Redakční poznámka: Článek je analýzou od eurokratů vyděšených ze vzestupu reálné pravice a Trumpismu v Evropě. Ale i tak je poučný a potěšující.
Mnoho lidí ve Francii zastává základní ideje Trumpismu, zjišťuje studie. A prospěch z toho může získat více pravice než krajní pravice.
V Evropě si Donald Trump tím, jak přistupuje k Ukrajinské válce a svým přístupem k transatlantickým obchodním vztahům, od nástupu do svého nového funkčního období už nadělal nové nepřátele. Mohl by však samotný Trumpismus v Evropské unii zapustit kořeny?
Centrum pro politický výzkum ve vědách Po (Cevipof) v Paříži a Svobodná mezinárodní univerzita sociálních studií Guida Carliho (Luiss) v Římě v rámci 16. vlny Barometru politické důvěry od poloviny ledna do začátku února testovaly klíčové principy politické agendy nové administrativy USA na vzorcích občanů ve Francii, Itálii, Německu a Nizozemsku. Uvedená studie zkoumala nedůvěru v politické elity, deziluzi z demokracie, požadavky na silnější autoritu, skepsi k justičnímu systému, podporu ekonomického liberalismu a odolnost soukromého života vůči vládnímu vměšování. Výsledky průzkumu ukazují, že Evropa má pro růst Trumpismu úrodnou půdu.
Krize demokracie
Podle Luc Roubana, ředitele výzkumu CNRS a člena Cevipof, který je autorem zprávy „Francouzský Trumpismus“ (1), je Francie mezi studovanými zeměmi k ideám Trumpismu nejpřístupnější.
„Francie vykazuje k těmto ideám největší náklonnost. Samozřejmě, že mezi Francií a USA jsou odlišnosti zvláště, protože Amerika je federací. Avšak pojetí suverenity, národní asertivity a silného státu bylo ve Francii vždy rozšířené, a to i na levici. Na to bychom neměli zapomínat,“ vysvětluje Rouban.
Tři klíčové rysy Trumpismu – nedůvěra v justiční systém, napjaté vztahy s politickými elitami a krize efektivity demokracie – odhalují, že v tom se Francouzi přiklání k obavám amerických voličů.
„Víra, že demokracie nepracuje dobře a že méně demokracie, ale více efektivnosti by bylo lepší, odlišuje Francii od Německa, Itálie a Nizozemska,“ uvádí Rouban. Připisuje to zčásti současné politické nestabilitě po Macronově rozpuštění parlamentu, po volbě poslanců a po potížích se zformováním vlády. Je to však i dlouhodobý trend.
„Francie je v této situaci už roky. Vzpomeňme si na hlášky Žlutých vest: ‚Hrál jsem podle pravidel, dělal jsem vše, o co mě žádali, ale jsem pořád v potížích.‘ Spousta občanů má pocit, že k řešení jejich problémů se přistupuje přezíravě nebo nejapně.“
Dalším jasně rozlišitelným rysem ve Francii je nedůvěra v justici, kdy jen 44 % lidí věří justičnímu systému (to samé jako v Itálii), v porovnání s 63 % v Nizozemí a 66 % v Německu. Francie má též největší podíl respondentů, kteří justiční systém shledávají jako „příliš shovívavý“ (69 %), „zaujatý“ (77 %) a „zpolitizovaný“ (69 %). Nedávné odsouzení Marine Le Pen za zpronevěru veřejných peněz – a politické kořistění z něj – tento sentiment nejspíš ještě posílí.
Podpora pro veřejné služby
Na druhou stranu Francouzi, Němci, Italové a Nizozemci projevují silnou důvěru ve svůj zdravotní systém, v policii a ve vojska (mezi 64 až 80 %). Celková spokojenost s veřejnými služba se v Evropě liší od USA.
„Určité aspekty Trumpismu jsou unikátní pro USA a další země jako Brazílie pod Bolsonarem nebo Argentina pod Mileiem,“ říká Benjamin Biard, výzkumník v Centru pro sociopolitický výzkum a informace (Crisp). „Ty kombinují poselství krajní pravice s neoliberálními či až libertariánskými politikami zaměřenými na osekání státu. V Evropě krajně pravicové strany neupřednostňují demontáž veřejných služeb. Některé, jako francouzská Národní obroda a belgická Vlaams Belang, dokonce, aby měly širší přitažlivost, přijímají i socialistickou rétoriku.“
Kvůli náklonnosti Evropanů k veřejným službám je pro „přirozené následovníky“ Trumpismu těžké replikovat stejné politiky. Je však spousta respondentů, kteří si myslí, že „počet státních zaměstnanců by se měl snížit“ – což je znakem Trumpovy agendy – a jejich počet nebyl v těchto čtyřech zemích v průzkumech nikdy vyšší (53 % od roku 2017).
Krajní pravice není jediná, u které se chytají
Ač to vypadá, že jsou to krajně pravicová hnutí – která Trump, jeho viceprezident Vance a jeho poradce Musk otevřeně podporují – tak se zdá, že v Evropě se přirozeně chytají i jinde.
„Trumpův návrat do Bílého domu nepopiratelně fascinoval spoustu francouzské pravice a krajní pravice, což dokazuje, že radikální autoritářská pravice by se mohla ve vlajkových Západních demokraciích dostat k moci,“ říká Rouban. Ale Trumpovy ideály se šíří i mimo krajní pravici, když ovlivňují i Les Républicains patřící do Macronova tábora, a dokonce i levici.
„Vnímání Trumpismu ve Francii by mohlo pravici výrazně přeformovat. Nemusela by z toho mít prospěch Národní obroda, která nemusí být v nejlepší pozici, aby poskytovala liberalismus a sociální mobilitu prosazované Trumpismem. Pravými vítězi by mohli být Les Républicains.“
Střet nacionalismů
Uvnitř krajní pravice se podpora Trumpismu liší podle ideologických náklonností. V Evropském parlamentu je to hnutí rozštěpeno do nejméně tří politických skupin. Současná italská premiérka Giorgia Meloni (Fratelli d’Italia) nejlépe ztělesňuje sbližování mezi evropskou krajní pravicí a Trumpovou administrativou.
„Ta je však v zapeklité pozici,“ uvádí Biard. „Má sice na Trumpa úzké vazby, avšak jeho obchodní politika je pro EU škodlivá, a to i pro Itálii. To je paradox takových aliancí.“
Paradoxem rovněž je, že nacionalistické strany se střetávají se stejně smýšlejícími hnutími v jiných zemích. Optimisty by mohlo těšit, když je uvidí, jak se mezi sebou perou. Jak však Rouban varuje, základní realita zůstává znepokojivá: spousta evropských voličů má stejné starosti, které v listopadu 2024 přinesly Trumpovo vítězství.
(1) “French Trumpism,” by Luc Rouban, Political Confidence Barometer, Sciences Po Cevipof, March 2025.
Kategorie: Autorské překlady