Vůdkyně Národní obrody Marine Le Pen ve snaze ulevit Francii z její nadýmající se dluhové krize vyzvala ke snížení příspěvků této země do Evropské unie. Ve stejný den odhalil Brusel svůj kolosální mega-rozpočet 2 bilionů €. Ty dvě povídačky se tedy dostaly do chronologické disonance.
Byl to snad jen pouhý příspěvek na „X“, tj. prchavé tweetnutí Marine Le Pen v reakci na vypjatou debatu o francouzském rozpočtu? Bylo to jen pár řádků, které by se normálně v tom rychlém sledu příspěvků a v šumu na sociálních médiích rozplynuly, aniž by se nějak otiskly do vědomí veřejnosti?
Le Pen 16. července tweetla:
„François Bayrou chce zavést tzv. ‚bílý rok‘ – jinými slovy program drakonického fiskálního a sociálního zbídačování, aby tak zachránil sedm miliard eur. To je přesně ta částka, na níž francouzský příspěvek do Evropské unie vyrostl. Jak lze takovou rozhazovačnost tolerovat, když Francouzi ve volbách do EU podporou seznamu Jordana Bardelly převážně hlasovali, aby se takovéto utrácení zarazilo?“
Brusel jako fiskální pojistný ventil?
Francie letos do rozpočtu EU přispěje čistými 14 miliardami €. Důležité je však načasování tweetu Le Pen. Její dlouhodobé spory s Bruselem jsou dobře známé, zvláště od jejího suspendování z nadcházejících francouzských voleb.
Na její výzvě ke krácení rozpočtu není nic nového. Obnovení jejího požadavku však získává větší váhu v souběhu s odhalením nového rozpočtu Komise EU pod předsedkyní Ursulou von der Leyen.
Realita versus ambice
Centrální aparát Bruselu v ukázkovém předvádění fiskálního gigantismu koncipoval pro roky 2028 až 2034 rozpočet 2 bilionů €. Je to anachronismus, při němž lze uvažovat o finanční katastrofě visící nad řadou členských států EU, přinejmenším nad Francií, která směřuje k deficitu překračujícímu šest procent.
Vzhledem k dluhové situaci v Jižní Evropě je čím dál obtížnější dát do souladu fiskální ambice Bruselu s ekonomickou realitou v terénu.
Ohromující však je, že reakce na kritiku Le Pen byla jen mírná. Jak Brusel, tak francouzská vládní koalice zůstaly potichu, což je údajně chytrá mediální strategie. Veřejná debata o rozpočtu by v tomto okamžiku strhla jen sršní hnízdo, které je lepší nedráždit.
Je v tom i populismus
Útok Le Pen na rozpočtové pravomoci Bruselu pramení z hluboce zakořeněné zahořklosti. Francie je jakožto druhý největší čistý přispěvatel nosným pilířem finančního rámce Unie. Pokud by těžká váha jako Francie nebo Německo vystoupila ze šiku a odmítla oficiální linii, tak by se to křehké monstrum Babylónská věže EU začalo hroutit.
Už teď vidíme obrodu národně konzervativních stran jako Fidesz v Maďarsku, SMER na Slovensku, vládnoucí koalice v Itálii a Geert Wilders v Nizozemsku, kdy všechny už formují seriózní opozici proti centralismu v bruselském stylu. Ten lakonický tweet od Le Pen by mohl mít explozivní potenciál. Mohly by snad tyto partaje definovat společný směr útoku? Mohly by si jako slabé místo vybrat ten zbytnělý rozpočet EU?
Nastal čas překalibrovat mocenskou dynamiku mezi Bruselem a legitimními národními zájmy členských států. Ten fiskální gigantismus rozpoutaný pod vedením von der Leyen EU směřuje do nebezpečných vod. Nadměrná centralizace, groteskní klimatické politiky a radikalismus otevřených hranic korodují vnitřní soudržnost Evropy.
Snahy Bruselu o autonomii
Euro-komise hraje poker s vysokými sázkami. Ten 2 bilionový € rozpočet, tj. asi 1,26 procenta HDP EU, představuje ohromující 58procentní nárůst, čili o 750 miliard €. To vyvolává naléhavé otázky ohledně financování. Brusel se metamorfuje do Leviatana, který je čím dál méně kontrolovaný a má čím dál větší demokratický deficit, a teď si jeho vedení dělá ještě ambice vloupat se do suverénní sféry národů a jejich občanů.
Pravdou je, že většina členských států si prostě takovou fiskální expanzi nemůže dovolit. Jeví se to jako pokus Bruselu vynutit si finanční a daňovou suverenitu politicky vyděračskou hrou: „Pokud neotevřete dveře Eurobondům, tak ten účet zatáhnete sami!“ (Eurobondy – dluhopisy vydávané samotným Bruselem.)
Ty vracející se debaty o Eurobondech, teď asi převlečených za válečné dluhopisy k financování Ukrajinského konfliktu, stejně jako ty novinky ve zdanění jako daně na nadnárodní korporace nebo rozšíření obchodování s CO2 povolenkami nabízí jasný průhled do toho, co má Brusel v arzenálu.
Očekávejte tento dvojí scénář vývoje: konsolidace národního dluhu pod záštitou Eurokomise s neustálou monetizací nového dluhu přes Evropskou centrální banku. Spolu s tím uchvacování fiskální moci Bruselem, které nejspíš uvidíme i v podobě zavedení digitálního eura, jakožto perfektního mechanismu kapitálové kontroly a optimální měny pro držení všeho pod dozorem, což bruselské centrále umožní upevnit sevření ekonomického života Evropanů.
Přiživení opozice
Tohle je má předpověď: uvedená politická strategie jen posílí opoziční síly po celé Evropě. Vzhledem k vybublávajícím rozpočtovým krizím v mnoha státech směřuje EU k závažným vnitřním rozbrojům o své finanční směřování. Koordinovaný platební bojkot by mohl být pro národní konzervativce ideálním aktem vzdoru a smečem pro vnímání veřejností, jakmile se to hroucení do dluhové spirály vystupňuje.
Je dost možné, že tweet od Le Pen byl vymyšlen v koordinaci s kritiky Bruselu, aby nastavil tón pro to, co nadchází. A pro Ursulu von der Leyen a její spřažence se na horizontu zatahují mraky do blížící se bouře. Ty hromady neřešených krizí vyvolaných bruselskými politikami migrace a zkázonosné klimatické agendy vytvořily ideální podmínky pro politickou protiofenzivu ohromného dopadu, zvláště proti té Komisi, jejíž arogance se pro rostoucí část evropského voličstva ukazuje v plné nahotě.
Kategorie: Autorské překlady