Občas dostávám dotaz, coby zastánce absolutní svobody slova a projevu, zda tedy má existovat i svoboda šířit lži, aniž by předem existoval jakýkoliv taxativní či ideový výklad toho, co lží je a co lží není. Neváhám ani na vteřinu a jednoznačně říkám, že tato svoboda má existovat. Ve zdravé svobodné společnosti má a musí existovat i svoboda šířit lži, stejně jako právo na soudní postih ze strany lží poškozeného, pokud takový poškozený reálně existuje. Ale skutečně poškozený, nikoliv domněle.
Svoboda šířit lži neznamená ztrátu osobní odpovědnosti za takové šíření, pokud se někdo cítí být skutečně poškozen. Nemá ale, podle mě, existovat systém, který předem určuje, co se říkat smí a co nesmí, a nemá existovat systém, který bude perzekvovat a odsuzovat lidi za slova a projev bez toho, aniž by reálně existovala konkrétní oběť, která by se cítila být na svých právech těmi slovy a projevem poškozena. Ano, až tak jednoduché, férové a spravedlivé to podle mě je.
Stav, kdy existuje presumpce viny? Kdy si někdo přisvovuje právo rozhodovat, co se říkat smí a co nesmí? Kdy se za slova a projev stíhají a odsuzují lidé bez toho, aniž by existoval konkrétní poškozený člověk, který by se domáhal nápravy u soudu? Tak kvůli takovému stavu jsem v roce 1989 na náměstí nestál.
Tedy vlastně stál, ale ne proto, aby ten stav někdo opět nastolil, nýbrž proto, aby to, do háje, už nikdy nikoho ani nenapadlo.
Výše uvedené platí o to víc, čím víc jsme jako společnost konfrontováni stavy, kdy informace autoritativně vydávané za jedinou přípustnou pravdu jsou vývojem dějů vyvráceny, přičemž časový úsek mezi oběma stavy bývá stále kratší. A je úplně jedno, protože jde o vyšší princip mravní, jestli se jednalo a jedná o Covid, konflikt na Ukrajině, nebo cokoliv jiného, co se v budoucnu stane. Tož tak.
Kategorie: Glosy odjinud
Kdesi jsem četl, že není těžšího břemene, než je demokracie. S tím nelze než souhlasit. A to v případě, že je demokracie spojena s informací o autorovi informace. A jsou- li se lží spojené potřebné postihy.
Mělo by se týkat jak jedinců, institucí a hlavně, hlavně informačnívh prostředků.