Pod pojmem alternativa myslím tu skutečně tvrdou opozici, která požaduje celkovou změnu systému včetně vystoupení z EU, NATO a WHO. Nu a hned na začátek nutno říct, že pro nás z alternativy není výběr moc povzbudivý.
Stále slýchám, že volby dopadnou dobře, že se zbavíme fialové vládní mafie a že po volbách „bude líp“. Nu což, Fialy se po volbách nejspíš skutečně zbavíme (pokud tedy do voleb nezasáhne mafie z „ústavního soudu“ nebo pokud Babiš nezačne koalovat s ODS). A nová vláda, kde zřejmě bude hrát první housle hnutí ANO, jistě kosmeticky zahladí mnohé potíže, které tu Fiala natropil.
Nicméně celková změna systému se po volbách čekat nedá. Zejména ne od hnutí ANO, které se v klíčových rozhodnutích stává další stranou fialové vládní koalice. Vzpomeňme, jak ANO hlasovalo o vazalské dohodě s USA. Nebo jak Babiš mohl zaříznout ČT (neschválením jejích výročních zpráv), ale srazil podpatky a ČT podpořil. O zvěrstvech, která Babiš prováděl za kovidu, ani nemluvě. Třešinkou na dortu je to, jak Karel UkroHavlíček leze ukrajinskému velvyslanci do pozadí tak vehementně, až o něj mám strach, aby mu tam nespadl.
Alternativou rozhodně nejsou ani Motoristé. Ti jsou podle mě cíleně připravováni, aby udrželi ODS a STAN ve vládě (podobně jako Věci veřejné v roce 2010). A i kdyby nakonec s fialovými stranami většinu nesložili a šli do vlády s Babišem, tak nám auta rozhodně nezachrání. Už proto, že likvidace osobní mobility je nedílnou součástí politiky EU, a pokud chceme zachovat naše auta, nezbývá nám než z EU vystoupit, což oni jednoznačně odmítají.
A výhrou není ani SPD a Stačilo, kterážto uskupení jsou jen měkkou krotkou systémovou opozicí. Občas mluví o referendu o odchodu z EU a NATO, ale nevidím zde jasně řečenou tezi, že právě tyto nadnárodní instituce jsou největším ohrožením naší existence. V těchto hnutích jsou pouze jednotlivci, kterým je víceméně možno věřit, nicméně stranické kliky okolo Okamury a Konečné důvěru nevzbuzují.
Ostatní kandidující uskupení nemají sebemenší naději. A to není jen klišé. Předvolební „průzkumy“ sice beru s velkou rezervou, nicméně když sleduji volební angažmá menších alternativních stran, tak vidím, že to mnozí pojali spíše jako „hurá-akci“ než jako seriózní kandidaturu. Už to, že se tyto strany (Jasan, Švýcarská demokracie apod.) nespojily a jdou do voleb každé zvlášť, je příznak amatérismu (a roztříštěnost je také důvod, proč jsme v rámci ND do těchto voleb nešli).
To se týká i Ládi Vrabela a jeho hnutí ČR na 1. místě. Na jednu stranu nabízí toto hnutí zřejmě nejvýstižnější program na změnu systému. Nicméně jeho představitelé se chovají doslova jako slon v porcelánu (viz to, že se připojili k eurohujerům z Voltu s žalobami na SPD a Stačilo), což spíše vede k tomu, že tomuto programu dělají medvědí službu a znevažují jej (čímž bohužel s sebou stahují dolů i osobnosti typu Dr. Vladimíry Vítové). Založit si kampaň na shazování konkurence, to je hrubá chyba, která se projeví i na jejich volebním výsledku, kdy hnutí ČR1 získá 0,1 %, stejně jako Jasan, Švýc. demokracie a podobní.
Nabízí se tedy otázka, koho vlastně volit. A někoho možná napadne i otázka, zda vůbec přijít k volbám.
Na druhou otázku odpovím jednoznačně: Má to smysl. Ačkoliv samotné volby změnu systému nepřinesou, musíme teď v první řadě oslabit to největší zlo, což jsou fialové vládní strany. Zůstat doma znamená podpořit SPOLU, SaTAN a Piráty, protože tyto strany sice mají málo voličů, ale ti jsou disciplinovaní a k volbám přijdou. My to musíme co nejvíce vyvážit.
Odpověď na otázku, koho volit, je již složitější. Nevidím zde jediné uskupení, které bych mohl jako celek s čistým svědomím doporučit. Na druhou stranu, napříč euroskeptickými stranami kandidují zajímaví lidé, kterým se podle mě dá věřit. Jedno doporučení zde proto předestřu: Nevolte podle stran, ale podle osobností. Vybírejte důvěryhodné osobnosti z alternativy a kroužkujte je.
Máte na výběr ze dvou možností:
Pokud je vám jedno, že vámi volená osobnost nemá naději teď uspět, můžete podpořit někoho z menších stran. Např.: Ivan Kratochvíl (Jasan – Ústecký kraj), Hynek Blaško (Jasan – Pardubický kraj), Anna Urbanová (Švýc. demokracie – Plzeňský kraj), Ivan Cícha (ČR1 – Jihočeský kraj) či třeba Vladimíra Vítová (ČR1 – Královéhradecký kraj). Ačkoliv tito lidé teď nemají naději ke zvolení, zisk většího podílu kroužků může přispět k jejich zviditelnění do dalších voleb.
Druhou možností je využít kroužkování u systémových stran a dostat tam do popředí jednotlivé důvěryhodné osobnosti. Namátkou: Libor Vondráček (SPD – Jihočeský kraj), Miroslav Ševčík (SPD – Jihomoravský kraj), Martina Bednářová (Stačilo – Praha), Jaroslav Štefec (Stačilo – Středočeský kraj) či Marek Obrtel (Stačilo – Olomoucký kraj). Pokud tito lidé získají dostatek preferenčních hlasů, může to vést k tomu, že poslanecké kluby SPD a Stačilo se zaplní relativně důvěryhodnými osobnostmi namísto prospěchářů.
Ještě dodám, že pokud chcete volit osobnost v jiném kraji, než kde žijete, zařiďte si voličský průkaz (datovkou to jde do pátku 26. 9., osobně pak do 1. 10.). S tímto průkazem pak můžete jet do kterékoliv volební místnosti v ČR (v kterémkoliv kraji) a kroužkovat vašeho oblíbence.
Kterou z těchto možností využijete, nechám na každém z vás. Určitě ale k volbám přijďte a kroužkujte. Tyto volby sice samy o sobě změnu systému nepřinesou. Mohou ale dostat do popředí zajímavé osobnosti a zajistit, aby globalistické agendy běžely výrazně pomaleji, což nám umožní hrát o čas. A tohoto času pak musíme využít tím, že do příštích voleb vytvoříme silnou národní alternativu, která bude mít potenciál změnit systém a nasměrovat ČR k nezávislosti.
RNDr. Jan Sedláček, předseda Národní demokracie
Kategorie: Autorské články