Klimatická inkvizice umlčovala generaci vědeckých disidentů s cílem ‚produkovat data na podporu politické agendy‘ a ‚peer review‘ recenze se změnily na nástroj vynucování ideologické konformity‘.
Když výzkumníci opustí empirická pozorování ve prospěch předurčených závěrů, tak se věda transformuje do propagandy, což je daleko nebezpečnější než páchání prosté ignorance. V klimatické vědě výsledky výzkumu diktovaly financující státní orgány a mezinárodní politické organizace, přičemž skuteční vědci se potýkají se systematickým ustrkováním na okraj za zpochybňování režimní povídačky.
Problém s klimatickou vědou mezi vědci rozpoutala zuřivou debatu, ovšem k veřejnosti se převážně dostávají vyčištěné interpretace o téměř jednohlasné shodě. Vzhledem k vysokým sázkám, o které jde, je to zlovolný klam: Klimatická věda totiž ovlivňuje veřejnou politiku, kterou se řídí ohromné sumy veřejných a soukromých výdajů napříč ekonomikou – od energetiky po zemědělství a která má dopady na miliardy lidských životů.
Většina našich ekonomických úspěchů byla poškozena klimatickými modely z počítačových simulací, které hromadně selhávaly v testech z pozorování ve skutečném světě. Za takovými modely, které slouží jako podklady pro politiky „čisté uhlíkové nuly“ za spousty bilionů dolarů, se táhne dobře zadokumentovaná historie předpovědí přehnaného oteplování. Jsou naprogramovány na ohromnou citlivost k CO2, přičemž systematicky shazují ohromnou roli, jakou hrají cykly oceánských proudů, sluneční variability, clonění nebo naopak skleníkových účinků různých mračen, přirozených úložišť uhlíku a vulkanické aktivity.
Emeritní profesorka na Georgia Institute of Technology Dr. Judith Curry odhalila realitu za tím vyfabrikovaným konsensem: „Toho, na čem se klimatičtí vědci opravdu shodnou, je velice málo. Všichni souhlasí, že od poloviny 19. století dochází k oteplování. Všichni souhlasí, že do atmosféry přidáváme oxid uhličitý. Vědci se však neshodnout na těch věcech s největšími důsledky, jako kolik z nedávného oteplení způsobili lidé.“
Curry, kterou nejdříve skupiny aktivistů oslavovaly za její výzkum intenzity hurikánů, se později potýkala s jejich útoky, když zpochybnila přehnané vazby mezi oteplováním a extrémním počasím.
Curry kritizuje panické připisování toho oteplování čistě lidské aktivitě a zpochybňuje spolehlivost klimatických modelů. A to kvůli tomu, že ty základní otázky pořád zůstávají nezodpovězené s jakoukoliv jistotou. „Kolik oteplení můžeme očekávat ve zbytku 21. století?“ ptá se také. „A je oteplení vůbec nebezpečné? Bude mít lidstvo snad nějaký prospěch z rychlého odchodu od fosilních paliv?“
Dr. Curry zdaleka není izolovaný případ. Třeba Dr. Peter Rid, fyzik, který strávil přes tři desetiletí studiem Velkého bariérového útesu, se stal obětí moderního honu na čarodějnice a nakonec ho vyhodili z James Cook University v Austrálii za údajný klimatický zločin, když zpochybňoval zavedenou povídačku o tom, že ten útes stojí před nadcházející zkázou.
Dr. Ridd se opovážil poukázat, že většina té režimní „vědy“ o tomto útesu stojí na výzkumech ubohé kvality. Ta tvrzení o katastrofálních škodách jsou přehnaná, říká.
Nedávné výzkumy naopak ukázaly, že Velký bariérový útes má rekordně vysoké pokrytí korály, což je v přímém protikladu s alarmistickými zprávami, za jejichž zpochybňování byl Ridd vyhozen.
Cílem klimatických alarmistů už není pochopit přírodní svět, nýbrž jde o produkci dat na podporu politických agend. Jakýkoliv vědec odmítající hrát podle jejich taktovky se stane cílem jejich útoků. Peer review recenze, kdysi střežící vědeckou kvalitu, se změnily na zbraň k vynucování ideologické konformity.
Curry tu transformaci popisuje: „Už to není žádná věda. Stalo se to pseudovědou. Víte ta tvrdá na fyzice založená dynamika klimatu, jakou jsme zkoumali v 80. letech, je teď už jen maličkým přívěskem toho, co teď definujeme jako klimatickou vědu.“
Naštěstí se otvírá okno příležitostí, abychom učinili klimatickou vědu opět velikou. Dr. Curry byla jedním z těch pěti autorů červencové zprávy od Ministerstva energetiky USA (DOE) „Kritická revize dopadů emisí skleníkových plynů na klima v USA.“ Výběr Curry a jejích spoluautorů ukazuje, že teď už existují sekce vládního aparátu, které jsou již otevřené k poctivé vědecké diskusi.
Zpráva DOE, jejíž formulace je vzácným případem skeptické vědy, které bylo dovoleno vyhodnotit klimatická data v jejich skutečné podstatě i ve federálním dokumentu, poukazuje, že ve skutečnosti plně nechápeme, kolik oteplování nás může čekat, a ani zda by to bylo opravdu škodlivé.
Analýzy dále předvádí, že „události nejextrémnějšího počasí nevykazují v USA žádný dlouhodobý trend. Tvrzení o nárůstech četnosti nebo intenzity hurikánů, tornád, povodní a sucha data z historie USA nepodporují.“
Klimaticko-průmyslový komplex smetánky akademiků, cechy určitých profesí a politici, jejichž kariéra a postavení závisí na šíření hrůzy nebo na tom, jak se ta povídačka veřejností baští, jsou však tvrdě odhodláni potlačit zpochybňování režimní povídačky jako tato zpráva od DOE. Není se co divit, že se uchylují k očerňování charakterů, k prázdnému blábolení a k brakovému výzkumu.
Historicky byly v akademických kruzích normou rázné ale vzájemně se respektující neshody o vědeckých otázkách, což umožňovalo pokrok lidských znalostí. Doufejme tedy, že zpráva DOE nás k těmto standardům vrátí.
Kategorie: Autorské překlady