Kolaps německé ekonomiky teď začíná být viditelný i na trhu práce. Spolková vláda však, místo aby tlačila na politický obrat přes deregulační opatření a skutečnou úlevu, tak se omezuje na prázdné řeči a mediální vystoupení. V Berlíně si propagandu spletli s hospodářskou politikou a propagandistické střípky se prezentují jako důkazy úspěchů.
Teď to byl pro kancléře Friedricha Merze týden mediální prezentace s viditelnými představeními na proslovech, tiskových konferencích, vystoupeních na Dnu německé jednoty a při prvním výjezdu vlády do Villa Borsig. Dokonce se v procítěných povídáních zabýval i těmi novými hejny dronů, jako kdyby tyto hrozby podle panických tiskových zpráv podvracely důvěru občanů v bezpečnost a kontrolu vzdušného prostoru a okamžitě vyzval k pohraničním opatřením.
Jako kdyby nás během posledního desetiletí nepoučovali, že kontrola hranic není možná? Copak to nebylo zvláště pro CDU mantrou během krize invaze z éry Merkelové?
Tím se však nezabývejte. Nebylo to proto, že by se hranice hroutily kvůli politické nečinnosti a chybějící vůli ty problémy řešit.
Řečnické i fyzické prezentace
Merz byl všude, řečnicky i fyzicky. Na ceremoniálu Dne sjednocené v Saalbrückenu se kancléř dokonce pokusil o navazování emocionálních mostů s posluchači.
Vybízel k sociální soudržnosti, vyzýval k optimismu a k „novému začátku“, mluvil o odvaze, iniciativě a o výzvách představovaných autokraciemi, digitalizací a geopolitickými změnami.
Německo, říkal Merz, se na podzim 2025 nachází v „rozhodujícím momentu“ své historie, ve fázi, která by mohla určit budoucnost národa. Člověk se musí i přes to ekonomické a bezpečnostní napětí „dívat vpřed s důvěrou a vitalitou“ a nažit se o „novou jednotu“ v zemi. Občané by se neměli nechat paralyzovat strachem, nýbrž by se jako Východní Němci před 35 lety měli odvážit pustit do svého vlastního nového začátku.
To, co mělo být apelem na ducha roku 1989, znělo spíše jako prázdné moralistické slogany a zastřené shazování viny za tu krizi na běžné občany.
Ekonomické chmury
Ekonomický výhled je však tak chmurný, že i normálně izolovaná bublina berlínských zpráv nemůže úřad kancléře zcela zaštítit před každodenními šoky z německé ekonomiky.
Sice mírný tlak, ale žádné důsledky
Vypadá to ale, že střípky kritiky z kruhů německé byrokracie a odborů do kancléřova úřadu přeci jen už dosáhly. Ředitelé průmyslu si každodenně stěžují na ruinující ceny energií. Ty groteskní regulace, které rdousí zemi, se však v pohodě ignorují, když tak pěkně těm pár inovativním malým a středním podnikům brání v inovacích, aby se nestaly vážnými konkurenty.
Ovšem, když už i společnost jako Bosch zrušila 22 000 pracovních míst, Mercedes zrušil svůj projekt elektrických aut, aby se vrátil ke spalovacím motorům, a celé dodavatelské řetězce základních průmyslu někam zmizely, tak už to politickou akci přeci jen vyžaduje.
Nikdo se však neopováží, a to ani verbálně, pustit se do kořenů této civilizaci ničící politiky, tj. do té Zelené agendy, kterou vyznává skoro celý Berlín, až na AfD. Ten ztělesňuje centralizovanou moc Bruselu a dláždí cestu ke „Spojeným státům evropským,“ ať si jejich architekti vytyčili, co chtějí.
Jak Merz, tak ministr financí Lars Klingbeil, tito dva skuteční dluhoví králové naší éry, opravdu asi věří, že napumpování trochy stovek miliard eur do nefungujících projektů zemi znovu rozhýbe. Je to úplný intelektuální bankrot a co víc, důkaz o strukturálních sebeklamných iluzích, jak ideologických, tak intelektuálních.
Směšné „reformy“
Merzova odpověď na de-industrializaci a sociální krizi je překvapivě jednoduchá, stačí pár mediálních vystoupení, posezení u kávy „Made for Germany“ nebo oznámení „podzimu reforem“, což by mělo stačit jako důkaz, že ekonomika se obrací. Je to podle Merze, jen ta blbá nálada veřejnosti, toho věčného Merzova kverulanta, co prostě nedoceňuje tvrdou práci politiků.
Pokud jde o hmatatelné výsledky, nedosáhla vláda ničeho. Ve vzdálené budoucnosti by společnosti mohly dostat mírnou úlevu na korporátní dani, jen špetku miliard eur, směšnou v porovnání s rozpočtem spolkové vlády s 520 miliardami € na příští rok. Jako dvouleté dočasné ubrání. Tedy pouze triviální gesto.
Zvláště cynické je, když vláda velebí jednodušší registraci auta nebo nový byrokratický portál jako průlomovou deregulaci, zatímco administrativní aparát dále bezuzdně požírá miliardy.
V tomto kontextu odhaduje institut ifo, že přímé a nepřímé náklady německé byrokracie jsou ročně kolem 146 miliard €, tj. přes tři procenta HDP.
Když je země se státem, který ji stojí přes 50 % výdělků, tak to není nic než přiznání neschopnosti, doklad o nečinnosti, o přehnaném vládním vměšování nebo o úmyslném vládním plánování, aby se věci neměnily.
Staré politické pohádky
Merz s Klingbeilem opakovali staré politické fámy, že byrokracie se zredukuje o 16 miliard € s osmiprocentním snížením zaměstnanců. Věřící tím může potěšit. Mezitím ale už začaly debaty o budování nové byrokracie k řízení ohromných toků dotací upřednostňujících v nadcházejících letech Zelené a vojenské protekční fracky.
Povídačky o deregulacích jsou pouhými slogany, prázdnými frázemi, kompulzivně opakovanými pisateli projevů. Ve skutečnosti vznikají nové funkce na úrovni místních a zemských samospráv prodávané jako „úspěch v řešení nezaměstnanosti.“ Vítejte prostě v dnešním politickém paralelním vesmíru.
Dost o tom vypovídá skutečnost, že během tohoto zinscenovaného týdne se nezmiňovalo ani plánované zvýšení dědické daně, ani konec manželské daně s jejím rozdělením navrženými Klingbeilem. Všechno to byla mediální představení, odvádění pozornosti a kouřové bomby, co měly budit dojem, že problémy byly rozpoznány a řeší se. Ve skutečnosti byly ty politické simulace perfektní jen svou prázdnotou.
Aktuální situace
Realita je pro ekonomiku a občany úplně jiná. Merz dovolil největší kdy provedené zvýšení groteskní daně z CO2, aby byla jako poklona před Bruselem bez odporu schválena. Občané tedy pocítí dopady tohoto zpoplatnění, neboť to zvedne ceny všech každodenních potřeb.
Spolu s tím reagují místní správy na Zelenými regulacemi vyvolanou ekonomickou krizi zvýšením daní, takže minimální sazba podnikové daně byla znásobena na 200 až 280 procent, což je dost drahé opatření, které odstraní tisíce pracovních míst.
Od roku 2018 zpackaná politika zničila v soukromém sektoru zhruba 1,3 milionu pracovních míst, zatímco stát vytvořil přes 420 000 nových míst ve veřejném sektoru, čímž roztočil spirálu stupňujících se dluhů ještě rychleji.
Ten cyklus smrti by zlomila jen skutečná reforma. To by ale musela být kuráž konečně už řešit migrační krizi, místo aby se zdržovali debatami o občanských dávkách spojených s migrací v rámci řečnické kouřové clony a politické prokrastinace.
Nic než teplý vzduch
Vzhledem ke katastrofální historii této vlády, by člověka mohlo zajímat: copak to nemohou udělat, nechtějí to udělat, nebo jim to není dovoleno? Ať už je důvod pro tuto politickou paralýzu jakýkoliv, je Merz archetypem někoho, kdo s pozoruhodnou vytrvalostí předstírá práci, takže je všudypřítomný, hlasitý, sebestředný, ale nevypadne z něj nic než teplý vzduch.
Už tu hru známe, je to klasická zdržovací taktika podporovaná konsensem Berlína s Bruselem o ideologické agendě, tj. o sociální restrukturaci, o centralizované kontrole energií, o monitorování finančního systému a o zavedení cenzurované formy veřejného života.
Ty mediální hry vypadající, jako by se vrátila 90. leta, ztělesňovaná kancléřem, jemuž jeho mediální tým znovu uživuje tón, pózy a obsah z té dávné éry, jsou toho dokladem. Kancléřům úřad si totiž myslí, že si může opět urvat vedení nad povídačkou o poměrech a nad veřejným míněním. Ta opakující se poselství jen zintenzivňují propagandu veřejného vysílání i ty evropské cenzurní zákony čistě zaměřené na umlčení disentu a na vyřazení opravdové opozice jakožto „krajně pravicových teorií.“
Shrneme-li to, takový zinscenovaný týden zase jednou předvedl, jak si politicko-mediální komplex kupuje čas sypáním písku do soukolí kritiky. To, že je čas připravit se na rozbíhající se „reformy“ v podstatě znamená na digitální euro, jakožto na nástroj kapitálové kontroly, na digitální občanku v britském stylu a na zrychlující se ekonomickou mobilizaci válečných časů proti bezprostřední hrozbě z Ruska.
Jestli je tohle slíbený „podzim reforem,“ tak se připoutejte.
Kategorie: Autorské překlady