Klimatický skepticismus vítězí: Hnutí klimatických realistů je revolucí zdola, která odmítá stádní myšlení

Když jsem na proslulé univerzitě v Chicagu studoval na magistra společenských věd z pedagogiky, byl jsem nucen dívat se na dokument Al Gora, Nepohodlná pravda, což bylo v rámci předmětu obecného vzdělávání v první řadě určeného ke školení nadcházejících učitelů o řízení výuky a o základních metodách výuky.

V té době se klimatický alarmismus blížil ke svému americkému vrcholu. To byl v Bílém domě prezident Obama a válka s fosilními palivy běžela naplno. Ta zbytečná a jasně idiotská transformace na tzv. Zelené energie běžela na nejvyšší obrátky. Tehdy režimní média, Hollywood, sociální média, mamutí korporace, vládní vrcholy, akademické instituce a další hromadně ujížděli na mašinérii klimatické propagandy.

Skoro všichni v mých kruzích mezi přáteli a rodinou i známými uvěřili té všeobecně rozšířené povídačce, že lidé způsobují potenciálně katastrofální klimatickou změnu, která by mohla, nepostavíme-li se jí, ohrozit budoucnost celé planety.

To bylo tehdy. Jak je to ale dnes?

O více než desetiletí později už není klimatický alarmismus zavedeným vnímáním poměrů.

Roku 2023 už Pew Research uváděl, že rostoucí počet Američanů „nevnímá klimatickou změnu jako naléhavou záležitost.“ Věděli jste, že jen 46 procent Američanů uvěřilo, že primárním důvodem, proč se Země otepluje, je lidská aktivita, přičemž 40 procent si myslí, že to tak vůbec není? Jen sotva třetina Američanů si myslí, že by řešení klimatické změny mělo patřit k vrcholným politickým prioritám.

S tím, jak klimatický alarmismu vadne, klimatický realismus září.

Tento týden vydal Heartlandský institut druhé vydání svého podstatného návodu klimatického realismu: Klima v náhledu (druhé vydání): Fakta o 40 hlavních klimatických tématech.

Klimatický náhled je udělaný pro širokou veřejnost. Předchozí verze vydaná roku 2022 u Amazonu dosáhla statutu bestseleru v kategoriích jako „Věda pro děti“, „Klimatologie“ a „Věda o životním prostředí.“

Na rozdíl od mnoha dalších knih o tomto tématu, má Klima v náhledu nulovou zaujatost, neusiluje o prosazení žádné agendy ani o žádnou cílovou motivaci a je založena čistě na zdravé vědě, na tvrdých faktech a na tvrdých datech.

Narostla během uplynulého století úmrtí kvůli extrémnímu počasí? Taje arktický led alarmujícím tempem? Stoupají ta moře tak rychle, že jsou miliony lidí v ohrožení? Odpověď na vše výše uvedené je ne, přičemž není založená na ničem jiném než na nepochybných faktech.

Takže je opravdu frustrující, když si zapnu naše místní zprávy a pořád se ozývají ty nekonečné řeči o tom, jak klimatická změna všechno zhoršuje. Já si však myslím, že jak zpráva od Pew Research výše jasně doložila, teď už jim tu klimatickou změnu většina Američanů nežere.

Je to anekdotické, ale vypovídající. V posledních dvou letech jsem hrál v golfovém turnaji v severním Illinois v prvním říjnovém týdnu. Dvakrát bylo velice teplo, tepleji než odpovídá sezóně. To je pro golfové hráče obecně ovšem velice vítané.

Loni, když ředitel toho turnaje poskytoval instruktáže a informace před soutěží, tak se uchýlil i k zpochybňování a zesměšňování té povídačky o klimatické změně. K mému překvapení se to převažující většině hráčů líbilo, smáli se tomu a tleskali.

Letos jsem ráno jel dopravou s chlapíkem v 70. letech. Ten chlap sedící vedle mě říkal: „Ty snad klimatickou změnu miluješ?“ a chechtal se tomu. Ve tváři či v hlase neměl žádné obavy, říkal to s velkým úsměvem, jako by mi chtěl říci, že ten nesmysl o klimatické změně nebaští. Přikývl jsem mu to na souhlas.

Pokud jde o zbytek mé rodiny, přátel a známých, i u nich jsem zaznamenal ohledně klimatické změny, funkčnosti Zelených energií a nutnosti pokračovat při výrobě elektřiny s fosilními palivy posuv. I přesto, že to nejsou témata, o nichž se často diskutuje a neozývá se moc komentářů, které by mohly vrhnout světlo, co si kdo o těchto věcech myslí.

Je ironií, že s tím, jak Američané čím dál méně podléhají klimatickému alarmismu založenému na směšných tvrzeních o hrůze a zkáze, která se nikdy nepřiblíží naplnění, tak kazatelé klimatického alarmismu přitvrzují ve svých selhávajících taktikách a vytahují vyfabrikovaná data.

Ti od nás chtějí, abychom uvěřili, že bychom mohli zhasnout všechny uhelné elektrárny a po celé zemi postavit solární panely a větrné mlýny na základě z podstaty vylhaného nesmyslu, že lidé prý způsobují katastrofální klimatickou změnu. Ti se zoufale uchylují k beznadějným opatřením jako vnucení povinností zavedení elektrických aut. Americký lid však už naštěstí ty Zelené nesmysly zavrhuje.

Vše, co jsem během těch let ohledně takových citlivých témat dělal, byla citace faktů a dat. Ač to možná u pravých věřících nemuselo moc fungovat jako argumentace, tak u mnohých z těch, kdo nebyli rozhodnuti, nebo si tím moc nelámali hlavu, to vyvolalo zamyšlení, aby to čím dál více racionálně promysleli.

A nejsem s tím sám. Po celé zemi k tomu sice pomalu, ale jistě dochází.

Nejlepší na tom je, že hnutí klimatického realismu je revolucí zdola, která odmítá stádní myšlení a globalismus. Ta oživuje americké principy a je podstatou myšlení běžných lidí. Ti tvrdě pracující Američané to široce podporují a chtějí znát pravdu a chránit životní prostředí a ti touží po dostupných, spolehlivých a hojných energiích. Klimatický realismus tedy už vítězí.

Chris Talgo (ctalgo@heartland.org) je redakčním ředitelem v The Heartland Institute.

Sdílej na Facebook

Vlož na X

Kategorie: Autorské překlady