Městské státní zastupitelství potvrdilo, že ani vědomá lež politiků nepodléhá trestnímu stíhání. Takový závěr formulovala česká justice po tom, co Kverulant.org před lety podal trestní oznámení na stranu Věci veřejné za klamavé sliby o vracení poslaneckých náhrad. Státní zástupci na dvou úrovních jednoznačně rozhodli, že nesplnění předvolebního slibu není trestným činem, a to ani v případě vědomé lži.
Strana Věci veřejné (VV) v čele s Radkem Johnem slibovala během kampaně návrat poslaneckých náhrad do státního rozpočtu. Po úspěšných volbách v květnu 2010 však Radek John jako poslanec nic takového neudělal. Kverulant proto podal trestní oznámení pro podvod podle paragrafu 209 trestního zákoníku. Argumentoval, že šlo o podvodné jednání vůči voličům s cílem získat neoprávněné obohacení ve formě státního příspěvku. Připomeňme, že ve volbách do Poslanecké sněmovny dostávají strany 100 Kč za každý získaný hlas, pokud dosáhnou nejméně 1,5 % z celkového počtu platných hlasů. Dodejme ještě, že VV tehdy získala slušných skoro 11 %. Lze se domnívat, že částečně i díky slibu vracet poslanecké náhrady.
První zamítnutí
Okresní státní zastupitelství pro Prahu 5 Kverulantovo trestní oznámení dne 20. července 2011 zamítlo. Státní zástupce konstatoval, že nesplnění předvolebního slibu není trestně postižitelné, a to ani kdyby takové prohlášení bylo činěno vědomě nepravdivě. Podle rozhodnutí jde pouze o určitou formu prohlášení jedince bez právně vymahatelného charakteru.
Marná stížnost
Kverulant se s rozhodnutím nesmířil a podal stížnost k nadřízenému Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Dne 22. září 2011 však dostal stejně odmítavou odpověď. Nadřízené zastupitelství plně podpořilo argumentaci okresního státního zástupce a potvrdilo, že vědomá lež politika voličům není trestným činem.
Právní beztrestnost politické lži
Městské státní zastupitelství v Praze výslovně uvedlo, že nesplnění předvolebního slibu není nijak trestně postižitelné, a to ani v případě vědomě nepravdivého prohlášení. Podle právního výkladu je otázka vyhodnocování takových prohlášení plně v rozhodování každého voliče. Pouze volič má posoudit, jakým způsobem se nechá ovlivnit.
Státní zastupitelství zdůraznilo, že nesplnění nebo nedodržení předvolební deklarace má význam pouze politický. Dopad takového jednání na potenciální voliče je věcí politické, nikoli trestní odpovědnosti. Orgány činné v trestním řízení mohou být aktivovány pouze při společensky škodlivém jednání naplňujícím znaky skutkové podstaty trestného činu.
Lež ohrožuje demokracii
Rozhodnutí státních zástupců odhaluje zásadní problém demokratického systému. Politici mohou před volbami slibovat cokoliv bez jakéhokoli právního závazku tyto sliby plnit. Voliči tak nemají žádnou právní ochranu proti vědomým lžím politiků, kteří takto získávají hlasy. Celý systém spoléhá pouze na politickou odpovědnost a paměť voličů při dalších volbách.
Podle člena Kverulantovy správní rady a disidenta Jana Urbana je prý načase přiznat, že lži v naší době, kterou definuje masové rozšíření sociálních sítí a jejich zneužívání v nikdy nekončících volebních kampaních, ohrožují samu podstatu parlamentní demokracie. A když prý je normální, že vědomou lež společnost netoleruje u lékařů či advokátů, proč má tolerovat lži politiků?
Problémy se lží v politice nemá jen postkomunistická Česká republika. The Guardian před časem uvedl, že velšský regionální parlament Senned Cymru se zavázal, že do příštích voleb v roce 2026 přijme zákon, který diskvalifikuje ze všech veřejných funkcí a pozic jakéhokoliv poslance či kandidáta, který bude usvědčen z vědomé lži. Za tímto návrhem stojí Adam Price, který bojuje za pravdivost v politice již od roku 2004, kdy volal po impeachmentu tehdejšího premiéra Tonyho Blaira kvůli falešným tvrzením o zbraních hromadného ničení v Iráku.
V rozhovoru pro stanici CBS Adam Price uvedl: „Trest, který jsme v současnosti stanovili, ve skutečnosti není ani pokuta, ani odnětí svobody. Je to jednoduše zákaz výkonu funkce. Takže pokud byste byli úřadujícím politikem, byli byste odvoláni z funkce. Pokud byste kandidovali, nemohli byste kandidovat po celou dobu volebního cyklu. Naše funkční období v parlamentu je čtyřleté. Pro politika je to velmi přísný postih, víte, z hlediska jeho pověsti atd.“
Podle informací Sky news však zákon dosud nebyl přijat. V únoru 2025 vydal Výbor pro standardy chování Seneddu zprávu s 11 doporučeními, která však odmítla kriminalizaci politického lhaní. Výbor varoval před „značnými riziky a nezamýšlenými důsledky” vytvoření trestného činu.
Pokus chránit politiky
I v ČR proběhl jakýsi rozpačitý pokus regulovat výskyt lží. Ten však měl chránit spíše politiky než veřejnost. Ministerstvo vnitra navrhovalo, aby zveřejňování zjevně nepravdivé nebo hrubě urážlivé informace v kampani o kandidující volební straně nebo o jejím kandidátovi před republikovými a regionálními volbami bylo přestupkem, za který by hrozila pokuta až dva miliony korun. Tuto sankci měl ukládat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí.
Poslanecká sněmovna však 24. dubna 2025 sporné ustanovení ze zákona odstranila. Zrušení přestupku prosadila skupina poslanců ODS, KDU-ČSL a TOP 09 s podporou opozičních ANO a SPD. Poslanec Karel Haas (ODS) argumentoval, že posouzení férovosti volebních kampaní by nemělo být přeneseno na správní úřad, ale mělo by zůstat na voličích a soudech.
Proti zrušení vystupoval ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a Piráti, kteří prosazovali vyšší tlak na férovost a poctivost volební kampaně. V červnu 2025 Senát navrhovanou změnu potvrdil a také se přiklonil k tomu, že přestupkové sankce za lži v kampani nebudou zavedeny.
Mimochodem, kdyby Vít Rakušan návrh na postih zveřejňování urážlivých informací o kandidátech prosadil, pravděpodobně bychom ve veřejném prostoru nikdy neviděli billboard, který Rakušana spojuje s kauzou Dozimetr.
Kategorie: Autorské články