Politika je uměním možného, řekl v proslulém výroku Otto von Bismarck. Ale auto-summit v kancléřství nám ukazuje, že asi nebude možné, aby cokoliv fungovalo. Politici totiž odmítají jakýkoliv postupný odklon od svého eko-socialistického kurzu.
Čtvrtek byl plný událostí, přinejmenším z hlediska spolkové vlády. Nikdy dříve kancléř Friedrich Merz a jeho zástupce Lars Klingbeil nepředvedli takový bezedný smutek nad „příjmy občanů“, tj. nad novou značkou, k níž se uchylují, když republiku čeká nová žhnoucí krize, kterou přináší kolabující automobilový průmysl.
Na ten automobilový summit svolal kancléř členy vlády, premiéry spolkových zemí s postiženými regiony, zástupce businessu a odbory na shromáždění k prodiskutování budoucnosti erodující automobilové výroby.
Dramatická situace
Situace byla jasná a dramatická. Německý automobilový sektor totiž od roku 2018 utrpěl 25procentí pokles výroby. Jen za posledních dvanáct měsíců přišel o 50 000 pracovních míst. Jeden z pilířů německé ekonomiky tudíž nezastavitelně eroduje.
Důvody toho jsou jasné, je to vlastním počínáním vytvořená energetická krize kvůli odchodu od ruského plynu a od jaderné energie, politicky vnucený přechod na elektrická auta a vytrvalá konkurence Číny. To vše výrobcům dělá ze života peklo.
Takováto diagnostika platí i pro celou německou ekonomiku. Energetický náročné výroby v rámci současných podmínek regulatorní a energetické politiky prostě už nejsou dále konkurenceschopné. Od roku 2018 bylo ztraceno zhruba 250 000 pracovních míst v průmyslu, kdy dobře placení kvalifikovaní pracovníci přichází o svá místa, a to i přes údajný nedostatek kvalifikovaných pracovníků.
Logika unikla do exilu
Zjevným důsledkem toho je, že v nadcházejících měsících jsou v ohrožení statisíce pracovních míst, nedojde-li ovšem k radikální korekci kurzu, tedy k ukončení ideologicky zkostnatělého Green Dealu, který z Evropy pro mezinárodní kapitál udělal vysoce rizikovou zónu.
Copak se ale s tím, co je „normální“, v německé politice nebo v bruselských úřadech ještě počítá? Pokud jde o ty příjmy občanů, je tento automobilový summit spíše divadýlkem, než aby šlo o řešení. Ochota k reformám je falešná, kompetence je fingovaná, přičemž systém, který takovou krizi vytvořil, zůstává nedotčen. Je to iluze postrádající smyl, je to bezobsažná show.
To tiché brblání ekonomů nad cenami energií a nad slepou cestou elektrických vozidel Merz, Kligbeil and company rozptylovali zavedeným způsobem: očekává se, že ty nové dotace spousty miliard eur do elektrických vozů mají přinést obrat. Ten nástroj, který donedávna selhával, byl tedy znovu oživen, protože nový speciální fond má politický horizont učinit nekonečným.
Aby uklidnil kritiku kolem zákazu spalovacích motorů ze svých vlastních řad, vytáhl kancléř prodloužení pro plug-in hybridy a dálkové rozvozy. V podstatě však zákaz spalovacích motorů podle linie SPD dále platí, v čemž se v podstatě odráží ta skalní Zelená ideologie, co ekonomiku ke kolapsu dohnala. Všechno ostatní je jen maškaráda, aby ty politické slogany o technologické otevřenosti vypadaly jako by smysluplně.
Mediální hry a skalní ideologie
Promluvil i vicekancléř a ministr financí Lars Klingbeil z SPD harmonicky s řečeným a v souladu se scénou. Chválil pragmatismus a flexibilitu v dost otevřených tvrzeních: Uznáváme, že z automobilové výroby v Německu se brzy může stát minulost. To nás však v podstatě netrápí, jelikož věříme, že ta už v eko-socialistické Evropě pod Bruselem tak jako tak už nebude potřebná.
Podle té bubliny berlínské vize budou brzy rodinná auta a druhá vozidla už minulostí. Budoucnost mobility by totiž měla být Zelená a už ne individuální. Založená je na pomateném plánu na státem provozovanou veřejnou dopravu.
Těch pár elektrických kár, které budou ve vzdálené budoucnosti povoleny, bude nejspíš symbolem postavení, málokdy budou ve vlastnictví, běžně se budou na chvilku pronajímat. Bude to Zelená pomsta až příliš dlouho vzdorujícím německým občanům.
Aby bylo jasno, ten automobilový summit svolaný kancléřem nebyl ničím jiným než politickou show. Pečlivě zinscenovanou mediální akcí, hladce zapadající mezi operace Merzových propagandistických her prováděných, jako by to byla forma politiky. Jen si vzpomeňte na to posezení u kafe zvané „Zhotoveno pro Německo“, které si falešně hrálo na investiční ofenzivu, nebo na téměř trapné pře-označení příjmů občanů za základní bezpečnost.
Ať už byla v posledních letech koaliční konstelace jakákoliv, cíl stále zůstával stejný, tj. neustále protlačovat restrukturaci ekonomiky na eko-socialistických základech v klíčových sektorech průmyslu a energetiky.
Očekávatelný konec
Vládnoucí politickou ideologií preferovaná řešení a taková, která se dnes vztahují na veškerou tu bludným způsobem se vyvíjející ekonomiku dneška, jsou očekávatelná, jsou to nové dotace a další bonusy na nákupy elektrických kár. Summit skončil tak, jak by to nikoho nemělo překvapit. Ty dlouho vysychající kanály Zelenými upřednostňované ekonomiky byly zaplaveny čerstvými státními půjčkami. Má se to napravit podle mota akciového trhu: příliv zdvihne všechny čluny.
Avšak každý, kdo bedlivě sleduje trhy dluhopisů, může vidět, že taková politika zákonitě skončí fiskálním, ekonomickým a nakonec sociálním fiaskem. Asi před třemi lety nastal sekulární odklon od čím dál riskantnějších vládních dluhopisů, což v budoucnu učiní z financování grandiózních politických snů obtížnou záležitost. Konec této politiky nastane, až tomu trh obligací dá palec dolů. Do té doby se můžeme těšit na další summit.
Kategorie: Autorské překlady