I v Německu se už stalo zpochybňování „utopických“ klimatických cílů mainstreamem, což znamená příchod perfektního načasování pro polského prezidentského kandidáta PiS Karola Nawrockého, aby se postavil za přeformování klimatické politiky EU, tvrdí polský podcaster Robert Bogdansky.
Komentář je převzatý z podcastu Roberta Bogdanského „Coistotne“ přes Salon24.
Klima kolem klimatické změny se mění. Jen před pár měsíci by prohlášení, že dosažení tzv. klimatické neutrality v evropských zemích je nejen utopií, ale postrádá i jakýkoliv ekonomický smysl, autora uvrhlo mezi nebezpečné populisty, a před pár měsíci by byl takto se vyjadřující považován za naprostého fašistu a kohosi, s kým si lze vyměňovat argumenty jen při procesu, kdy bude stát před soudem.
A dnes? I český ministerský předseda Petr Fiala na poslední klimatické konferenci v Baku řekl, že „klimatické cíle“ jsou v rozporu s rozvojem evropského hospodářství a ohrožuje prosperitu obyvatel kontinentu. Jeden z nejpřednějších německých ekonomů, Hans-Werner Sinn v nedávném interview prohlásil, že pro Německo je dosažení nulových emisí „utopickým“ cílem, jehož lze dosáhnout jen za cenu de-industrializace. Regulace vydané k jeho dosažení nazval utopickým „brakem“. A co? A nic. Ten hříšník je pro Němce pořád autoritou. Zelení na něj sice asi zaútočí, ale jejich čas už vyprchává.
Strach z klimatické změny vyklízí prostor pro daleko realističtější obavy z války, z vysokých cen a z nekontrolované imigrace. Německý průzkum Politbarometr ukazuje, že ač před rokem byly klimatické obavy nezpochybnitelně na vrcholu seznamu „strachu Němců“, kdy běžně dosahovaly 50 procent, tak se dnes už strach o planetu propadl pod 20 procent; jeho místo převzala imigrace, přičemž druhá je ekonomická situace vyvolávající obavy u 30 procent Němců.
Proč v kontextu nulových emisí a rad pro polského prezidentského kandidáta Karola Nawrockého píši o názorech Němců ohledně nulových emisí? Je to jednoduché. V naší zemi budou do necelých tří měsíců parlamentní volby. AfD určitě podpoří omezení „klimatických ambicí“, a když je to tak, potom CDU, která se už nějakou dobu pokouší přebrat ty nejpopulárnější prvky programu AfD, s tím bude muset něco udělat také. Křesťanští demokraté určitě nebudou tak radikální, vydají se ale stejným směrem. Zelení jim budou určitě odporovat, ale SPD si to rozmyslí. Ti se nejspíš v Scholzově stylu vyhnou vyjádření jasného postoje.
V podstatě bude ústup od klimatického radikalismu silně rezonovat ve vnímání veřejnosti. Kdokoliv to nepochopí, prohraje volby. Bude to tak trochu jako s Kamalou Harris, která chtěla vyhrát na pro-potratových sloganech, ale nevšimla si, že v závěrečné fázi kampaně považovali voliči za daleko důležitější ilegální imigraci a inflaci. A tyto záležitosti byly Trumpovou doménou.
V důsledku toho je více než pravděpodobné, že v zemi stanoví tón diskuse probíhající v EU, tj. pojetí odporující radikalismu pod vlajkou „nulových emisí“ a během kampaně se to projeví.
A to je pro nás šance! Kandidáti napravo od současné vlády by měli naskočit na tuto zdvihající se vlnu a pokusit se na ní surfovat. Už to budou moci dělat i bez hrůzy, že jsou extremisté, protože ta vlna už přijde z toho nejméně očekávaného směru – z Německa. Může někdo obvinit kandidáty, kteří v principu říkají podobné věci jako kandidáti německého mainstreamu, kteří tedy z definice nemohou být špatní a z definice nemohou být fašisti, tak už ne fašismus a populismus? Takhle téma potřeby odklonit se od „ambiciózních klimatických cílů“ už získává šanci, aby bylo v Polsku přijato, a to nejen v kruzích označovaných za „extremisty“.
Mechanismus tohoto procesu bude jednoduchý. Kandidát Konfederacja je už nakloněn odklonu od klimatického radikalismu. Ale Sławomir Mentzen sedí v ghettu „extremistů“, takže by ho nešlo brát v úvahu. Klíčové bude rozhodnutí Karola Nawrockého. Pokud se ten rozhodne přidat k silnému tématu odporujícímu přístupu prosazujícímu nulové emise a zároveň bude schopen to dobře vyvážit s pro-ekologickým přístupem, tak se kandidáti současného vládního seskupení ocitnou v těžké situaci, protože tento postoj získává rostoucí podporu veřejnosti.
Lidé vidí rostoucí účty, ceny energií, ekonomické problémy a nechtějí mít za humny větrné turbíny, ale zároveň vnímají potřebu chránit prostředí a uvažovat pozitivně o omezování emisí.
Podle průzkumu CBOS se veřejná podpora pro nulové emise propadla ze 48 procent roku 2021 na současných 25 procent, přičemž podpora pro „polskou cestu k nulovým emisím“ (čtěte to: nic nám nevnucujte a my nulových emisí dosáhneme svým vlastním tempem) se současně nachází na 68 procentech.
Co budou dělat kandidáti spojení se současnou vládní koalicí? Szymon Hołownia bude nejspíš nadšeně opakovat teze Henning-Kloski, že když v Polsku svítí slunce, tak polský vítr nefouká, a obráceně, ale ten je politická mrtvola, on to sice ještě neví, ale bude na Gaussově křivce na opačné straně než Mentzen.
Na druhé straně bude muset Rafał Trzaskowski rozlousknout tvrdý oříšek. Bude moci v posledním okamžiku konvertovat k „anti-klimatismu“, jako to udělal Bronisław Komorowski, když náhle ve druhém kole podpořil volební obvody jednoho člena, ale věrohodnost takovýchto manévrů je obvykle nízká. Lepší bude se opatrně napojit na nově se vynořující téma mainstreamu, takže bude, když to bude nutné, lepší přidat se k mainstreamu, aby nezůstal na okraji. Takovýto přístup velmi vyhovuje jeho osobnosti a obecnému stylu politiky Občanské platformy.
Jelikož se Nawrocki i Trzaskowski nejspíš utkají ve druhém kolem, může takováto evoluce názorů vést k situaci, kdy ať vyhraje kdokoliv, bude prezident Polské republiky představovat názor, že se klimatický cíl ekonomiky s nulovými emisemi musí v dohledné době revidovat. Díky tomu bude mít Polsko šanci přidat se k utváření nového klimatického konsensu v Evropské unii a stimulovat diskusi vedoucí k omezení současného zbytečného radikalismu.
Samozřejmě, že věrohodnost jednotlivých kandidátů je další záležitostí. Pokud jde o Trzaskowského, nemám žádné iluze: Ten své názory opustí, jakmile se ukáže, že Ursula von der Leyen sundává nohu z plynu. A co bude dělat Nawroci? Je to nový člověk v politice, je tedy těžké ho posoudit na základě jeho minulých činů. Jedna věc je jistá: Nebude chtít zůstat ve druhém funkčním období. A když je to tak, nebude chtít udělat katastrofální ideologický obrat čelem vzad. Ten nejspíš bude pečlivě utvářet názory voličů přes diskuse a vzdělávací aktivity. Kromě toho je to nejvýnosnější pole pro prezidenta Polské republiky.
Výše popsaný vývoj událostí závisí na rozhodnutí Karola Nawrockého a jeho suity. Pokud takové riziko nepodstoupí, tak toto téma zůstane mezi volebními záležitostmi okrajové, takže zůstane pro lidi jako Mentzen nebo Jakubiak, které bude mainstream snadno moci označit za extremisty. Trzaskowski se sám tohoto tématu nechytne, pokud k tomu nebude donucen okolnostmi. Proč by se měl vzdát svého příjemného postavení favorita Západních salónů?
Stojí ta hra za to? Podle mě určitě ano, protože rozpad ambicí klimatické politiky v Evropské unii je jen otázkou času a bez skutečného tlaku od členských států se to za podmínek diktovaných byrokracií EU nepovede. Je to jeden ze vzácných momentů, kdy se může kandidát na polského prezidenta zapojit do utváření politiky celého bloku. To by se nemělo propást.
Kategorie: Autorské články