Dvě politické strany s těmi nejdramatičtějšími ztrátami v nedávných volbách, tj. Křesťanskodemokratická unie (CDU), často nazývaná „černá“ strana, kvůli její tradiční barvě, a Sociálnědemokratická strana (SPD), známá jako „rudá“ strana, jsou v pokročilém stadiu jednání ke zformování koaliční vlády – přezdívané jako „ČernoRudá“, nebo kritiky i jako „ČernoShnilá“. V USA jste zvyklí na systém dvou stran s Demokraty a Republikány, ale německý systém často zahrnuje koalice, protože typicky žádná jednotlivá strana nezíská většinu.
Právě teď CDU (považovaná za centro-pravicovou, něco jako umírnění Republikáni) a SPD (centro-levicová, něco jako Demokraté), uplácávají spolčení, jak spolu budou po nedávných volbách vládnout. A jejich vyhlášený cíl? „Posílit zastupitelskou demokracii.“ Ale některé jejich návrhy uniklé na veřejnost zdvihají obočí – a spouští poplašné zvonky, protože to zjevně zahrnuje omezení svobody slova a i zákazy pro určité politiky, aby kandidovali na funkce. Tohle se děje.
Rušení transparentnosti: Sbohem německý Zákone o svobodném přístupu k informacím
Jedním z nejvíce šokujících nápadů v uniklých koaličních dokumentech je plán na pohřbení německého Zákona o svobodném přístupu k informacím (IFG), podobného Zákonu o svobodném přístupu k informacím (FOIA) v USA, který občanům umožňuje požadovat vládní dokumentaci – jako emaily nebo zprávy, aby se veřejní činitelé zodpovídali. Německý IFG, schválený roku 2006, dělá to samé, když poskytuje lidem přístup k datům spolkových státních orgánů. Býval to nástroj k odhalování skandálů, jako zmršený projekt dálničních známek, skrývání skutečností zdravotnictvím během COVIDu, nebo stínová ujednání uplichtěná k daňovým únikům. Německá média, jako veřejný vysílač ZDF, tento zákon nazývala změnou hry v transparentnosti.
Ale ČernoRudá koalice ho chce „v jeho současné formě zrušit“, jak vyplývá z uniklých dokumentů. CDU v orwellovské hantýrce tvrdí, že to je součástí modernizace německého parlamentu, Bundestagu, a k jeho lepšímu dohledu nad vládou. Kritici jim to ale nebaští. Zpravodajské kanály jako T-Online to nazývají „přímým útokem na občany,“ a nikoliv reformou. Poslanec parlamentu za CDU Philipp Amthor, tj. politik v minulosti už ztrapněný odhaleními pomocí IFG, to překrucuje jako aktualizaci, a reakce SPD byla v nejlepším případě vlažná.
Ty návrh jsou sice stále ještě modrým inkoustem – což znamená pořád ještě k prodebatování, ale i jejich navržení k projednání vyvolalo pobouření. Německá unie žurnalistů a opoziční strana Svobodných demokratů (FDP, tj. pro-business skupina) to odsuzují s tvrzením, že je to úchvat moci převlečený za „snížení byrokracie“. FDP nadhodila: „Mottem zjevně je: ‚Občané nepotřebují vědět všechno!‘“ Podle tohoto zákona bylo podáno přes 100 000 žádostí, jeho zrušení by veřejnost oslepilo vůči vládní činnosti.
Kriminalizace „lží“: Řícení ze srázu se pro svobodu slova ještě zhoršuje
Koalice též chce udeřit proti tomu, co nazývají „záměrným šířením falešných tvrzení o faktech.“ A jejich argument? Svoboda slova se nevztahuje na lži, a tak chtějí, aby do toho vstoupil „dohled nad médii nezávislými na státu“ na základě „jasných právních směrnic“ k boji proti „informačním manipulacím, nenávisti a podněcování.“ Zní vám to ušlechtile, že? Má to ale háček: kdo rozhoduje, co je lež, co je nenávist a co podněcování? Tyto pojmy jsou gumové, můžete je svévolně ohýbat a překrucovat, jak se bude účelově hodit. V USA je svoboda slova podle Prvního ústavního dodatku posvátná, i když někdo dští nesmysly jako, že „Země je placatá.“ Německá ústava si svobodu projevu také chrání, ale s omezeními – jako zákony proti popírání Holocaustu nebo pomluvám. Soudy tam už nejspíš říkají, že falešná prohlášení nejsou chráněná, když jsou to prostá fakta a ne názory. Ale když jsou „fakta“ smíchána s názory – jako v politickém pokřiku – tak jsou prozatím stále zaštítěna.
ČernoRudý plán jde však dále. Chtějí z šíření „falešných tvrzení“ udělat trestný čin odděleně od existujících zákonů jako proti pomluvě. Německý sloupkař Nikolaus Blome píšící do „Der Spiegel“ praví, že tyhle „dobře myšlené“ nápady jej děsí, jak jsou příliš vágní.“ Další významný list „Die Welt“ souhlasí: lži spadají do svobody slova, pokud nepřekročí práh do jasného porušení zákona, nejasné výrazy jako „nenávist a podněcování“ nejsou právní definice, jsou to aktivistická hesla pro aktivistické skupiny. Představte si, kdyby nějaký vládní orgán v USA rozhodoval, které politické tweety jsou „falešné“ a trestal by jejich vystavovatele. Kdo by to vedl? „Ministerstvo pravdy?“ Kritici tu vidí ohromné riziko zneužití, zvláště ve vypjaté politické debatě, v níž je „pravda“ často subjektivní.
Zakazování politiků: „Podněcování“ jako skoncování s kariérou
Pak je tu hecung: koalice mluví o možnosti zbavovat lidi jejich práva ucházet se o funkci, jsou-li vícekrát odsouzeni z „podněcování“ – tj. hecování (německy Volksverhetzung). Na to se právně vztahuje nenávistná mluva nebo propagace násilí proti skupinám. CDU a SPD v tom však chtějí přitvrdit a přidávat tresty, když jste shledáni vinnými více než jednou, tak jsou vám zakázány veřejné funkce, přinejmenším dočasně. Oni to líčí jako „posílení odolnosti demokracie“ proti terorismu, antisemitismu a nenávisti. Rovněž chtějí zkoumat trestání veřejných činitelů nebo vojáků, kteří vystavují extremistické materiály (protivládní vyjadřování) v soukromých pokecech.
V USA je zákaz kandidovat na funkci vzácný a obvykle je spojen se závažnými zločiny jako zrada – vzpomeňte si na 14. Ústavní dodatek po Občanské válce. Německý návrh ale budí dojem spíše jako politická zbraň proti opozici. SPD tento „zákaz způsobilosti“ zatím prosazuje a je teď předmětem koaličních rozhovorů. „Die Welt“ hlásí, že je zaměřený na extremisty, ale ta vágnost „podněcování“ by mohla postihnout kohokoliv s kontroverzními názory. Představte si zákaz politikovi v USA být v Kongresu kvůli „nenávistné mluvě“ po pár rozsudcích, to by příznivci křičeli svinstvo a odpůrci by jásali. V Německu to kritici vidí tak, že demokracie požírá sebe samotnou: umlčováním disentu pod pláštíkem její ochrany.
Jaký je širší obraz?
CDU a SPD říkají, že všechno tohle – rušení IFG, dozor nad „lhaním“ a zakazování kandidatur – je o posilování demokracie a o zvyšování její bezpečnosti. Předhazují, že to jsou reakce na dezinformace, extremismus a nedůvěru veřejnosti, která je horkým tématem už od Covidu a od vzestupu patriotických konzervativních skupin jako Alternative für Deutschland (AfD). Mnoha Němcům se to ale jeví jako úchvat moci a tím to také je!
Pro čtenáře v USA, uvažujte o tom takto: představte si koalici Republikánů s Demokraty slibující, že „napraví“ Kongres likvidací FOIA, vězněním lidí za „fake news“ a zakazováním kandidatur za „nenávistnou mluvu.“ Měli byste protesty v ulicích. Pro to je právě teď v Německu nálada, až na to, že jejich systém je více zvyklý na kompromisy, takže odpor stále ještě bublá pod pokličkou. Jestli tyto plány přežijí konečnou dohodu o koalici, není ještě jasné, ale už zapálili rozbušku. Německo se chystá otestovat, jak velký binec mohou zvládnout nebo potlačit.
Kategorie: Autorské překlady