Vypadá to, že tato politická slepá ulička povede k tomu, že francouzského šestého premiéra od roku 2020 dožene k odchodu, a to v době, kdy si to ekonomika může nejméně dovolit.
Premiér Francouis Bayrou stojí před téměř jistou porážkou v hlasování o důvěře kvůli spornému zbídačujícímu plánu, kdy toto představení ohrožuje domácí autoritu prezidenta Emmanuela Macrona a vrhá pochybnosti na schopnost Paříže plnit své ambice a sliby i v zahraničí.
The Guardian hlásí:
Francois Bayrou si možná myslel, že to byl chytrý preventivní manévr vypsat parlamentní hlasování o důvěře v jeho menšinovou vládu před plánovaným dnem národních protestů 10. září a začít tak parlamentní sezónu dobrodružného rozpočtu.
Francouzský premiér odhodlaný vyhnout se stejnému osudu jako jeho předchůdce, který byl parlamentem svržen loni v prosinci, se zjevně radši rozhodl k politickému harakiri. Jeho téměř jisté shození nesourodým parlamentem v pondělí 8. září je předurčeno, aby se zvrhlo do hrozného politického patu a přineslo jasnou krizi režimu.
Ústava francouzské Páté republiky koncipovaná roku 1958 generálem Charlesem de Gaullem, aby vytvořila silnou výkonnou složku a měkce tvárnou zákonodárnou složku, už přestala zajišťovat stabilní vlády. Francie bez změny systému čeká nesmírná politická paralýza. Spolu s tím je zjevně neschopná vyřešit chronickou fiskální krizi, která už trápí i finanční trhy. Minulý týden ministr financí Éric Lombard odmítl vyloučit, že nebude od MMF žadonit o vykoupení z dluhů, než pak náhle dal zpátečku, když to rozběsnilo investory.
Pokud bude, jak se dá čekat, veterán centristické politiky z premiérského křesla svržen, tak prezident Emmanuel Macron nemá žádnou snadnou možnost stabilně kormidlovat zemi, schválit rozpočet omezující zbytnělý deficit a uchovat své liberální dědictví ekonomiky strany nabídky spolu se zajištěním penzijní reformy.
Macron by mohl jmenovat nového premiéra – jeho už čtvrtého za dva roky – neexistují však žádné náznaky, že by francouzské politické strany byly ochotné ke kompromisu za účelem funkčního rozpočtu. Mohl by zase rozpustit parlament a vypsat obecné volby, už třetí za tři roky, to by ale nejspíš nepřineslo žádný více rozhodující výsledek, než byly předčasné volby loni, které znamenaly potrhlý průšvih.
Prezident tehdy zkusil od voličů získat „objasnění“ postoje poté, co ve volbách do Evropského parlamentu získala ohromné zisky krajní pravice. Místo objasnění ale volby zemi uvrhly do ohromného zmatku, když přinesly rozštěpení do tří zhruba stejně silných bloků, tj. do levicové aliance pod dominancí radikální Nezlomné Francie (LFI) Jean-Luc Mélenchona, do Macronových vlastních centristů a centro-pravicových příznivců a do Národní obrody (RN) Marine Le Pen.
Macron, který už znovu po svém druhém pětiletém prezidentském období trvajícím do jara 2027 kandidovat nemůže, vyloučil jakoukoliv možnost, že by rezignoval z funkce a spustil tak předčasné prezidentské volby.
Kategorie: Autorské překlady