Kverulantova analýza nákladů na informační a komunikační technologie v 23 největších nemocnicích a zdravotnických ústavech za období 2019-2024 odhalila dramatické rozdíly v hospodaření s veřejnými prostředky. Zatímco Ústav hematologie a krevní transfuze Praha utratí za ICT na jednoho pacienta ročně v průměru 64 493 korun, Nemocnice České Budějovice vystačí s pouhými 871 korunami. Kverulant poskytl svoji analýzu Ministerstvu zdravotnictví a žádá, aby se jeho zjištěními začalo zabývat. Podpořte nezávislou investigativní žurnalistiku Kverulanta finančním příspěvkem a pomozte nám odhalovat další případy nehospodárnosti s veřejnými prostředky.
Kverulant provedl detailní srovnání nákladů na počítačové a softwarové vybavení nemocnic a zdravotních ústavů od roku 2019 do roku 2024. Výsledky analýzy odhalují 74násobný rozdíl mezi nejnákladnějším a nejlevnějším zdravotnickým zařízením, což vyvolává vážné otázky o kontrole a efektivitě řízení ve zdravotnictví.
Analýza 23 českých nemocnic odhalila průměrné roční náklady na ICT ve výši 96,2 mil. Kč s velkými rozdíly mezi institucemi. Nejvíce utrácí VFN Praha (237 mil. Kč), FN Brno (200 mil. Kč) a FN Motol (190 mil. Kč). Náklady na ICT na lůžko dosahují průměrně 169 439 Kč, přičemž nejdráže vychází specializované instituce, Ústav hematologie a krevní transfuze Praha (ÚHKT Praha) (844 tis. Kč/lůžko) a Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno (CKTCH Brno) (464 tis. Kč/lůžko). Průměrné roční náklady na ICT na jednoho hospitalizovaného pacienta činní 6 884 korun.
Tabulka nákladů nemocnic na ITC v letech 2019 až 2024
Průměrný měsíční plat ICT pracovníka činí včetně odvodů 66 816 Kč. Nemocnicí s nejvyššími průměrnými mzdami byla ta v Českých Budějovicích. Průměrně to bylo včetně odvodů 109 454 korun měsíčně. Na druhém místě byl ÚHKT Praha s 99 957 korunami. Na třetím pak Fakultní nemocnice Plzeň s částkou 85 118 korun.
Naprostá většina analyzovaných zdravotních zařízení je přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví. Ze 23 zkoumaných institucí spadá pod ministerstvo 18 zařízení, včetně všech 11 fakultních nemocnic a 7 specializovaných ústavů. Zbývajících 5 představují krajské nemocnice.
Velké fakultní nemocnice
Analýza 18 velkých českých nemocnic odhalila celkové roční ICT náklady ve výši téměř dvou miliard korun, průměrně 107,7 milionu korun na nemocnici. Celkovým nákladům dominují náklady na ICT služby ve výši 691,7 milionu korun, následované výdaji za hardware ve výši 473 milionů korun, mzdami ICT pracovníků 429 milionů a software 328,6 milionu korun. Externí náklady tvoří bezmála 78 % celkových výdajů na ICT.
Průměrný měsíční plat ICT pracovníka dosahuje ve velkých nemocnicích 65 003 korun, přičemž ICT personál tvoří necelé 1 % ze všech zaměstnanců nemocnic. Celkově velké nemocnice obsluhují 756 736 pacientů ročně na 22 217 lůžkách.
Nejvyšší náklady
Medián nákladů na hospitalizovaného pacienta u velkých nemocnic činí 2 545 korun. Průměr nákladů na hospitalizovaného pacienta u velkých nemocnic činí 2 637 korun s extrémním rozpětím od 871 Kč u Nemocnice České Budějovice až po 5 392 Kč u Nemocnice Na Homolce.
Nemocnice Na Homolce na Kverulantův dotaz na vysvětlení nadprůměrných nákladů na ICT v období 2019–2024 reagovala poněkud podrážděně. V dopise zaslaném Kverulantovi argumentuje, že srovnání nákladů s počtem hospitalizovaných pacientů je naprosto nerelevantní. Nemocnice zdůrazňuje, že realizovala klíčové investice do modernizace informačního systému, bezpečnostních řešení a technické infrastruktury poté, co byly ICT v minulosti podinvestované. V současnosti se považuje za technologicky nejlépe připravené zdravotnické zařízení v republice.
Na druhém místě ve výši nákladů na hospitalizovaného pacienta je Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) s průměrem nákladem 5 158 Kč na pacienta. Největšími jednorázovými investicemi realizovanými ve VFN byly investice související s Nemocničním informačním systémem (NIS). V roce 2022 si VFN koupila HW infrastrukturu pro jeho modernizaci za 32,7 milionu korun a v roce 2023 ho za 39 milionů modernizovala a za téměř stejnou částku si k němu i přikoupila licence. Dodavatelem byla firma STAPRO. I tuto nemocnici Kverulant požádal o vysvětlení vysokých nákladů. VFN odpověděla podobně jako Nemocnice Na Homolce: „Investice byly nezbytné pro udržení bezpečného a efektivního provozu nemocnice, s ohledem na rostoucí nároky na digitalizaci zdravotní péče a legislativní požadavky.“
S o dost nižšími náklady se na třetím místě umístila Fakultní nemocnice Ostrava (3 628 Kč) a na čtvrtém Fakultní nemocnice Brno (3 014 Kč), následovaná Psychiatrickou nemocnicí Bohnice (3 004 Kč).
Do první desítky dále patří FN Hradec Králové, FN Královské Vinohrady, FN Olomouc, FN u sv. Anny v Brně a FN Motol, všechny s náklady mezi 2 472 Kč a 2 814 Kč na hospitalizovaného pacienta.
Výše uvedené údaje ukazují, že rozdíl v ICT nákladech mezi velkými nemocnicemi mohou být více než několikanásobné.
Fakultní nemocnice Ostrava v dopise Kverulantovi odmítla, že by její náklady na ICT na pacienta byly výjimečně vysoké, a upozornila, že srovnání mezi nemocnicemi bylo zkreslené kvůli rozdílné velikosti, struktuře a investičním cyklům. Klíčové investice směřovaly do obnovy informačních systémů a kybernetické bezpečnosti, což bylo nezbytné pro splnění legislativních požadavků a ochranu dat pacientů.
Fakultní nemocnice Brno Kverulantovi vysvětlila, že náklady na ICT nelze srovnávat pouze podle počtu hospitalizovaných pacientů, protože poskytuje i ambulantní a centrovou péči ve více areálech. Zvýšené náklady od roku 2022 jsou způsobeny zejména obnovou systémů po kybernetickém útoku v roce 2020 a posílením kybernetického zabezpečení. U této zakázky se však ještě pojďme zastavit.
Na golf s ministrem
Než se Vlastimil Válek stal ministrem zdravotnictví, byl od 6. května 2020 náměstkem pro IT ve své domovské Fakultní nemocnici Brno. V červenci 2021, tedy zhruba šest měsíců po Válkově odchodu z postu náměstka, vypsala Fakultní nemocnice Brno zakázku nazvanou Zvýšení kybernetické bezpečnosti ve FN Brno – Serverová infrastruktura. Byla reakcí právě na největší kybernetický útok svého druhu v Česku. Zvítězila Aricoma společně s dalšími dvěma dodavateli. Smlouva zněla na 62 milionů. To samo o sobě by bylo asi v pořádku, kdyby Válek nekamarádil s Milanem Samešem, nejvyšším šéfem IT skupiny firem Aricoma Group. Vojtěch Blažek ze Seznam Zpráv dokonce odhalil, že Vlastimil Válek (TOP 09) si loni v březnu 2024 zaletěl s panem Samešem do Dubaje na golf.
Specializované ústavy s nejdražšími náklady na ICT
Nejvyšší náklady na ICT na hospitalizovaného pacienta vykazuje Ústav hematologie a krevní transfuze Praha (ÚHKT) s částkou 64 493 korun na pacienta ročně. Tento malý specializovaný ústav s pouhými 484 hospitalizovanými pacienty ročně tak výrazně převyšuje všechna ostatní zařízení. Nicméně v rámci objektivity je třeba dodat, že ÚHKT se svojí strukturou odlišuje od běžných nemocnic, proto jej nelze srovnávat s ohledem na počet hospitalizací. ÚHKT provozuje pouze 37 lůžek v oblasti vysoce specializované hematoonkologické péče, ale zároveň také specializované ambulance často s celorepublikovou působností. K cca 500 hospitalizacím ročně dále provede cca 25 500 ambulantních vyšetření za rok. Součástí ÚHKT je dále široké spektrum rutinních a výzkumných laboratoří. I přes malý počet hospitalizovaných pacientů za rok musí ÚHKT provozovat odborné informační systémy – klinický informační systém, laboratorní informační systém, PACS, transfuziologický informační systém, ekonomický informační systém, lékárenský informační systém, personální informační systém, ale také specializované SW pro diagnostiku a výzkum.
Na druhém místě se umístilo Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno s 19 760 korunami na pacienta, následované Institutem klinické a experimentální medicíny s 9 688 korunami. Malé specializované ústavy s méně než 5 000 pacienty ročně vykazují průměrné náklady 30 944 korun na pacienta, což je více než 12krát vyšší částka než u velkých nemocnic. Nicméně těžištěm práce těchto pracovišť (Ústav hematologie a krevní transfuze Praha, Revmatologický ústav, Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno) je ambulantní péče.
Nemocnice s nižšími náklady
Dramatický kontrast představují velké nemocnice s více než 20 000 hospitalizovanými pacienty ročně, které vykazují průměrné náklady pouhých 2 504 korun na pacienta. Nejnižší náklady eviduje Nemocnice České Budějovice s 871 korunami na pacienta při 50 818 hospitalizovaných pacientech ročně. Nemocnice České Budějovice vysvětluje, že nízké průměrné náklady na ICT na jednoho hospitalizovaného pacienta ve srovnání s průměrem ostatních nemocnic jsou způsobeny především výrazně menším počtem zaměstnanců na IT oddělení, přestože průměrný měsíční plat ICT pracovníka je zde nejvyšší (109 454 Kč).
Počet pracovníků ICT
Dodejme, že průměrný počet zaměstnanců ITC byl v letech 2019 až 2024 v Budějovické nemocnici 8. Kverulantem zjištěný průměr u sledovaných nemocnic a ústavů byl 28. Nejvíce jich zaměstnávala VFN, a to 66, Fakultní nemocnice Brno jich měla 64 a relativně malý IKEM obsadil třetí místo se 42 pracovníky ICT.
NIS Zlatokop
IKEM si vyvinul svůj unikátní nemocniční informační systém (NIS) s názvem Zlatokop. Kvalita a inovativnost systému byla oceněna několika prestižními cenami, v roce 2005 získal třetí místo v soutěži Caché Innovator v konkurenci 28 účastníků z celého světa a v roce 2007 byl vyhlášen IT Projektem roku Českou asociací manažerů úseků informačních technologií (CACIO).
Překvapivě nízké náklady na ICT vykazuje Fakultní nemocnice Motol s 2 472 korunami na pacienta, čímž se umístila na 15. místě z 23 analyzovaných zařízení. Tato největší česká nemocnice s 76 813 hospitalizovanými pacienty ročně se dostala v únoru 2025 do centra pozornosti kvůli rozsáhlé korupční kauze.
Špinavé prádlo nejen Miloslava Ludvíka
Ředitel FNM Miloslav Ludvík měl dostat pět milionů za opravu pavilonu. Jeho náměstek podle kriminalistů kasíroval úplatky i za zakázku na praní prádla. Pojďme si připomenout, že Kverulant již v roce 2016 zmapoval ceny praní prádla ve více než čtyřiceti nemocnicích. Odhalil tehdy, že nejdráže pere a kupuje prádlo Fakultní nemocnice Ostrava (FNO) a upozornil na problematické výběrové řízení na praní prádla ve FNM.
Reakce ministra a jeho kontroverzní výroky
Reakce ministra zdravotnictví Vlastimila Válka na zatýkání v nemocnici Motol vzbudila pozornost svou neobvyklou rétorikou. Ministr uvedl, že standardní kontrolní mechanismy takovou korupci nemohou odhalit a označil bývalého ředitele za „vyděrače a mafiána“. „Pokud někdo na záchodě vyděračským způsobem donutí firmu, aby odevzdala desátek, je to něco, co známe z mafie v Itálii, co známe z filmů. Není v možnostech běžných auditů takovou věc zjistit. To by ta kontrola musela sedět na tom záchodě, aby to zachytila,“ řekl Válek.
Rozdíly mezi fakultními nemocnicemi
Kverulant je přesvědčen, že ministr Válek nemá pravdu, a právě proto provedl svoje podrobné srovnání nákladů na ICT. Analýza ukazuje, že i mezi fakultními nemocnicemi existují značné rozdíly. Zatímco Nemocnice Na Homolce utrácí na jednoho hospitalizovaného pacienta 5 392 korun ročně a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze utratí 5 158 korun na pacienta, Fakultní nemocnice Bulovka pouze 1 669 korun.
Průměrné náklady u velkých nemocnic dosahují 2 637 korun na pacienta, přičemž rozdíl mezi nejdražší a nejlevnější fakultní nemocnicí činí 3,2násobek. Tyto rozdíly nelze vysvětlit pouze odlišnou specializací nebo velikostí nemocnic.
Vzhledem k tomu, že naprostá většina analyzovaných zdravotních zařízení je přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví, mělo by to být právě Ministerstvo zdravotnictví, kdo bude vysvětlení výše uvedených rozdílů hledat, a až jej najde, tak z něj vyvodí závěry. MZ k tomu má celou řadu nástrojů.
Pomocné analytické přehledy
V této souvislosti Kverulant připomíná, že pro nemocnice, které jsou zřizovány jako příspěvkové organizace, platí již od 1. ledna 2013 povinnost předávat pomocný analytický přehled (PAP). Ten představuje komplexní účetní záznam obsahující detailní členění vybraných informací z účetnictví příslušných účetních jednotek. Výkaz PAP se předává čtvrtletně do Centrálního systému účetních informací státu (CSÚIS) za vykazované uplynulé čtvrtletí.
Část X výkazu PAP obsahuje počáteční a koncové stavy a obraty na vybraných rozvahových účtech v členění podle jednotlivých partnerů aktiva/pasiva a umožňuje monitoring závazků vůči dodavatelům.
Přepočítání nákladů na ITC na hospitalizovaného pacienta není zdaleka jediným způsobem, jak mezi sebou porovnávat zdravotnická zařízení. Další možností je vypočítat jaké procento z obratu tyto náklady představují a soustředit se na ta zřízení, která z průměru významně vybočují.
Digitalizace českého zdravotnictví se nekoná
Digitalizace českého zdravotnictví měla po roce 2016 nabídnout rychlé sdílení dokumentace, robustní kmenové registry a bezpečné komunikační služby. Kontrola NKÚ dokončená v srpnu 2023 však odhalila, že ani 413 milionů korun investovaných do projektů eHealth nepřineslo pacientům ani lékařům požadované služby. Ambiciózní Národní strategie elektronického zdravotnictví (NSEZ) se proměnila v příběh odkládání termínů, nedokončených zakázek a rozpočtů bez reálného užitku.
NKÚ konstatoval, že 159 milionů korun z veřejných peněz nevytvořilo žádný z plánovaných výstupů. Poukázal na to, že MZ nezřídilo kmenové registry, centrální služby ani žurnál činností do zákonného termínu 1. 1. 2023. Integrované datové rozhraní (IDRR) skončilo pouze u hardwaru za 122 mil. Kč; softwarová část byla zrušena. Rezort přesunul nesplněné úkoly z NSEZ (2016–2020) do rámce Zdraví 2030 a posunul deadliny na rok 2026.
Zdravotnictví ve výroční zprávě BIS
Překvapivě na dlouhodobé problémy v českém zdravotnictví upozorňuje i výroční zpráva BIS z července 2025. Uvádí, že častým jevem je netransparentní jednání a prostor pro neefektivní nakládání s veřejnými prostředky, či dokonce korupci. Zpráva zmiňuje, že k těmto jevům dochází u různých subjektů v sektoru, například u zdravotních pojišťoven, farmaceutických firem, nemocnic či odborných společností. Významnou roli zde hraje kumulace vlivu silných osobností v řídicích pozicích, což může vést ke zneužití moci ve prospěch vybraných subjektů nebo k obcházení standardních postupů.
Příkladem takového jednání je zasahování do stanovisek jednotlivých útvarů institucí, zrychlené vyřizování požadavků preferovaných subjektů nebo zvýhodňování farmaceutických společností. Motivem nemusí být pouze finanční profit, ale i snaha udržet si výhodné kontakty. Tyto praktiky vytvářejí prostředí, kde je obtížné zajistit efektivní kontrolu a transparentnost, což BIS označuje za významné riziko pro veřejné finance i důvěru v systém zdravotnictví.
ICT zakázky ve výroční zprávě BIS
V oblasti ICT zakázek BIS upozorňuje na opakované problémy s nevyhovujícím stavem IT infrastruktury ve státních institucích. Zpráva konstatuje, že příčinou je často několikaletá nečinnost vedení, oddalování klíčových rozhodnutí a zpoždění při realizaci projektů. Tyto faktory mohou ohrozit čerpání dotací, vyvolávat časový tlak a zvyšovat riziko nevhodného postupu při výběru dodavatelů.
V některých případech došlo i k požadavkům na skrytou participaci potenciálních dodavatelů při tvorbě zadávací dokumentace, což jim poskytlo konkurenční výhodu. Zpráva zdůrazňuje, že tyto jevy jsou často doprovázeny nedostatečným informováním odpovědných zástupců státu, což omezuje jejich schopnost efektivní kontroly. Výsledkem je zvýšené riziko neefektivního vynakládání veřejných prostředků a narušení transparentnosti veřejných zakázek.
Kverulant žádá nápravu
Zde prezentovaná zjištění naznačují systémové problémy v hospodaření a kontrole výdajů na informační technologie ve zdravotnictví. Nejde pouze o rozdíly mezi specializovanými ústavy a velkými nemocnicemi, ale i o výrazné disproporce v rámci stejných kategorií zařízení.
Kverulant svoje zjištění poslal Ministerstvu zdravotnictví s požadavkem na vysvětlení zaznamenaných rozdílů. Očekává, že ministerstvo bude po nemocnicích požadovat zdůvodnění tak výrazných disproporcí v nákladech na ICT a přijme opatření k zajištění efektivnějšího hospodaření s veřejnými prostředky.
Informace nebyly zadarmo
Aby mohl Kverulant provést svoji rozsáhlou analýzu nákladů na ICT, vyžádal si informace od jednotlivých nemocnic. Některé nemocnice po Kverulantovi žádaly úhradu za „mimořádně rozsáhlé vyhledávání“. Například Fakultní nemocnice v Motole nejprve požadovala platbu ve výši 14 400 korun. Když proti tomu Kverulant podal stížnost, tak FNM tuto částku snížila na 2 880 korun. Podobně i Psychiatrická nemocnice Bohnice nejdříve žádala úhradu ve výši 18 200 korun, kterou po stížnosti snížila na 4 200 korun.
Jeden z dotazovaných subjektů Kverulantovi informace o nákladech na ICT do uzávěrky tohoto článku neposkytl. Šlo o Krajskou zdravotní, a. s., která zastřešuje 7 nemocnic Ústeckého kraje. I ta žádala o úhradu nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání ve výši 5 460 korun. Také proti tomuto postupu podal Kverulant stížnost. Nadřízený orgán však dal Kverulantovi za pravdu jen částečně a částku snížil jen o 948 korun neoprávněně účtovaného DPH.
Kategorie: Autorské články