Benjamin Netanyahu nestoudně provádí obrat, aby se vyhnul veškeré odpovědnosti za válku, kterou začal, za tu, za níž agitoval a strávil tím desítky let, a do níž neustále Ameriku tlačil, aby v ní bojovala.
Minulý týden se izraelská reportérka Bejamina Netanyahua ptala na „Americko-izraelskou válku proti Íránu.“ Načež ji rychle umlčel: „Je to americká válka proti Íránu,“ opravil ji Netanyahu. „My jsme jen americký spojenec.“
Jen před dvěma týdny byl Netanyahuův scénář odlišný. Netanyahu byl v čele i v centru úsilí, aby si urval kredit protlačováním kampaně proti Íránu, chválením společných operací proti němu a označováním úderů na něj za společný triumf, který by přetvořil region a oslabil íránský režim.
K opěvování vítězství patřila tvrzení o degradaci íránských jaderných a raketových kapacit, přičemž Izrael líčil jako klíčového tahouna tohoto úspěchu po boku USA. Ale teď? Už se od toho distancuje.
Najednou je to americký boj a Izrael se k tomu jen připletl jako kamarád.
Bývalý důstojník CIA John Kiriakou v tom během show Megyn Kelly uhodil hřebíček na hlavičku: „Ale kámo, tohle jsi přeci před dvěma týdny neříkal. A teď jsme se v tom jako ocitli sami, když za vás děláme vaši špinavou práci? Tohohle jsme se dočkali.“
Posuv je do očí bijící. Počátkem konfliktu mluvil Netanyahu o historické koordinaci USA a Izraele, o „snadné válce“ a o „totálním vítězství“ a dokonce i o změně režimu vyvolané nálety.
Zprávy popisovaly, jak se chvástá plány na nepokoje v Íránu a na válku o mocenské pozice v něm, kdy osobní dědictví bude hrát proti tomu, aby se k moci dostali dlouhodobí nepřátelé.
Teď už se ale náklady vrší a v USA roste domácí odpor, takže povídačka se obrací. To Amerika vede svou vlastní válku a Izrael ji jen ze zdvořilosti podporuje.
Klasické manévrování: Přivlastňuj si slávu, když se to monumentálně rozhýbává. Ale staví se jen jako „podporovatel svého spojence“, když za to přijde účet a začne se to dostávat do potíží.
Americká veřejnost ale nezapomene, kdo byl na počátku rozehrávačem.
Kategorie: Autorské překlady