EU se během víkendu v rámci obchodní dohody USA-EU zavázala během tří let nakoupit ohromující objem energetických produktů v hodnotě 750 miliard $ (tj. 250 mld $ ročně) včetně LNG, ropy a jaderného paliva (a zase v rámci obrazu této velice rozsáhlé situace žádná strana neuvedla podrobnosti, co je v té energetické dohodě zahrnuto, nebo zda se to vztahuje i na položky jako energetické služby či součásti elektrických sítí a elektráren).
Je s tím i jistý problém: to číslo je směšně nerealistické, protože by vyžadovalo přesměrování většiny energetických exportů USA do Evropy a EU má navíc jen nepatrnou kontrolu nad tím, co její energetické společnosti dováží.
A opravdu, jak vysvětluje Rabobank, pokud by ceny energií značně nenarostly, tak by se tato čísla vymykala realistickým očekáváním. Roku 2024 dovezla EU z USA energetické produkty za zhruba 65 miliard € včetně 20 miliard € (za 35 milionů tun) LNG z USA a 44 miliard € za ropu a ropné produkty. Aby EU dosáhla požadovaných 250 miliard $ ročně, tak vycházíme-li z dat Eurostatu za roku 2024, potřebovala by dovážet zhruba 67 % svých energetických potřeb z USA.
I kdyby EU z USA nakupovala veškerý svůj LNG, tak by to podle cen z roku 2024 vyrostlo pouze na 40-50 miliard €. Vyžadovalo by to ovšem, aby země jako Rusko, Alžírsko, Katar, Nigérie a i Norsko kompletně vyklidily trh EU a vzdaly se podílů na něm, přičemž by vláda USA musela svým vývozcům LNG uložit povinnost upřednostňovat Evropu.
Ještě podstatnější by musel být přesun toků ropy a rafinérských produktů, jelikož EU v současnosti dováží z USA jen asi 17 % svých potřeb. Zavedení dodavatelé ze Středního východu a z Indie se těžko vzdají tržního podílu bez značných ekonomických pobídek, spolu s tím je však americká kapacita rafinérské výroby a exportu už teď na hraně. Toky energií budou prostě dále utvářet disponibilní kapacity, náklady a konkurence, ať jsou záměry politiků jakékoliv.
Reuters k tomu dodává, že „existuje ohromná konkurence o získání energetických exportů z USA, protože je jako dodavatele potřebují i jiné země a i ty se v obchodních dohodách zavázaly, že jich budou kupovat více. Japonsko v obchodní dohodě s USA minulý týden souhlasilo se „značnou expanzí energetických exportů z USA,“ uvedl v prohlášení Bílý dům. Také Jižní Korea projevuje zájem o investice do Aljašského projektu LNG a o nákupy paliv z něj, neboť též usiluje o obchodní dohodu.“
I podíváme-li se na to z druhé strany, je to prostě směšné: celkové exporty energií z USA všem zákazníkům po celém světě roku 2024 obnášely 318 miliard $. Z toho roku 2024 dovezla EU z USA ropu, LNG i pevná paliva jako uhlí kombinovaně za 76 miliard $, uvádí kalkulace od Reuters založená na datech Eurostatu.
Tyto dovozy více než ztrojnásobit je nerealistické, říkají analytici.
Senior analytik trhu LNG u Kpler Arturo Regalado řekl, že rozsah obchodu s energiemi předjímaný v této dohodě „se vymyká realitě trhu.“
„K dosažení tohoto cíle by se musela buď veškerá ropa z USA přesměrovat do EU, nebo by cena importů LNG z USA musela narůst šestinásobně,“ řekl Regalado.
Konkurence při přetahování o energie z USA by mohla vyhnat benchmarkové ceny ropy a plynu z USA a americké producenty tak pobízet, aby radši exportovali, než dodávali domů. To by mohlo vyhnat ceny paliv a energií výšin, což by přineslo politické a ekonomické bolesti hlavy jak pro vedení v USA, tak v EU.
Spolu s tím se odhaduje, že členské státy EU realizují plány na rozšíření jaderné energie, což by do roku 2050 vyžadovalo stovky miliard eur investic. Její dovozy spojené s jadernými reaktory však roku 2024 obnášely pouze 53,3 miliardy eur, ukazují obchodní data.
V takových energetických slibech se odráží analýzy EU, kolik by asi dodávek energií z USA mohla případně třeba i pojmout, řekl Reuters jeden vedoucí činitel EU, to by však záviselo na investicích do ropné a LNG infrastruktury v USA a do dovozních infrastruktur v Evropě a do kapacit lodní přepravy.
„Ta čísla nebyla zase jen tak vytažena z rukávu. Takže ano, vyžadují investice,“ řekl tento vedoucí činitel, který odmítá být jmenován. „Ano, bude to různé podle energetických zdrojů. Jsou to však čísla, která jsou dosažitelná.“
Nedošlo k žádnému veřejnému závazku k tomuto plnění, dodal tento činitel, protože ty energie nebude kupovat EU, budou to její společnosti. Většinu evropské ropy dováží soukromé společnosti, zatímco import plynu vedou společnosti se smíšeným soukromým a státním vlastnictvím. Evropská komise by mohla poptávku po LNG agregovat, aby vyjednala lepší podmínky, nemůže však společnosti nutit, aby takové palivo kupovaly. To je na komerčním rozhodnutí.
„Je to prostě nereálné,“ uvedli v písemném komentáři pro Reuters analytici ICIS Andreas Schröder a Ajay Palmar. „Evropa buď za LNG z USA zaplatí super-vysoké ceny překračující ty tržní, nebo si vezme příliš velký objem LNG, takový, s jakým si nebude vědět rady.“
Spojené státy jsou už teď vrcholným dodavatelem LNG a ropy pro EU, jak díky Bidenem inspirované válce na Ukrajině, tak díky CIA, která vyhodila do povětří plynovod Severní proud z Ruska, jež roku 2024 stejně EU zásobovalo 44 % LNG a 15,4 % ropy, uvádí data EU. USA by mohly požadovat importy ke splnění těchto cílů. Takové rozšíření LNG je o dost nad tím, co se do roku 2030 plánovalo, řekl vedoucí výzkumník Aurora Energy Research Jacob Mandel.
„Můžete sice zvýšit kapacitu,“ řekl Mandel. „Když ale mluvíte o rozsahu, jaký by byl nezbytný ke splnění těchto cílů, tj. 250 miliard $, tak to není v reálu možné.“ Evropa by ročně kupovala o 50 miliard $ LNG z USA, než o kolik se samotné dodávky zvýší, říkal.
Je však úsměvné, že takovéto vyšší nákupy paliv v EU jsou v rozporu s předpověďmi, že poptávka bude v EU klesat, neboť přechází na čisté energie, říkají analytici.
„EU nemá žádnou významnou potřebu dovážet ropu z USA, ve skutečnosti je vrchol její poptávky po ropě už roky za námi,“ říkali Schröder a Parmar.
* * *
Podle Rabobank by nejprůchodnějším výsledkem ustanovení o energiích v této obchodní dohodě bylo navýšení evropské účasti v projektech LNG v USA (čehož by mohlo být dosaženo i bez této dohody). LNG na rozdíl od ropy a rafinérských produktů nabízí dlouhodobé škálovatelné příležitosti pro společné investice do kapacit na zkapalňování a do infrastruktur.
Evropské firmy tedy asi vyčlení kapitál pro terminály v USA k zajištění budoucích dodávek a k diverzifikaci s odkloněním od ruského plynu. To však během příštích pěti let nijak významně nezmění tržní rovnováhu a do té dobu tam už Trump dávno nebude.
Kategorie: Autorské překlady