„Žádný kancléř přede mnou nemusel ustát něco jako tohle,“ tvrdí v novém interview Merz.
V rámci toho, co by mohlo být monumentálním obratem v německé politice, se začínají ukazovat hluboké pukliny ve vládní koalici, kdy už i německý kancléř Friedrich Merz naznačuje, že zanedlouho by mohly přijít předčasné volby.
Ač ve středu vytahoval plánované reformy německého zdravotního systému a dohodu o rozpočtu na rok 2027 jako ukázku, že by jeho prchavá koalice mohla ještě vládnout, vyjádřil také pochybnosti, když zpochybňoval schopnost jeho koalice přežít konec tohoto období s tvrzením, že „nikdo nemůže nic zaručit.“
Merz během tiskové konference řekl, že vládní reforma zdravotnictví schválená berlínským kabinetem po měsících intenzivních debat byla „jednou z nejvýznamnějších reforem sociálního zabezpečení v posledních desetiletích.“
Mez je pod silným tlakem soupeřící strany Alternativa pro Německo (AfD), která se vyšplhala na vrchol jako nejpopulárnější strana v zemi, kdy v posledním průzkumu Insa dosáhla rekordně vysokou 28procentní podporu. Merzovo vlastní schvalování u obyvatel je přitom na samotném dně, kdy data ukazují, že 83 procent Němců je s jeho činností nespokojených. Jedním z hlavních faktorů táhnoucích tuto nespokojenost jsou ekonomické problémy Německa, kdy poslední energetický šok situaci vůbec nepomáhá.
Při vyjádření o růstu AfD spolu se stranou Levice prohlásil: „Vzestup těchto okrajovců je přímým symptomem toho, že na střed se pohlíží jako na nerozhodný.“
Merz s odkazy na krizi, s níž se potýká, se vyjádřil tak, jak se to teď široce šíří, neboť prohodil: „Žádný kancléř přede mnou nemusel ustát něco jako tohle,“ když reagoval na otázku o jeho propadajícím se schvalování veřejností.
Citoval různé faktory, které vedly k politické nestabilitě, včetně vzestupu populismu, po 20 let zanedbávané infrastruktury a krizí jako je válka v Íránu.
Po zasedání kabinetu Merz reportérům řekl, že tato dohoda „ukazuje, že koalice je ochotná a schopná činit rozhodnutí.“ Dále uvedl: „Zvládáme dělat kompromisy a jednat, i když to občas vypadá trochu vratké,“ s dodatkem, že „to je prostě součást toho procesu.“
I přes jeho tvrzení se dostávají slabší krajně levicoví Sociální demokraté a Merzova CDU do otevřeného konfliktu. Teď, jelikož CDU touží po velkých kráceních sociálních programů, tak tomu SPD vzdoruje.
Merz tvrdí, že zdravotní systém směřuje do krize, a že bez reforem vyroste rozpočtový deficit do roku 2030 na 40 miliard €.
SPD není jediným Merzovým problémem, jelikož významná pravicová frakce CDU je čím dál s jeho počínáním nespokojenější a ti v ní mají pocit, že CDU spolu s krajně levicovou SPD jako s partnerem není schopná schvalovat zákony a reformy.
Např. poslanec CDU Christian von Stetten údajně nedávno na podnikatelské akci řekl, že koalice „určitě nevydrží“ celé čtyři roky svého funkčního období.
Mezi dalšími návrhy jsou pokusy koalice o schválení zákona o dani z příjmu, o němž ministr financí Lars Klingbeil (SPD) řekl, že by ulehčil daňové břemeno o „několik set eur ročně“ domácnostem s nízkými příjmy, přičemž by zvedl daně bohatým. Rámcový koncept rozpočtu ukazuje, že výdaje budou obnášet 543,3 miliard €, kdy 105,8 miliard € je určeno pro německá vojska.
Klingbeil uznal, že mezi koaličními partnery jsou „vášnivé diskuse“ a „konfliktní stanoviska“. Mezi politiky pravicové CDU je rozšířená ostrá kritika vládních výdajů, kdy mnozí si přejí zastropení sociálních i jiných výdajů.
I za minulé vlády Olafa Scholze se ozývala spousta spekulací, že ta padne před koncem svého období, ale v tomto případě se všechny strany skoro až dokonce udržely pohromadě. Podobný scénář by se mohl rozehrát i teď, kdy jak CDU, tak SPD jsou pořád ve sporu, ale děsí se před ztrátou moci, zvláště kvůli rostoucí AfD.
Ozývají se i fámy, že CDU by mohla provozovat menšinovou vládu. Jsou i diskuse o vypsání hlasování o nedůvěře. Dnes publikovaný článek od Welt, vedoucího interview s tucty lidí z vnitřních kruhů, se zabývá skutečností, že Merze „má už dost“ spousta jeho blízkých konfidentů a že v řadách CDU roste hněv.
„V posledních dnech v kruzích Unie obíhají řeči o hlasování o nedůvěře. To znamená, že kancléř by musel Bundestagu položit otázku, zda většina poslanců parlamentu, kteří ho zvolili do úřadu, ho dále podporuje. V Unii se na to pohlíží jako na instrument k protlačení významných reforem i přes všechny rozpory, když je přímo spojí s osudem vlády. Anebo když to nevyjde, tím vydláždí cestu k menšinové vládě,“ píše Welt.
V Německu může kancléř vyhlásit hlasování o nedůvěře a prohrát ho, ale stejně vládnout s menšinovou vládou. V takovém případě by CDU mohla požadovat posuv ke spolupráci s AfD ke schvalování významných zákonů. Avšak německé vlády, na rozdíl od jiných evropských vlád, nejsou střiženy na to, aby jako menšinové vládly dlouho, kdy politická ekonomie země je naladěná na stabilní koalice.
Kategorie: Autorské překlady