V poslední salvě vypálené proti britské identitě Liberálními demokraty vedená radnice formálně označila prostý čin vyvěšení Anglické vlajky jako „čin vyhrožování a zasévání rozkolů“ a podložila to správní vyhláškou vyhrožující obyvatelům trestním stíháním.
Radnice krajské správy Oxfordshire zahajuje po celém kraji razii na mezi lidmi populární kampaň vyvěšování vlajek, při níž se na veřejná místa vyvěšují Unijní vlajky a vlajky s Křížem Svatého Jiřího jako otevřené projevy vlastenectví. Poselství radnice je jasné: národní symboly jsou teď podezřelé.
Radnice vydala formální příkaz k zastavení skupině vystavujících – Vztyčme barvy – s varováním, že pokračování s vystavováním vlajek by mohlo vést k občanským i trestním soudním řízením. Vůdkyně radnice Liz Leffman je obvinila: „Hromadné vyvěšování vlajek od – Vztyčme barvy – není projevem vlastenectví. Je to čin zastrašování a zasévání rozkolů, který má na naše komunity skutečné a ničivé dopady.“
Dodala, že obyvatelé a radniční týmy odstraňující ty vlajky „byly vystaveny šikanóznímu a výhrůžnému jednání,“ když se stavěli těm, kdo je instalovali. „To je zcela nepřijatelné,“ říkala Leffman.
Dodala: „Radnice má povinnost jednat tam, kde jednání podvrací soudržnost komunity a bezpečnost a inkluzi využívání veřejných prostor. Proto přistupujeme k rozhodným akcím. Nebudeme váhat s dalšími žalobami, bude-li to nezbytné k ochraně obyvatel a k podpoře soudržnosti našich komunit.“
K tomuto dochází jen pár týdnů po úniku strategie „sociální soudržnosti“ britské vlády, která označuje vyvěšování anglické, skotské a unijní vlajky za potenciální „nástroj k nenávisti.“
Koncept tohoto dokumentu výslovně tvrdí, že tyto národní symboly jsou čímsi používaným „pro vylučování nebo zastrašování“ prohlašoval, že „krajní pravice se je pokouší přetvořit ze symbolů hrdosti na nástroje nenávisti.“
Letos navíc radnice po celé zemi přiznali utracení více než 100 000 £ od daňových poplatníků, aby najali strhávače Unijních vlajek a křížů Svatého Jiří z pouličních lamp.
Požadavky na bázi zákona o svobodném přístupu k informacím ukázaly, že skutečné náklady jsou ještě vyšší. Jen samotná Radnice Medway rozfrncala skoro 11 600 £ k odstranění více než 700 vlajek. Běžní Britové však reagovali jejich vyvěšováním i tak, takže stát reaguje hrozbami žalob.
Kampaň Vyvěšování vlajek se vynořila přímo z frustrace veřejnosti z masové imigrace, ze skandálů s pasáky dětí a s hotely pro ilegální migranty financované daňovými poplatníky. Úřady však, místo aby řešily ty výchozí problémy, kriminalizují viditelné symboly hostitelské kultury. Vyvěšování vlajky, která představuje právě tento národ, je teď právě těmi úředníky, co by mu měli sloužit, označováno za rozdělující.
Leffman a její Liberálně demokratičtí kolegové nechrání „inkluzi“. Oni ji ruší. Britské komunity mají plné právo slavit své dědictví, aniž by je líčili jako extremisty. Ty samé radnice, které ohýbají hřbet před každou cizí vlajkou a cizím kulturním požadavkem náhle, když se vztyčí Kříž Svatého Jiří, tak objevují, že to je „zastrašování“.
Je to ovšem logický závěr roky trvající institucionálního nepřátelství vůči britské identitě. Nejdříve potichu zastrčili pryč Unijní vlaku, aby nebyla nikde vidět, pak Kříž Svatého Jiří začali očerňovat jako „krajně pravicový“ a teď radnice vydávají správní vyhlášky, aby to úplně zastavili. Poselství vlastencům je jednoznačné: skloňte se, nebo na vás dopadnou důsledky.
Británie nepotřebuje více poučování o „soudržnosti“ od lidí, kteří k vlajce přistupují jako k symbolu nenávisti. Je třeba, aby vůdci, kteří hájí práva občanů, byli bez ostychu hrdí na svou zemi. Dokud se to nezmění, budou skupiny jako – Vztyčme barvy – dále vlajky vyvěšovat a více obyvatel si bude všímat toho, kdo se jim v tom pokouší bránit.
Kategorie: Autorské překlady