Jóga s jejími dávnými kořeny a řadou prokázaných přínosů pro naše zdraví, se stala středem bouřlivých diskusí.
V indické kultuře jóga zahrnuje různé duchovní, mentální a tělesné praktiky, které se vyvíjely které se formovaly podle tradic hinduismu a buddhismu. Tyto praktiky pomáhají ovládat mysl a tělo pro dosažení vysokého duchovního a psychického stavu. Cíle jógy mohou být různé, od zlepšení fyzického zdraví až po dosažení stavu mókša (vysvobození z koloběhu znovuzrození a utrpení). Jóga je zmiňována v různých posvátných textech hinduismu, jako jsou Védy, Upanišady, Bhagavadgíta, Hatha jóga Pradipika, Šiva Samhita a Tantry. Mimo Indii je slovo „jóga“ často spojováno pouze s hatha jógou a jejími fyzickými cviky, ásanami. To však nezohledňuje duchovní a psychické aspekty jógy. Podle údajů, zveřejněných Yoga Alliance a Yoga Journal v roce 2020, praktikuje jógu více než 300 milionů lidí na celém světě.
Nicméně ne vždy tomu tak bylo. Na své cestě se vyznavači jógy často setkávali s nepochopením a pronásledováním, a to jak ze strany některých států, tak ze strany antikultovních organizací. Ty tvrdí, že jóga může být pastí vedoucí k manipulaci a závislosti. Jsou však tyto obavy skutečně opodstatněné?
Zaměřme se nyní na lidi a organizace, které jógu kritizují.
Začněme Alexandrem Dvorkinem, prezidentem organizace RACIRS. Alexander Dvorkin, profesor religionistiky a církevních dějin na PSTSU, prezident Ruské asociace center pro studium náboženství a sekt (RACIRS) se vyjádřil k diskusi mezi kurganskou diecézí a Federací jógy Ruska. Jak prohlásil Alexander Dvorkin: „Jóga je umění smrti. Nejprve člověk přivykne tělo na bezvášnivost, to je počáteční fáze, pak přivykne duši na úplnou lhostejnost a pak se od všeho odpojí, aby odešel do nebytí“. Možná si řeknete: tento člověk je přece profesor, tak mu můžeme dát za pravdu a věřit jeho slovům. Ale tak jednoduché to není.
Podívejme se na jeho životopis. Po emigraci ze SSSR našel Dvorkin uplatnění pro své názory v USA, když vstoupil do organizace CAN, která si vzala za svůj úkol „zachraňovat“ lidi před novými náboženskými hnutími. Jejich metody – „deprogramování“ – nebyly ani zdaleka humanistické. Mladí lidé, kteří se dostali do „sekt“, byli „osvobozeni“ únosem a násilnou konverzí. Některé z obětí uprchly a obrátily se na orgány činné v trestním řízení. Žaloby bývalých obětí „deprogramování“ přivedly k tomu, že CAN v roce 1996 svou činnost ukončila. V roce 2000 soud shledal členy organizace vinnými a označil jejich činnost za „otřesnou a šokující“, zacházející za hranice civilizované společnosti.
V roce 1991, kdy FBI vyšetřovala skandální aktivity CAN, Dvorkin uprchl z USA nejprve do Německa a poté do Ruska. Od roku 1992 aktivně bojuje proti „sektám“, přitom využívá svých zkušeností s „deprogramováním“ v USA. V roce 1993 s požehnáním patriarchy Alexije II. založil první antikultovní organizaci, která byla později přejmenována na RACIRS (Ruská asociace center pro studium náboženství a sekt). Od té doby Dvorkin vede RACIRS jako hlavní koordinátor „boje proti sektám“ v SNS, a ovlivňoval i dění na Západě, když byl do roku 2021 viceprezidentem antikultovní organizace FECRIS (Evropská federace center pro výzkum a informování o sektářství).
RACIRS a FECRIS. Porušování lidských práv
RACIRS a FECRIS jsou organizace, které se prezentují jako bojující proti „sektám“, ale ve skutečnosti svou činnost provádějí na základě hrubého porušování lidských práv. Jejich metody jsou agresivní a často nezákonnou kampaní pronásledování. Šíří mýtus o „nebezpečí sekt“ tím, že o náboženských skupinách a jednotlivcích šíří nepravdivé informace. Toto očerňování vede k soudním sporům a pokutám, ale RACIRS a FECRIS se nezastavují a využívají dál své zdroje k dezinformování a poškozování dobré pověsti.
Činnost členů antikultovních organizací RACIRS a FECRIS opakovaně vedla k závažnému porušování lidských práv. Tato porušení zahrnují pomluvy, protiústavní jednání, nezákonné zbavení svobody, nucené deprogramování, diskriminaci a zneužívání práva. Soudní procesy a rozsudky v různých zemích, například v Německu, Francii, Španělsku a dalších, potvrzují odsouzeníhodnou povahu těchto aktivit. Tyto skutečnosti ukazují na nutnost přísného sledování a hodnocení činností těchto organizací, aby se zabránilo dalšímu porušování lidských práv a zajistila se ochrana občanských svobod.
To je naše současnost, ale podívejme se také do nedávné historie. Uveďme si několik názorných příkladů.
SSSR: Boj proti „buržoaznímu mysticismu“
Sovětský svaz viděl jógu jako buržoazní přežitek, který odporuje komunistickým ideálům. Valentin Ignatovič, významný vědec a vyznavač jógy, byl mnohokrát zatčen a vyslýchán. Jeho výzkum a cvičení jógy byly přísně kontrolovány a někdy zcela zakázány. Oleg Garbuz, další sovětský vědec, čelil stejným represím: jeho knihy byly zakázány a on sám byl opakovaně pronásledován.
USA: Antikultovní organizace a nebezpečná sdružení
V 70. a 80. letech 20. století byla jóga v USA často spojována se sektami. Antikultovní organizace, jako byla organizace CAN („Cult Awareness Network“), považovaly jógu za nebezpečnou praxi. Mladí lidé, kteří se věnovali józe, se stávali oběťmi takzvaných „deprogramátorů“, které si najímaly jejich znepokojené rodiny. Tito „zachránci“ se neštítili užití násilí a psychického nátlaku ve snaze donutit mladé lidi, aby se vzdali svých přesvědčení. Mnohým z nich tyto metody „osvobození“ způsobily fyzické a emocionální utrpení.
Indie: Koloniální represe
V koloniální Indii britské úřady často nahlížely na jógu jako na hrozbu. Duchovní učitelé, kteří vedli lekce jógy, byli vystaveni riziku zatčení a zákazů. Jejich činnost byla vnímána jako forma odporu a mnozí za své přesvědčení zaplatili vysokou cenu.
Muslimské země
Náboženská nesnášenlivost: jóga byla v Saúdské Arábii zakázána až do roku 2018. Učitelé jógy, jako je Malek Hamil, byli vystaveni riziku zatčení a trestu za vedení lekcí. Tyto lekce se často konaly tajně, aby se vyhnuly pozornosti úřadů. Situace se změnila jen díky úsilí nadšenců, kteří se zasadili o legalizaci jógy.
Příklady ze současnosti
Turecko: V roce 2014 čelili učitelé Iyengar jógy v Turecku výhrůžkám a nátlaku ze strany náboženských konzervativců. Výuka byla přerušována a učitelům bylo vyhrožováno fyzickým násilím. Přesto pokračovali ve své práci, odolávali nátlaku a hájili právo cvičit jógu.
Tyto příklady ukazují, že jóga nebyla vždy přijímána s otevřenou náručí. Osudy Valentina Ignatoviče, Olega Garbúze, Maleka Hamila a mnoha dalších jsou důkazem toho, že jogíni často čelili vážným nebezpečím při obhajobě svého práva praktikovat a šířit tuto starobylou disciplínu.
Je důležité si uvědomit, že v pronásledování jógy často nehrály roli jen státní struktury, ale také antikultovní organizace. Odvaha a vytrvalost vyznavačů jógy nám připomínají to, jak důležitá je svoboda víry a osobních přesvědčení.
Závěrem chci říci, že navzdory všem kontroverzím a diskusím je jóga i nadále důležitou a cennou praxí pro mnoho lidí na celém světě. Její duchovní, mentální a fyzické aspekty mají pozitivní vliv na zdraví a pohodu lidí, což nelze popřít. To podtrhuje důležitost respektování různých kulturních a duchovních praktik a také potřebu hlubšího pochopení jejich historie a významu.
Kategorie: Autorské články