Pro německého kancléře probíhá jeden summit za druhým. Po ocelářském summitu teď Friedrich Merz směřuje do Brazílie na COP30, tj. shromáždění klimatického klubu. Účastníci se tam budou pokoušet zakrývat trhliny v tom jejich konstruktu šířením známé klimatické paniky.
Onen ocelářský summit ve spolkovém kancléřství se stále v médiích ozývá, zatímco kancléř je už v letadle na cestě do brazilského Belému. V těchto dnech tam probíhá COP30 pod vedením brazilského prezidenta Luize Inácio Luly da Silvy.
Zástupci více než 70 zemi tam vedou letošní vrcholné oslavy globálního klimatického cirkusu probíhajícího od roku 1995, aby tomu dali punc supra-nadnárodního konsensu. Samozřejmě, že se tam slétávají po tisících letadly, jak jinak, a s maximálními emisemi.
Nikdo by dobrovolně tohle klimatické gala-představení nevynechal. Na těch pár tunách CO2 opravdu už nezáleží. Konec konců, jak zasvěcenci vědí, planeta už přeci hoří a boj za obyvatelnou Zemi je v podstatě už prohraný.
Obchod s odpustky a business
Ovšem další velké figury klimatického průmyslu pomrkávají a naznačují, že pro Zemi by ještě mohla být naděje. Počínaje Ursulouv von der Leyen přes Lisu Neubauer až dokonce po čínskou delegaci je jim to jasné, že ohromné investice do ekonomiky Zeleného umění by ještě pořád mohly vytáhnout to železo z ohně.
Jak to tak ve spirituálních kruzích bývá, žádná shovívavost se nepřipouští, zvednou se daně z CO2 a globální teploty se magicky propadnou na přijatelnou úroveň, když bude bůh klimatu uspokojen.
Friedrich Merz podstupuje 9 000 kilometrů dlouhou cestu z Berlína do Belému, aby své druhy při kšeftování s odpustky ujistil z pokračující podpory německých daňových poplatníků.
Přerozdělování bohatství
Tento klub plánuje ročně investovat 1,3 bilionu € do klimatických opatření pro rozvojové a nově se vynořující země. Německo, jakožto jedna z údajně nejsilnějších ekonomik, se toho přirozeně musí účastnit. S odchodem Spojených států z této aliance je projevit účast kriticky důležité.
Merz tam musí letět bez ohledu na domácí záležitosti. Jeho čas na projev je cynicky tříminutový. Tři minuty pro vyslance z klubu skalních věřících, což je téměř kacířství, uvážíme-li finanční příspěvky Německa.
Před konečnou projížďkou na člunu po Amazonce bude kancléř přednášet o průmyslové transformaci a přechodu energetiky, tj. o tématech, které jen málokdo zvládne tak důkladně jako vrcholný představitel Německa.
Tragikomedie
Merz může přinejmenším v Brazílii hrdě prohlásit, že Německo může splnit své klimatické cíle. Ta ohromná de-industrializace to umožňuje. A šéf OSN António Guterres na počátku této akce požadoval radikální aktivitu se svým obvyklým panikářským varováním, že klimatický cíl 1,5°C byl už promeškán, takže kancléř sehraje svou tragikomedii.
Kvůli rostoucím cenám energií a přehnaným klimatickým regulacím přišlo Německo v posledních letech o asi 300 000 pracovních míst v průmyslu. Země ekonomicky úpí a hrozí jí, že se podle rozvrhu nadiktovaného figurami jako Guterres stane Rezavým pásem Evropy.
Takové sebe-vztažné akce jako COP30, které vědomě ignorují ekonomické dopady skalních klimatických politik, překrucují realitu a tvrdě se snaží, aby veřejnost klimatické politiky nespojovala s ekonomickým úpadkem.
Hluboké trhliny v tom konstruktu
Už od vrcholu klimatického hnutí roku 2009, kdy prezident USA Barack Obama oficiálně vyhlásil CO2 za nejnebezpečnější ze všech klimatických plynů, se na tom konstruktu objevují hluboké trhliny.
Trumpova administrativa tento předpis zrušila a USA 1. ledna 2026 úplně klimatický klub opustí, čímž tomuto hnutí zasadí těžkou ránu. Poté následuje ohromný přesuv kapitálu odvracejícího se od Zelených fondů k sektorům, které generují skutečné tržní výnosy.
V USA peníze zase proudí zpět do jaderných a konvenčních energií. Obnovitelnosti teď musí soutěžit v ekonomice skutečného trhu. Takže skutečný pokrok přes svobodný trh.
Klimatické hnutí stále nedovede pochopit, že technologický pokrok k čistší, efektivnější a udržitelné produkci nepotáhne stát, ale tržní síly uplatňující se přes cenový mechanismus, ne přes socialistické centrální plánování.
Čína a Indie
Anachronismus úpadku německého průmyslu je ohromný, když se místo něj vynořují nové kapacity v Indii a v Číně. Kdy ti ta pravidla klubu pod evropskou dominancí ignorují.
Indie je sotva bere vážně, zatímco Čína se Západními klimatickými fanatiky hraje inteligentní, leč eticky pochybnou hru. Peking přes síť vládou financovaných neziskovek už dlouho pomáhá evropský klimatický režim politicky a mediálně ukotvit, přičemž masivně rozšiřuje exportně orientovanou produkci jako solární panely, ač doma kráčí po odlišné cestě.
Jen letos Čína zprovozní nových 80 GW kapacity nových uhelných elektráren, investuje do jádra a kde je to tržně uplatnitelné i do obnovitelností ovšem čínským způsobem, tj. pragmaticky a bez ideologie.
Daňoví poplatníci dojnou krávou
Z hlediska EU musíme na COP30 pohlížet tak, jak to je: jde o mediální divadélko vymyšlené výhradně, aby se mašinérie evropských klimatických dotací udržela v běhu na plné obrátky.
Komise EU plánuje asi 750 miliard € klimatických dotací mezi lety 2028 až 2034, tj. je to na vrcholu národních dotací a pomoci. Ohromný business s „partnery“ klimatického hnutí, které udržuje jejich ruce na penězích z daní přes rozvojovou pomoc a nesčetné klimatické fondy.
Merz sám ví, že tahle hra už zkrachovala. Před summitem opakovaně zdůrazňoval, že ochrana klimatu je stěžejní, musí se však uplatňovat spolu se zachováním ekonomické konkurenceschopnosti a technické otevřenosti.
Avšak zkušenosti z prvního půl roku Merzovy vlády ukazují, že kancléř se zkázonosným klimatickým politikám Bruselu nepostaví. Zákaz spalovacích motorů zůstává v platnosti, nesmyslný zákon o vytápění pokračuje, což německé domácnosti stojí miliardy. Kurz se drží podle té mantry, takže dotace na ceny elektřiny a další tečou přímo do realizace ekonomického úpadku.
Kategorie: Autorské překlady