Ačkoliv tyto dvě političky bývají vnímány jako jakési protipóly, ve skutečnosti toho mají společného více, než se zdá.
– Obě pocházejí z komunistických rodin.
– Obě mají za otce prominentního komunistu a zřejmě v obou případech jim právě on umetl cestu do vysokých funkcí.
– Obě sice vlivem nízkého věku nestihly vstoupit do KSČ, ale je prakticky jisté, že nebýt sametové taškařice, tak by se z nich staly kované soudružky s rudou knížkou.
– Obě žijí dlouhé roky odtržené od reality a od života a potřeb normálních lidí – Nerudová v akademickém světě, Konečná ve vysoké politice, kde sedí nepřetržitě od roku 2002.
– Obě dostávají neobvykle velký prostor v hlavnoproudých médiích.
– Obě patří k progresivní levici a podporují neomarxismus a jeho agendy (Green Deal, migrace apod.). Přičemž Konečná tyto agendy podporuje vlažně (pokud se v EP o nich jedná, tak někdy hlasuje pro, někdy se zdrží) a v poslední době se to snaží spíše zastírat, zatímco Nerudová tuto šílenou politiku podporuje naplno.
– Obě podporují cenzuru a mazání „nepohodlných“ informací a názorů. Zde opět platí, že Nerudová to podporuje o něco horlivěji, nicméně i Konečná hlasovala pro cenzuru zločinnosti krimigrantů a pro rychlé zavedení cenzury internetu (schované pod jedním usnesením o Brazílii).
Vidíme tedy, že obě ženy mají mnoho společného, a i když se stále hádají, mohly by si klidně podat ruce a kandidovat společně. Mohly by založit levicové progresivní hnutí, kde by Konečná zastávala umírněnější pozice a Nerudová ty radikálnější. Absurdní představa? Já myslím, že ani ne.
Nutno ovšem dodat, že jeden významný rozdíl mezi nimi je. Kateřina Konečná je bezesporu inteligentnější než Danuše Nerudová.
U Nerudové se říká, že nejsnazší způsob, jak ji znemožnit, je nechat ji chvíli mluvit bez papíru. Proto také před prezidentskou volbou dokázala několika veřejnými vystoupeními zcela rozbořit marketingový obraz, který kolem ní pracně budovali, a spadnout během pár týdnů ze slibovaných 30 % na pouhých 14 %. Podobně i v eurovolbách její kandidatura zajistila, že STANisté zdaleka nedostáhli očekávaného dvouciferného výsledku.
Zato Konečná se těchto chyb nedopouští. Proto dokázala v průběhu eurovolební kampaně vklouznout do marketingového obrazu „vlastenky a euroskeptičky“, zakrýt své dosavadní hlasování v EP a mluvit tak přesvědčivě, že jí téměř 10 % voličů uvěřilo. Nyní tento marketingový háv nosí i nadále a lze předpokládat, že jej neodloží ani do sněmovních voleb (ohrozit ji může snad jen to, pokud se její voliči masově dozví o jejím dosavadním hlasování v EP).
Každopádně: Obě představují směr, který podle mě do politiky nepatří. Je načase, aby se do odpovědných funkcí dostávaly jiné typy lidí.
Do politiky by měli lidé vstupovat pomocí svých vlastních schopností a nikoliv tím, že jim vlivní rodiče umetou cestu. Předpokladem k úspěchu nemá být rudá stranická knížka rodičů, nýbrž vědomosti, konceptuální gramotnost a schopnost řídit sociální systémy. Měli by zde zastávat své vlastní názory a nikoliv pózy, které jim vytvoří marketingoví mágové. Měli by stejně mluvit i hlasovat (že ano, paní Konečná). Měli by mít jasné postoje a umět je sami představit bez toho, aby se znemožnili (že ano, paní Nerudová).
A zejména: Měli by hájit české národní zájmy a jednoznačně odmítat progresivismus, „dekarbonizaci“, cenzuru a další šílenosti z EU. A nejenom slovy, ale i činy. To je hlavní kritérium, podle nějž bychom se měli rozhodovat v podzimních sněmovních volbách.
RNDr. Jan Sedláček
Kategorie: Autorské články
Nerad to píši, ale musím, protože to tak je. Mlady a blbý. Bez rozhledu, zkušeností, dostatku informací. O kom že to píši? O panu Sedláčkovi. Který přes titul RnDr. bohužel nemá tolik inteligence, aby pochopil, na co má a na co ne. Je vůbec rozdíl mezi ním a Fialou nebo Rakušanem?
Naprostý souhlas. Osobně si vážím politických stanovisek paní Konečné, a nemohu říct, že něco podobného jsem kdy pocítila při výlevech paní Nerudové. Ema Červáková