Trump byl zčásti zvolen kvůli slibům vyhýbat se „nekonečným válkám“ takového druhu, za jaké Američané platili krví i penězi v Afghánistánu a Iráku, aniž by však vedly ke strategickým výhodám nebo k civilizovanému klidu.
Trump ovšem jakožto Jacksonián obnovil americkou schopnost odstrašení trestními údery na ISIS a na teroristické padouchy jako Baghdadi a Soleimani, aniž by pak uvízl v nákladných následných bojích. Během posledních čtyř administrativ zůstal Putin uvnitř svých hranic jen během Trumpových čtyř let.
Avšak, až Trump nastoupí do úřadu, bude nejspíš ještě čelit čemusi daleko obtížnějšímu, jelikož řídí to, co se stalo největším vražedným polem od II. světové války – kotli na ukrajinské hranici, který už asi stál 1-1,5 milionu mrtvých, zmrzačených a nezvěstných dohromady jak ukrajinských, tak ruských vojáků a civilistů.
Konec však po třech letech eskalujícího se násilí není v dohledu. Existují i rostoucí obavy, že strategicky, logicky a morálně obhajitelné, avšak geopoliticky nebezpečné ukrajinské útoky do nitra Ruska přinesou eskalaci a povedou k rozšíření války mezi světovými jadernými mocnostmi.
Mnozí na pravici by si přáli, aby Trump okamžitě odřízl veškerou pomoc Ukrajině v tom, co vnímají jako válku, v níž není možné zvítězit, i kdyby takové náhlé zrušení zhatilo jakoukoliv páku, jíž je možno Putina tlačit k vyjednávání.
Ti tvrdí, že tuto válku podnítila globalistická levice a slouží jako zástupný konflikt vedený ke zruinování Ruska za cenu ukrajinských vojáků. Pohlížejí na něj jako na zinscenovaný nyní nedemokratickou vládou Ukrajiny, kde už nejsou volby, svobodný tisk nebo opoziční strany, vedené zlovolnými a zkorumpovanými Zelenského kádry, které se ve volebním roce spolčily s americkou levicí.
Oproti tomu mnozí na levici pohlíží na Putinovu invazi a na únavu pravice z nákladů tohoto konfliktu jako na dlouho očekávaný globální důkaz o tom jednorožci „spiknutí“ Trumpa s Ruskem. Tudíž po tom hoaxu o spiknutí z roku 2016 a po fíglu s dezinformacemi na notebooku 2020 vidí v jakémkoliv odporu k této válce na pravici poslední důkaz o Trumpově rusofilní zradě. Ti vidí jako skutečného nepřítele Putina, spíše než obludné čínské impérium, a přehlíží nebezpečí plynoucí z nové osy Rusko-Čína-Írán-Severní Korea. A s výhledem na naprostou porážku Ruska Ukrajinou, na obnovení celého Donbasu a Krymu a na zničení diktatury jsou zase ochotni živit tuto válku do posledního Ukrajince a zároveň přehlížet hrozbu ruských výhrůžek použití taktických jaderných zbraní k zabránění porážky.
Trump slíbil, že tu katastrofu ukončí za jeden den, když udělá to, co je teď tabu: zavolá Vladimiru Putinovi a dohodne to, co je teď nemožné: stáhne Rusko zpět do jeho hranic z 24. února 2022 před invazí a tudíž zachová zmenšenou, ale stále autonomní a bezpečnou Ukrajinu.
Jak by Trump mohl takovéto nepravděpodobné zrušení zdejších aktivit spustit?
Údajně by postupoval podle rad rostoucího počtu Západních diplomatů, generálů, akademiků a znalců, kteří zdráhavě načrtli směrný plán na zastavení toho masakru.
Jak by ale mohl Putin po jednom milionu ruských obětí přesvědčit Ruský lid o něčem menším než o naprosté anexi Ukrajiny?
Snad by se Putin v takové dohodě mohl chlubit institucionalizací své anexe rusky mluvícího Donbasu a Krymu z roku 2014; že zabránil Ukrajině vstoupit do NATO na prahu Matky Rusi; a že dosáhl strategického spolčení Ruska, Číny, Íránu a Severní Koreje v nové velké alianci proti Západu a zvláště Spojeným státům, s podvolením se Turecka, pokud ne s podporou, tj. člena NATO, a vždy více sympatizující Indie.
A co by Ukrajina a Západ získaly z takovéto Trumpovy kreativní dohody?
Kyjev by se mohl chvástat, že Ukrajina jakožto obranný val Evropy hrdinsky tyto země zachránila před ruskou anexí, jakou roku 2022 při pokusu setnou hlavu Kyjevu a zabrat celou zemi Rusové předjímali. Ukrajina byla následně vyzbrojena Západem a bojovala dostatečně efektivně, aby vykolejili Ruskou obludu, vykrváceli a pokořili ruská vojska a zaseli vzdor ve značně oslabené ruské diktatuře, o čemž svědčí i zavraždění Prigožina pokoušejícího se o vzpouru.
Trump by pak mohl zavést smlouvu, kdyby dále zřídil demilitarizovanou zónu mezi ruskou a ukrajinskou hranicí a zajistil Evropské unii hospodářskou pomoc plně vyzbrojené Ukrajině, která by mohla odstrašit neustále zlobivého ruského souseda.
Dalo by se čekat, že by to byla vratká a pochybná dohoda, vzhledem k Putinově sklonu porušovat své slovo a zákeřně a neustále usilovat o obnovení hranic starého Sovětského svazu.
Jak by tedy Trump mohl spustit takové ohromné ujednání, uvážíme-li jakou nenávist k němu má americká levice za „prodání Zelenského“ a možný vztek v základně MAGA, kdyby vydal byť i jediný cent navíc nad současných 200 miliard $ Ukrajině a na ty „nekonečné války“ a jak by mu asi Evropané okopávali kotníky, když by byli sice osvobozeni od nepřátelství na svých hranicích, ale hnusí se jim jakkoliv uznat Trumpa, kterého nesnáší?
Jaké by mohly být pobídky pro takovou dohodu a nebylo by to v rozporu jak se zájmy Amerického lidu, tak nové republikánské populisticko-nacionalistické koalice?
Ovšem uvažte, že kdyby Trump odřízl veškerou podporu Ukrajině, zírala by pravice na to, jak je Ukrajina za chvíli zabrána, a byla by obviněna z pokoření srovnatelného s Kábulskou katastrofou, a ještě horší, jelikož Ukrajina na rozdíl od toho bince v Afghánistánu žádala jen americké zbraně a ne naše životy.
Naproti tomu, poběží-li ten válečný mlýnek na maso dál a dál, tak bude proválečná a tzv. humanitární levice trvale označkována jako krvelačná strana nekonečných konfliktů a zcela přezíravá ke ztrátám ukrajinských mladíků utracených kvůli jejich další nekonečné vendetě vůči Ruskému lidu, který je touto válkou též zdecimován.
Jak Rusku, tak Ukrajině dochází vojáci, kdy rostoucí oběti je postihnou na desítky let. Rusko si užívá nefunkčnosti sankcí a prodejů ropy a plynu do Evropy. Západu a zvláště USA by se líbilo v Kissingerovském stylu obrátit Rusko proti Číně a naopak a vyhnout se tak patu mezi dvěma jadernými mocnostmi.
Amerika by ráda zvýšila své zásoby munice, když na horizontu se osměluje Čína. Je nebezpečně vyčerpaná krácením obranných výdajů a ohromnou pomocí Ukrajině a Izraeli, když má radši spojence jako Izrael, který umí vyhrát za méně miliard, než je asi těch ztracených 200 miliard Ukrajině. Z Republikánské strany se teď stává strana míru a Trump, ač Jacksonián, je tím nejvíce zdráhavým prezidentem při utrácení americké krve a peněz v zahraničí, kam paměť sahá.
Evropa je tou válkou a čím dál více selhávající nekvalifikovanou pomocí Ukrajině, s níž se svého času tak chvástala, duševně otrávená. Doufá tedy, že by ten démonizovaný Trump mohl tu nenáviděnou válku ukončit, a oni by ho pak mohli obvinit z jejího ukončení i bez bezpodmínečného ukrajinského vítězství.
Stručně řečeno, je tu spousta stran, které chtějí ten náš Verdun 21. století ukončit, a spousta pobídek to udělat.
Kategorie: Autorské články