Německý ministr financí Lars Klingbeil měl minulý týden co dělat při své návštěvě Washingtonu. Jeho schůzka s ministrem financí USA Scottem Bessentem se točila kolem obchodní dohody mezi EU a USA. Nechyběla u toho samozřejmě ani pěkná dávka evropského moralismu.
Bylo to setkání politických oponentů. Na jedné straně Scott Bessent, tj. veterán Wall Streetu odhodlaný snížit zadlužení Ameriky pomocí radikální fiskální konsolidace, deregulace, krácení daní a omezování role státu. Na straně druhé Lars Klingbell obsluhující největší program zadlužení v německé historii a vyznávající státní intervence jako ekonomickou záchranu.
Více, než aby to bylo jen úvodní zdvořilé setkání, to byl sice přátelský, ale tvrdý ideologický střet.
Není-li obchod, nejsou páky
Jak se dalo čekat, následně byla na pořadu dne obchodní dohoda EU-USA. Klingbeil přiznal, že na téhle dohodě se ukázala slabost Evropy. Vyzýval k „silnější Evropě“ s poukazem, že je třeba jednoty, abychom Washingtonu čelili „se sebedůvěrou“ vždy „v dialogu a ne jako oponenti“. Jeho řeči se plácaly mezi konfrontací a appeasementem, kdy nesmírně vznosně prohlásil, že Evropa bude mít dále dlouhé prsty.
Bylo to zase takové evropské uklidňující vyjádření sice uznávající dominanci USA, avšak stále předstírající, že je tu nějaká parita.
O Rusku se obě strany shodly, že Evropa přikročí ke svému 18. sankčnímu balíčku spolu s Trumpovou hrozbou 100% tarifů, nebude-li na Ukrajině brzy dosaženo příměří.
Čína sice oficiálně na stole nebyla, ale mezi Bruselem a Washingtonem roste konsensus, že oba chtějí omezit tu záplavu čínským exportem. USA už zavedly agresivní tarify. A postoj Evropy? Stále nejasný. Klingbeil nejspíš ví, že Evropa má na Peking jen malou páku, stejně jako nemá žádnou na Washington.
Brusel teď chvatně zavádí systém monitorování vzestupu importů. Ale poslední pokus EU o diplomatickou konfrontaci Pekingu selhal, stejně jako při svých obchodních rozhovorech s USA odjela delegace Ursuly von der Leyen z Číny s prázdnýma rukama.
Ocel, tarify a americká zeď
Klingbeil loboval za německou ocel, kdy tlačil na uvolnění exportních kvót ke zmírnění nových tarifů. Pořád však platí struktura, že zeď 15% tarifů zůstává a v nadcházejících týdnech se bude diskutovat jen o jejím drobném do-štelování.
Evropa tiše přijala podmínky Washingtonu. Že by odpor z Bruselu? Ten byl minimální.
Podívejme se blíže na Indii, ta se sice s tarify od USA smířila, vzdoruje však Trumpovu požadavku, aby přestala kupovat ruskou ropu. Země jako Indie a Brazílie re-kalibrují tak, že se obrací k BRICS, pryč od USA-centrického systému. Režim Trumpových tarifů urychluje tektonické posuvy k přeuspořádání globálního obchodu.
Svobodný obchod? Sněte dál
Na tiskové konferenci Klingbeil vzýval svobodný obchod a svůj záměr v nadcházejících kolech spolupracovat s Japonskem, Kanadou a Británií. Ale s historií protekcionismu v EU a se zdržovací taktikou Mercosur ty sliby zní spíše jako fikce.
Globální obchod už dávno ještě před Trumpovými tarify opustil ideály volného trhu. A EU je exemplární ukázkou neo-merkantilismu. Teď už globální obchod definují bilaterální dohody nahrazující multilateralismus z časů po II. světové válce.
A co ta Klingbeilova návštěva? Nic moc více než zdvořilé potřesení rukou. Obchodní postoj Evropy je uvázlý. Brusel neprojevuje jakýkoliv úmysl rušit skutečné bariéry jako klimatické regulace a harmonizační pravidla, která dusí přístup k jeho vnitřnímu trhu.
A přichází na řadu moralizování
Klingbeil by nemohl být řádným německým ministrem, aniž by nakonec nevytáhl dávku evropského moralizování. Kritizoval Trumpa za vyhození Eriky McEntarfer, šéfové Úřadu pracovní statistiky, s odvoláním na evropské hodnoty nezávislých institucí.
Je čemu se smát.
Poučování Ameriky zrovna, když ta vymaňuje média ze státní kontroly, demontuje klimatickou agendu a obnovuje nezávislost institucí, je hrozná fraška. Zvláště, když přichází od zástupce EU, tj. od bloku, který usilovně rozbíhá Zákon o digitálních službách, kontrolu nad chatováním, digitální měnu centrální banky a plíživou politizaci justice.
Jestli je ale poslední řečnickou kulkou ve vyjádření Evropy prázdné moralizování, tak už v té bitvě prohrála.
Kategorie: Autorské překlady