Již několik dní tu máme podzim. Pryč jsou, na pár měsíců, dny, kdy se, v pozdním odpoledni, můžete povalovat na žhavém slunci, nejlépe na jižním svahu před domem. V plavkách sekat trávu, či dělat jiné domácí práce. Naopak. Příroda je neúprosná a v našem regionu je nutné si již v podvečer přitopit. Tu nastává doba využít času k jiným aktivitám. Kupříkladu dělat si pořádek v knihovně, uspořádat dokumenty a tak podobně.
Tak jsem si nedávno vyndal ze almary krabici s dosud nevytříděnými dokumenty. Hned navrchu ležel strojopis – paměti jakéhosi zapomenutého komunistického špióna. Listuji, listuji a ejhle, po pár stránkách – bum. Vyskočil na mě Foltýn. Pro pořádek cituji:
„V Londýně se od roku 1968 vystřídalo celkem osm rezidentů československé špionáže. Josef FOLTÝN – první rezident po roce 1968, jediný ze staré gardy špionů dělnického původu, který byl zcela oddaný stalinské KSČ a měl plnou důvěru KGB. Podílel se na očistění rezidentury od reformních komunistů a na praktické likvidaci všech agenturních úspěchů z dřívějších období. Po návratu na centrálu v roce 1972 byl zástupcem náčelníka odboru 42, později odešel do důchodu ze zdravotních důvodů, ale našel zajímavé místečko při školení špiónů iráckého ministerstva vnitra…“ Konec citace.
Nu, netvrdím, že zmiňovaný rezident Josef FOLTÝN musí být nutně příbuzným našeho milého vládního zmocněnce, plukovníka Otakara FOLTÝNA. Možná ano, spíše asi ne. Ostatně, na to by se mohl podívat nějaký zvídavý investigativec. Každopádně, mě ta shoda jmen neskutečně pobavila. Prostě, nomen omen. To za prvé. A za druhé – někde se ten náš kluk zmocněncká správné strategické komunikaci, nakládání s názorovou pluralitou a používání těch jediných správných, státostranou doporučených, narativů naučit musel…
Kategorie: Autorské články
asi jako náš prezidentčík