Německý ministr financí říká, že jeho země nebude do kapes EU platit ještě více.
Skoro ještě předtím, než Mario Draghi skončil s prezentací své zprávy o jeho plánu na oživení konkurenceschopnosti Evropy, reagovalo Německo okamžitě a drsně. Ta ambiciózní studie, na které bývalý prezident Evropské centrální banky strávil rok práce, aby splnil požadavek Ursuly von der Leyen, navrhovala pumpovat do evropské ekonomiky ročně 800 miliard €, aby měla šanci konkurovat USA a Číně.
Draghi tvrdil, že amortizace (úpadek) evropské konkurenceschopnosti už dosáhla takové úrovně, že jí lze čelit jen okamžitými a drastickými řešeními a že zdržování při dosahování konsensu mezi členskými státy tlačí ekonomiku EU den za dnem k okraji smrtelné propasti.
Vždy tu ale byl hlavní zdroj otázek: Kde by EU mohla najít peníze, aby do záchranného plánu investovala ohromných 5 procent HDP ročně? Draghi ve své nabídce nemohl přijít s ničím novým. Takže to navrhl skoro stejně jako všechny ekonomické nebo obranné návrhy z posledních let, kdy tentokrát se to zakládá na kolektivních půjčkách od členských států. Jinými slovy na společném dluhu.
Ex-prezident ECB navrhuje řešení k financování konkurenceschopnosti, které je přesně stejné jako všechny „záchranné“ balíčky, co už Brusel navrhl, a kterým podle Draghiho fiskálně tvrdohlavější státy opakovaně a paličatě vzdorovaly.
Německá okamžitá odpověď byla samozřejmě ne. Krátce po Draghiho projevu oznámil německý ministr financí Christian Lindner, že by tento plán neřešil základní strukturální problémy.
„Jsem k nápadu pana Draghiho na společný dluh nesmírně skeptický. V kostce: Německo by muselo platit více na jiné. Takový nemůže být směrný plán,“ řekl, čímž v podstatě zabil hlavní kritérium zprávy v den její publikace.
Dramatický ekonomický propad v posledních letech a ještě hrozivější výhled na recesi Německo dotlačil do řad členských států, které se jako po vítaném řešení poohlíží spíše po rozvoji národní ekonomiky než po uvalení centralizace pod EU.
Ohromné problémy pro vládu v Německu navíc představuje politická situace spolu i s úpadkem váhy Francie, tj. ekonomické mocnosti, která ale upadla do kvazi-vládní krize.
Kategorie: Autorské články