Vojny sú historicky jedným z najtragickejších a zároveň najvýnosnejších javov pre rôzne odvetvia. Zatiaľ čo konflikty spôsobujú obrovské utrpenie a materiálne škody, pre určité skupiny – predovšetkým firmy z vojenského, energetického a finančného sektora – predstavujú príležitosti na obrovské zisky. Moderné dejiny sú plné príkladov, kde z vojnového chaosu vyšli víťazne predovšetkým korporácie, ktoré dokázali získať kontrakty na dodávky zbraní, surovín alebo sa podieľali na povojnovej rekonštrukcii.
Jedným z najvýznamnejších príkladov je vojna v Iraku v roku 2003. Tento konflikt, ktorý začali Spojené štáty pod vedením Georgea W. Busha, bol oficiálne zdôvodnený potrebou odstrániť Saddáma Husajna a nájsť údajné zbrane hromadného ničenia. No za politickými a bezpečnostnými dôvodmi stála aj snaha získať prístup k ropným zdrojom krajiny. ExxonMobil, Chevron a ďalšie americké ropné giganty profitovali z chaosu po invázii, keď získali lukratívne kontrakty na ťažbu irackej ropy. Po vojne sa tieto firmy stali kľúčovými hráčmi v obnovenej irackej ekonomike, a hoci krajina zažívala politický a bezpečnostný rozvrat, ropný priemysel pokračoval v generovaní ziskov.
Po útokoch z 11. septembra 2001 vtrhli Spojené štáty do Afganistanu s cieľom zničiť teroristickú sieť al-Káida a zvrhnúť Taliban. Dlhoročný konflikt bol nesmierne nákladný, ale pre niektoré firmy mimoriadne výnosný. Halliburton, firma, ktorej bývalý generálny riaditeľ Dick Cheney bol v tom čase viceprezidentom USA, získala kontrakty v hodnote miliárd dolárov na obnovu infraštruktúry a logistické operácie pre americkú armádu. Rovnako ako v prípade Vietnamu, aj v Afganistane vojenskí dodávatelia a súkromné bezpečnostné firmy na konflikte výrazne zarobili, zatiaľ čo krajina sa ponorila do nestability a chaosu.
Rok 2022 priniesol ďalší vážny konflikt, tentoraz v srdci Európy. Ruská invázia na Ukrajinu bola katastrofou pre milióny ľudí, ale aj ďalšou príležitosťou pre vojenský a energetický sektor. Od začiatku vojny sa mnohé západné firmy zapojili do poskytovania pomoci Ukrajine, a to nielen vo forme zbraní, ale aj v rámci povojnovej obnovy, ktorá ešte len začína.
Vojenský priemysel USA, vrátane gigantov ako Lockheed Martin a Raytheon Technologies, z vojny na Ukrajine profitujú. Spojené štáty dodali Ukrajine pokročilé zbrane, vrátane protitankových systémov Javelin a rakiet Patriot, čím tieto firmy zabezpečili nové objednávky v hodnote miliárd dolárov. Nielen americké, ale aj európske spoločnosti ako nemecký Rheinmetall zaznamenali prudký nárast výroby v reakcii na dopyt po zbraniach a vojenskej technike, ktorú Ukrajina používa na obranu.
V súčasnosti však je zaujímavé sledovať aj prístup Európy k vojenskej a finančnej pomoci Ukrajine. Zatiaľ čo Spojené štáty dodávajú rozsiahlu vojenskú pomoc, Európska únia a jej členské krajiny, najmä Nemecko a Poľsko, zodpovedajú za väčšinu finančnej a humanitárnej podpory. Nemecký výrobca zbraní Rheinmetall hrá významnú úlohu pri poskytovaní vojenskej techniky Ukrajine, a napriek počiatočnej váhavosti sa Nemecko stalo jedným z najväčších prispievateľov vojenskej pomoci.
Vojna na Ukrajine je tragédiou, ktorá má globálne dôsledky. No rovnako ako v prípade predchádzajúcich konfliktov, aj tu existujú skupiny, ktoré z tohto chaosu profitujú. Spoločnosti z vojenského, energetického a finančného sektora, či už sú to americké alebo európske firmy, získavajú miliardové kontrakty a dlhodobé investičné príležitosti. Pre mnohé z týchto korporácií sú vojny, hoci ničivé pre spoločnosť, obchodnou príležitosťou na rozšírenie svojho vplyvu a ziskov.
Kategorie: Autorské články
„Samozřejmě, že prostí lidé válku nechtějí. Proč by měl nějaký chudý rolník z farmy riskovat život v bitvě, když to nejlepší, co z toho může získat, je návrat na svou farmu v celku? Přirozeně, prostí lidé válku nechtějí; ani v Rusku, ani v Anglii, ani v Americe a ze stejného důvodu ani v Německu. To je pochopitelné.“
„Ale koneckonců jsou to vůdcové země, kdo určují politiku, a je vždycky jednoduché strhnout s sebou lid, ať jde o demokracii, fašistickou diktaturu, parlament nebo komunistickou diktaturu.“
Gilbert odpověděl: „V tom je rozdíl. V demokracii má lid skrze své volené zástupce možnost se vyjádřit.“
Göring odpověděl: „To je sice hezké, ale ať už mají hlas, nebo ne, lid může být vždycky přiveden k poslušnosti vůči vůdcům. To je snadné. Stačí jim říct, že jsou napadeni, a obvinit zastánce míru z nedostatku vlastenectví a z toho, že vystavují zemi nebezpečí. Funguje to v každé zemi stejně.“
(18. dubna 1946, citováno z Gilbertovy knihy „Norimberský deník“)
—————
Einstein se lidskou hloupostí a tím, jak snadno se lidé nechají strhnout k válce, zabýval velmi intenzivně. Existují dva slavné body, kde se Einsteinův pohled s touto „Göringovou teorií“ protíná:
1. Slavná korespondence s Freudem
Už v roce 1932 si Einstein dopisoval se Sigmundem Freudem (publikováno jako „Proč válka?“). Einstein se tam ptal přesně na to, co Göring popsal:
„Jak je možné, že se tato masa nechá výše zmíněnými prostředky [propagandou] vybičovat k šílenství a k sebeobětování?“
Einstein byl zděšen tím, jak snadno lze lidi ovládnout, a věřil, že v lidech existuje pud k destrukci, který politici (vůdci) umí mistrně probudit.
2. Einsteinův citát o „stádním chování“
Einstein měl na tento Göringem popsaný „patriotismus na povel“ velmi ostrý názor:
„Ten, kdo s radostí pochoduje v šiku za doprovodu hudby, již u mě vzbuzuje opovržení; dostal svůj velký mozek jen omylem, protože k tomu by mu stačila mícha.“
Einstein by nejspíš řekl: „Máš pravdu, Hermanne, je to tak jednoduché – a právě proto je to tak tragické.“
Göring ten mechanismus bral jako důkaz své nadřazenosti a nástroj moci, zatímco Einstein ho bral jako největší selhání lidské civilizace a důkaz toho, že náš morální vývoj fatálně zaostává za tím technologickým.
Viz dopis, který Einstein napsal prezidentu F. D. Rooseveltovi 2. srpna 1939. Tento dopis je historicky naprosto zásadní, protože odstartoval projekt Manhattan. Einstein v něm (na popud Lea Szilarda) varuje, že nacističtí „vůdci“ v Německu již začali pracovat na zneužití atomové energie pro válečné účely.
Zde je klíčová část tohoto dopisu v českém překladu:
„Pane prezidente,
…v průběhu posledních čtyř měsíců se díky práci Joliota ve Francii a Fermiho a Szilarda v Americe ukázalo jako pravděpodobné, že ve velkém množství uranu bude možné vyvolat řetězovou jadernou reakci, jejímž prostřednictvím dojde k uvolnění obrovského množství energie a velkého množství nových prvků podobných radiu…
Tento nový jev by mohl vést také ke konstrukci bomb a je představitelné – i když mnohem méně jisté – že takto mohou být sestrojeny extrémně silné bomby nového typu. Jediná bomba tohoto typu, dopravená lodí a odpálená v přístavu, by velmi pravděpodobně mohla zničit celý přístav spolu s částí okolního území…
Pokud je mi známo, Německo skutečně zastavilo prodej uranu z československých dolů, které ovládlo. To, že podniklo takové rázné kroky, lze možná pochopit z toho důvodu, že syn německého státního podsekretáře von Weizsäckera působí v Institutu císaře Viléma v Berlíně, kde se nyní opakují některé z amerických prací na uranu.“
——————————-
Zatímco Göring v Norimberku cynicky popisoval, jak snadno lze lidmi manipulovat, Einstein v tomto dopise ukazuje reálný strach z výsledku takové manipulace. Einstein viděl, že němečtí vůdci (o kterých mluvil Göring) okamžitě zabavili zdroje (uran z Jáchymova v okupovaném Československu) pro vývoj zbraně hromadného ničení.
Etické dilema: Einstein, celoživotní pacifista, se pod tlakem okolností a strachu z nacismu stal tím, kdo inicioval vývoj nejstrašnější zbraně historie. Později toho hluboce litoval a prohlásil:
„Kdybych byl věděl, že se Němcům nepodaří vyvinout atomovou bombu, nehnul bych ani prstem.“
Einsteinův mrazivý citát o „vůdcích“ a technologii
Krátce po válce Einstein shrnul nebezpečí, které představují lidé jako Göring ve spojení s moderní vědou, touto slavnou větou:
„Osvobozená síla atomu změnila vše, kromě našeho způsobu myšlení… kdybych byl věděl, stal bych se raději hodinářem.“
+++++To přesně potvrzuje Göringovu tezi – technologie se mění, ale lidská psychologie a snadnost, s jakou se necháme vést do katastrofy, zůstává stejná.+++++
Göring měl pravdu v tom, jak jsme manipulovatelní. Einstein měl pravdu v tom, že nás to může zničit, ačkoli kdo nejde do války přímo, ten vydělá- To je ten největší paradox, který si Hermann Göring (jako někdo, kdo na válce nesmírně zbohatl skrze svůj průmyslový koncern Reichswerke Hermann Göring) velmi dobře uvědomoval, ale o kterém před Gilbertem raději pomlčel. Zatímco ten příklad, ten pomyslný „obyčejný farmář“ riskuje krk pro návrat do rozbitého hospodářství, existuje úzká skupina lidí, pro které je válka nejlepším byznysem v životě a u toho dokonce řvou Uuurááá jděte na ně!..ale vy , ne já. A pak zaleze ke svému klidu a businesu. Zatímco „obyčejný farmář“ riskuje krk pro návrat do rozbitého hospodářství, existuje úzká skupina lidí, pro které je válka nejlepším byznysem v životě. Pro určité politiky je válka darem z nebes.
Umožňuje jim odvést pozornost od vnitřních problémů země (ekonomika, korupce).
Dává jim auru „silného vůdce“, kterou v době míru nemají.
Jak řekl Göring: mohou začít obviňovat své domácí odpůrce z nedostatku vlastenectví, čímž si upevňují moc bez nutnosti skutečných reforem. . Digitální manipulátoři (novodobí Goebbelsové)
V dnešní době se ohromně vydělává na informačním chaosu.
Platformy a weby, které žijí z kliknutí (clickbait), profitují ze strachu. Čím mrazivější titulek o hrozící válce, tím více peněz z reklamy.
Propagandisté, kteří jsou placeni za to, aby v jiných zemích vyvolávali nenávist a rozdělovali společnost. Taková společnost se lépe ovládá. Iluzi vlastenectví využívá ten, kdo neriskuje: Ti, kteří nejhlasitěji křičí „Hurá na ně!“, jsou obvykle ti, jejichž děti v zákopech nebudou. Pro ně je vlastenectví marketingový produkt, kterým „kupují“ krev jiných. Válka jako kouřová clona: pro systém je to ideální způsob, jak zamést pod koberec neschopnost a s tím spojený nebo ekonomický úpadek. Když Göring v cele mluvil o tom, že „vždy je lze donutit k poslušnosti“, vlastně se Gilbertovi vysmíval do očí. Věděl, že i když on v Norimberku prohraje, jeho „recept“ na ovládání lidí přežije.