl značně dotuje, čímž deformuje globální tržní soutěž.
Kolaps průmyslu
Situace se nadále zhoršuje. I ta optimistická předpověď VDMA na příští rok bude nejspíš revidována dolů, neboť v dohledu nejsou žádná strukturální zlepšení. Mezitím politici zůstávají v jakémsi herním naladění, kdy po skutečných reformách není ani vidu ani slechu.
Pokud se předpovězený propad produkce o 5 procent roku 2025 realizuje, bude to znamenat vrchol katastrofálního trendu. Od roku 2018 strojírenský průmysl a nahrubo veškerý německý průmyslový sektor zažil propad zhruba o 20 procent. To má důsledky pro zaměstnanost, takže od roku 2020 bylo ztraceno přes 200 000 pracovních míst v průmyslu, z toho 68 000 jen za loňský rok. A to může být teprve začátek devastující zaměstnanecké krize.
Tato čísla už neznamenají běžnou recesi, nýbrž jde o nástup ekonomické deprese. Jádro německé ekonomiky, tj. průmysl, bylo krutě poničeno sebou samými způsobenou energetickou krizí a groteskními regulatorními excesy v rámci Green Dealu. Nemělo by se přitom zapomínat, že spousta sektorů služeb, dodavatelských řetězců a celé hodnotové řetězce jsou přímo na průmyslu závislé. Německá prosperita z podstaty vyvěrá právě z tohoto sektoru, to je ten zdroj, který nese sociální programy a pomáhá i v nejhorších časech udržet sociální stabilitu.
Na strojírenství připadá zhruba 30 procent německého HDP. Kdy ten má 27procentní podíl na globálním trhu, což z něj činí těžkou váhu evropského průmyslu. Své živobytí si v něm vydělává milion kvalifikovaných pracovníků, avšak tato pracovní místa kdysi považovaná za jistá, jsou nyní ohrožena úplnou bouří.
Roku 2024 se produkce propadla o 7 procent a roku 2025 ji čeká další prudký úpadek. Meziročně se objednávky propadly o 8 procent a předpovědi výnosů dále ukazují prudký sešup.
Německá průmyslová základna je systematicky znehodnocována
Za takových podmínek je v Německu průmyslová výroba v podstatě nemožná. Ceny elektřiny v průmyslu jsou zhruba trojnásobně vyšší než v USA, tj. v zemi, která teď aktivně posiluje svoji průmyslovou základnu a pro průmysl rozbaluje červený kobereček a selektivně jej podporuje.
Když ministr hospodářství Dolního Saska z SPD Olav Lies volá pro dotacích průmyslové elektřiny uprostřed ocelářské krize a stížností na levnou čínskou ocel, tak je to jen takové hvízdání ve větru. Exodus průmyslu z Německa už mohutně běží a to je nezvratné, jakmile společnost odejde, tak se stěží kdy vrátí.
Zvláště ocelářský sektor nesmírně trpí. Ten patří mezi energeticky nejnáročnější obory německého průmyslu a jejich dotovaný sen o „zelené oceli“ už byl pod hromadou bankrotů pohřben. Počínaje strojírenstvím, přes chemický průmysl a stavebnictví až po ocelářství se vynořuje ten samý obraz: Úpadek německého průmyslu se zrychluje, aniž by tomu kdo bránil.
Tím, co zažíváme, je systematické hroucené tažené ideologií. Ani tarify USA to napravit nemohou. Ty dlouhé roky se akumulující problémy jsou vlastní produkce. Ale jak Brusel, tak Berlín tvrdě lpí na klimatickém fanatismu a v těch snech setrvávají i během takovéto krize.
Kategorie: Autorské překlady