Je ta sehraná show kolem rozpočtu EU choreograficky zinscenovaný konflikt?
Den poté, co Evropská komise odhalila svůj nový mnohaletý rozpočet, se německý kancléř Friedrich Merz předvedl v roli jeho zaníceného odpůrce. Avšak to, co vidíme, není nic jiného než choreograficky zinscenovaná scéna roztržky mezi spojenci.
Merz byl první vysoký evropský politik, co ten návrh na mega-rozpočet Eurokomise zavrhl. Ambice Bruselu prohlásil za „nepřijatelné“ a zakončil to klasickým politickým klišé, že konat se musí se zdroji v ruce. Je to však ten samý člověk, co předsedá do dluhového chomoutu navlečené vládě v Berlíně, tak copak to v maximálním měřítku neplatí i pro něj?
Návrh Komise vytyčuje 1,816 bilionů € na výdaje mezi léty 2028 až 2034, tj. nárůst o ohromujících 750 miliard €.
Taktika předstírání politické rozmanitosti a její strategický záměr
To, na co se teď díváme, je zinscenované představení – obehraný rituál servírovaný veřejnosti, aby ho zbaštila.
Vyhlášeným cílem evropských elit je korunovat Brusel do postavení plné suverenity nad daněmi a ten centrální orgán EU vyzdvihnout do postavení v těžišti geopolitické moci. Konečným dějstvím má být vláda vládnoucí nad vládami – tj. nadnárodní megastruktura.
Aby toho bylo dosaženo, musí si však zajistit schválení veřejností. Neříkejme tedy, že chtějí veřejné mínění „zmanipulovat“, řekněme, že ho chtějí tvarovat. Proto elity servírují politické představení a mediální odlákání pozornosti. Scénář je jednoduchý: Brusel žádá maximum. Přichází očekávatelné pobouření – jako teď to od Merze – a nakonec dosáhnou obě strany „kompromisu“ o číslech, nad nimiž si všichni zachovají tvář a vyhlásí vítězství.
I kdyby Merz nakonec z rozpočtu osekal 100-200 miliardiček €, tak to nejspíš pořád bude podle bruselského propagandistického scénáře.
Fiskální konsolidace bude, ať se vám to líbí, nebo ne
Předlužené členské státy EU, zvláště ty na Jihu, se snaží své dluhové závazky konsolidovat pod záštitou ochranného štítu Komise. A jako ideální tahač, co je k tomu dotáhne, vidí Evropskou centrální banku (ECB). Když ECB dluh podrží probíhajícími intervencemi a kontrolou výnosové křivky, bude možno zachovat tu iluzi solventnosti, samozřejmě na účet evropských daňových poplatníků.
Znamenalo by to konec fragmentovaného trhu evropských dluhopisů. Plná integrace by skoncovala s posledními pozůstatky po fiskální konkurenci mezi členskými státy. Od toho okamžiku to pro ně bude, abych citoval generálního tajemníka německé SPD „volná střelba dle libosti“.
Pokud by Brusel uspěl v zavedení jejich znesvěcující trojice – konsolidace dluhů, jejich vlastní daňové suverenity přes výpalné z CO2 a korporátní daně a přes digitální euro, aby mohli rdousit úniky kapitálu, takže pak už toho zbyde jen málo, aby se zabránilo realizaci jejich vize pevnosti Evropy.
Spojené státy evropské
Brusel věří, že je už blízko k dosažení svého dlouho vytouženého záměru. To vysvětluje jejich rostoucí nepřátelství k národně konzervativním stranám, tj. k poslední reálné hrázi proti onomu snu o centralizované totální vládě.
Spojené státy evropské se budují na principech vulgární Keynesiánské ekonomiky s podporou mediální kontroly a vyjadřovací disciplíny.
V podstatě je to však groteskní. Euro-byrokraté v zákonech jako Zákon o digitálních službách a Zákon o digitálním trhu nepopiratelně potvrdili svoji hrůzu z toho, že by jejich frontální útok na národní autonomii a ekonomickou svobodu mohl nakonec zkrachovat. Politické signály Bruselu jsou tedy defenzivní a tento koncept rozpočtu je preventivní snahou jejich hroutící se autoritu trochu podepřít.
Zombií zbraně
Už letmý pohled na tento rozpočet uvedenou diagnózu potvrzuje: 131 miliard € je určeno pro evropské vojenské projekty. To je pětinásobný nárůst, což přichází navrch k ohromné expanzi národních vojenských rozpočtů. Ústřední orgán EU nacházející se v počáteční fázi fiskální krize teď ustupuje do militarizace.
Médii živená panika z Putina slouží jako ospravedlnění aktivace tohoto nového chapadla umělé euro-ekonomiky.
K dalším takovým chapadlům patří tzv. Green Deal, který má naživu udržet dalších 700 miliard € dotací. Třicet procent celého rozpočtu EU se teď točí v dotační mašinérii, kdy pumpují dluhy financované peníze do uhlíkově neutrálních, k biodiverzitě vetchých plánovačů eurozóny přívětivých fantazií.
Je to bizarní. Ač se Komise pokouší zapříst Green Deal do povídaček mainstreamových médií, tak skupiny ekologistů reflexivně na návrh rozpočtu útočí jako na strategicky nekoherentní. Ty dotace, jak se dalo čekat, nikdy neukojí rostoucí závislost společnosti na té sladké droze peněz „zdarma“. Z Evropy pod EU se stal dealer, který tuto drogu do kontinentu vstřikuje bez ohledu na jakékoliv sociální či ekonomické důsledky.
Celá ta debata je odtržená od ekonomické reality. Je to jako, kdyby se Brusel pokoušel veškerou kritiku utopit v levných penězích a koupit si podporu neziskovek státním financováním. Pokud odpůrci euro-centralismu nakonec nechytí vítr do plachet, leží před námi spousta ztracených let. Zvláště alarmující je ta plíživá militarizace, jak v řečech, tak v politice.
Levice ohledně příznaků tohoto výrazného politického posuvu zůstává převážně potichu. Konkurenci mezi stranami nahradily totiž zájmy kartelu.
Militarismus jako konečné dějství
Historicky je militarizace často symptomem toho, že režimy vstoupily do svého terminálního stadia, projevem toho, že už ztratily vnitřní kontrolu. Ofenziva Bruselu není předváděním sily, nýbrž přiznáním slabosti, ten konstrukt zvaný EU už puká. Jeho fasádu jednoty drží pohromadě jen záplava úvěrů a rostoucí represe disentu.
Ten tlak na militarizaci nesignalizuje jen nové závody ve zbrojení, přivádí nás i k post-demokratické EU. Národní zájmy jsou už obětovány v energetice, migraci i ve fiskální suverenitě. Politickou cenou za to je vroucí nespokojenost, vzestup protirežimních nálad a kolaps důvěry v instituce.
Zinscenovaný spor o rozpočet pokračuje i v migrační politice, v níž se politici předvádí deportačními lety a symbolickou hraniční kontrolou, aby vyvolali iluzi, že to řeší, ale nic víc. I zde jsou zájmy Bruselu s vůlí většiny Evropanů v prudkém rozporu.
Buďme upřímní. Brusel s pomocí svých národních výsep realizuje jen globalistickou agendu. A bude to úklid po tomto řádění, co bude definovat politickou a kulturní budoucnost kontinentu.
Kategorie: Autorské překlady