Regulatorní šílenství Evropské unie se dostává do maniakálních proporcí. Počínaje rokem 2026 bude byrokratická džungle Bruselu dále rozšířena novými regulacemi zaměřenými na „ochranu globálních lesů“. Tj. další spiknutí k vytvoření dalších pracovních míst ve zbytnělém aparátu EU.
Pro německé daňové poplatníky bylo posledních 18 měsíců drahou jízdou. Navršily se vysoké daně z majetku, zvýšená vrcholná sazba z daní z příjmu, osekání krácení DPH za pohostinství a příplatky za CO2. A Brusel k tomu něco přihodil, aby si také něco ukousl: vyšší dodatečná daň na tabák a energie, větší podíl EU na výnosech z CO2 (tj. jejich zatím nejefektivnější dojná kráva k hrabání hotovosti) a uvaluje nová břemena povinností pro hlášení chemikálií a udržitelnosti.
Euro-evangelisté
A to zdaleka není vyčerpávající. Pouze to ilustruje čistou zátěž uvalovanou Bruselem a berlínskými byrokraty při realizaci jejich mise morálně ochočit své stále příliš uvolněné občany.
Podle brožur z EU a zinscenovaných „průzkumů mezi občany“ budují Eurokraté lepší svět všude s čistými moři, čistou oblohou a s „inkluzivními“ pracovními podmínkami. Placením těch správných odpustků – tj. chytře bruselskými sociálními inženýry vykonstruovaných poplatků – lze totiž smazat každý hřích. Asi by se na posádku Ursuly von der Leyen mělo pohlížet spíše než jako na regulátory jako na společenství duchovních pastýřů, tj. Euro-evangelistů. Takto by to jednou mohlo dát konečně smysl.
Bruel versus hovězí, káva a kaučuk
Brzy začne nové křížové tažení. V lednu se rozběhnou předpisy Evropské unie k regulaci odlesňování (EUDR). V podstatě by se dovozy hovězího, sóji, palmového oleje, dřeva, kávy, kakaa, přírodního kaučuku a všech z nich odvozených produktů měly omezit pouze na oblasti „oproštěné od odlesňování“.
Břemena důkazů, dokumentace a nákladného dodržování padnou zcela na bedra evropských společností. Komu by záleželo na tom, že německé firmy se už teď topí pod zátěží 146 miliard € byrokratických nákladů, Brusel stále vidí spoustu prostoru pro další sociálně inženýrské experimenty.
Prosby korporací se ignorují
Průmyslové skupiny požadovaly přinejmenším omezení povinností nahlašování pro první dovozce. Nápad podpořil i šéf skupiny CDU/CSU v Europarlamentu Daniel Caspary. Brusel je však jako vždy ignoroval.
Tento model je známý už ze Zákona o dodavatelských řetězcích: Bruselský koncept si přeje nahlašování veškerých sociálních a environmentálních podmínek, přičemž soukromé společnosti nutí, aby je vynucovaly v celém globálním hodnotovém řetězci. Rozpoutává to vnitřní chaos, spirálu stupňujících se nákladů na dodržování a vznik nových závazků. Regulátoři si však zatím sedí na zadku a čekají na možnost postihnout „nedodržování“ pokutami.
Na rozdíl od Zákona o dodavatelských řetězcích, který se teď vztahuje na velké firmy, bude EUDR od poloviny roku 2025 rozšířen na všechny podniky fungující na jednotném trhu EU. Každý obchodník od globálního giganta až po malého distributora musí předkládat doklady o dodavatelském řetězci „oproštěném od odlesňování“.
Skrytá obchodní bariéra Green Dealu
Jednou ze záhad, k čemu to opravdu je, zda je to fakt o lesích nebo o zaštítění zemědělců v EU před konkurencí. Green Deal se už ukázal jako největší evropská netarifní obchodní zbraň, jakou se ani Donaldu Trumpovi při jednání s Bruselem nepodařilo odstranit.
Nebezpečný korporativistický systém už zapustil kořeny: Evropský agro-business a průmysl dotací se spikl s regulátory k potlačení konkurentů, jak domácích, tak zahraničních. Cenu za to v podobě menší konkurence a vyšších cen platí spotřebitelé.
Ideologie je nadřízená logice
Skutečná absurdita? Samotné Německo po desítkách let nárůstu zalesnění bude nuceno potvrzovat, že jeho dodavatelské řetězce jsou „prosté odlesňování“. Brusel tak zařídí skokový nárůst cen hovězího a dřeva v Německu stejně jako brazilským rančerům zabrání ve vypalování Amazonie.
Výsledek je předpověditelný: vyšší ceny, více byrokracie a zase další cihla Green Dealu zabetonovaná do rostoucí kontroly růstu lesů Bruselem.
EUDR není o ochraně prostředí, je to o posilování moci. Je to součást celoevropské strategie k zavedení paternalistického sociálního inženýrství pomocí regulací. A evropská korporátní elita zase potichu stojí stranou a odmítá spotřebitele chránit před tímto regulatorním šílenstvím.
Kategorie: Autorské překlady