Evropský soud pro lidská práva přijal stížnost MUDr. Davida Ratha proti České republice. Ta bude pravděpodobně vyzvána k vyjádření se a zároveň by měla být vyzvána k tomu, aby se pokusila vyřešit záležitost smírnou cestou. Z vyjádření MUDr. Ratha lze mít dojem, že je případnému jednání o smíru, které je důvěrné, nakloněn s tím, že „nemá zájem dělat naší zemi mezinárodní ostudu“. Jeho pohled na věc, jakožto exministra vlády České republiky, lze do jisté míry pochopit, nicméně nelze s ním souhlasit.
Česká republika totiž není demokratickým právním státem, procesní pravidla v rámci českého soudního systému má nastavena způsobem, který téměř vylučuje splnění podmínek pro podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, a cíleně likviduje existenčně i lidsky jakýmkoliv způsobem státní moci nepohodlné občany, pročež je přímo žádoucí, aby, pokud je to možné, byly takové skutečnosti komunikovány právě před zmíněným lidskoprávním soudem. České ministerstvo spravedlnosti se falešně a manipulativně odkazuje na „úspěšnost stěžovatelů“ v podaných stížnostech u ESLP na údajně 0,6 % z celkového počtu podaných stížností. Mlčí však o tom, v kolika případech dupe česká státní moc po nepohodlných občanech, v kolika případech vůbec nevyřizuje podání, ve kterých je uvedeno podrobně, jakého protiprávního jednání se dopouštějí konkrétní úřední osoby vůči nepohodlným občanům a jaké dopady takové jednání pro konkrétní občany představuje. Jedná se o značné množství případů, které se nikdy nemohou před zmíněný lidskoprávní soud dostat, neboť „neproběhnou“ procesně právním a často několikaletým procesem.
V jiných případech je překážkou k řádnému splnění podmínek pro podání stížnosti k ESLP nevyčerpání všech opravných prostředků v konkrétních kauzách, když lidé, kteří jsou často i dvě dekády likvidováni – ekonomicky a společensky – nemají prostředky na činnost advokáta v rámci dovolacích řízení a řízení před ústavním soudem, anebo nejsou schopni najít advokáta, který by měl odvahu poskytnout jim právní služby, když samy oběti současné ideologické tyranie představují živoucí příklad toho, jak dopadne ten, kdo se postaví režimu. Období předlistopadové normalizace ze sedmdesátých let minulého století je v porovnání s dneškem „hadr“. Česká republika je členským státem EU, která se zaklíná prosazováním lidských práv, a která zároveň ve jménu ochrany demokracie a právního státu ekonomicky trestá například Polsko či Maďarsko. V případě těchto zemí však byl pověstným trnem v oku Evropské komise jejich pohled na fungování justice a prosazování národních zájmů, kdy se tento pohled stal základem pro konkrétní a EU nevítaná opatření. Kdyby se Evropská komise, potažmo mezinárodní společenství, mělo vůli zajímat o skutečný, nikoliv Českou republikou deklarovaný stav demokratického právního státu u nás, neexistovala by naléhavá potřeba využít jakékoliv z mála příležitostí k předestření konkrétních skutečností s dopadem na lidská práva v České republice zmíněnému lidskoprávnímu soudu. Nelze přitom nevzít v úvahu, že Česká republika z hlediska programového pošlapávání lidských práv, zneužívání policie a justice k politicky motivovaným útokům na občany a korporace rozhodně nemá v lidskoprávních panelech a ani v EU co pohledávat. Přitom není tajemstvím, že jsou to právě garniturní a progarniturní subjekty, které z členství v EU tvrdě ekonomicky těží. Samo členství České republiky v EU přitom ztratilo z mnoha důvodů pro většinu našich občanů smysl.
Vedle naléhavé potřeby upozornit na chatrný až ztroskotaný demokratický právní stát v České republice je žádoucí využít možné příležitosti v podobě projednávané stížnosti před ESLP k požadavku na nařízení legislativních změn v České republice stran ESLP, které mohou přinést konkrétní posun od „dnešního“ policejního státu v naší zemi, jenž staví zákonodárnou a výkonnou moc nad zákon, k novému pořádku, který bude jako znovu ústavní zcela respektovat republikové institucionální zřízení a lidská práva občanů, kteří jen tak mimochodem ve většině případů svou činností přispívají současným všehoschopným mocným na jejich luxusní životy. Také z tohoto úhlu pohledu lze výroky MUDr. Ratha považovat za překvapivé. Předposlední den minulého roku odešla k ESLP stížnost, ve které je namítáno proti České republice porušení práva na spravedlivý proces a práva na účinné prostředky nápravy. Záležitost se týká sporu, jehož předmětem bylo plnění do 10 000 Kč, který byl rozhodnut v prvním kole a bez možnosti odvolání. Z informací francouzské pošty vyplývá, že převzetí zásilky potvrdil ESLP dne 10.1.. Nelze v tuto chvíli odhadnout, zda ESLP zahájí, či nezahájí řízení proti České republice, ale jisté je, že rozsudky z takzvaných bagatelních sporů byly a jsou předmětem divokého byznysu napojeného na nejvyšší patra české společnosti. Tyto rozsudky jsou příčinou nespravedlivého a sociálně devastujícího rozkladu osobních životů některých občanů. Jisté je také to, že v danou chvíli existuje alespoň malá naděje na to, že se veřejně podaří před ESLP detailně vysvětlit, jak to v České republice funguje, komu to vyhovuje a komu to škodí. Dalších několik stížností k ESLP proti České republice se připravuje. Lze tedy očekávat, že „malých nadějí“ na změnu bude přibývat. Zmíněný bagatelní případ má další vývoj. A sice vývoj v podobě neochoty Policie České republiky a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 řešit trestní oznámení podané na soudkyni, která věc vyřizovala. Agresivita hraničící s fyzickým útokem ze strany jistého vedoucího pracovníka soustavy státního zastupitelství, arogance moci a restriktivně represivní opatření vyvolaná podáním trestního oznámení proti konkrétní soudkyni, jež byla kárně řešena za vyhlašování rozsudků v době, kdy byla mimo budovu soudu, to jsou konkrétní příklady toho, co se v policejním státě může odehrávat. Městské státní zastupitelství v Praze a ministerstvo spravedlnosti nechávají popsané skutečnosti bez zájmu v přesvědčení, že problém vyšumí do ztracena. Proto je důležité, za situace, kdy v České republice náprava není možná, upozorňovat na takto neutěšené poměry i mimo Českou republiku. Lépe už bylo, a pokud nebude česká společnost jednotně postupovat proti plíživé tyranii, tak už lépe nebude. Zlu se nesmí ustupovat.
Kategorie: Autorské články