Jako ohromující obvinění globalistického vládnutí se ukázalo to, že Francie zažila propad HDP na hlavu natolik, že teď už je ve spodní polovině zemí Evropské unie.
Ač si Francie dlouho vedla jako jedna z nejbohatších zemí Evropy ‚La Grande Nation‘, tak pro ni zjevně nastaly těžké časy, když v posledním desetiletí pod vládou socialisty François Hollanda a globalisty Emmanuela Macrona vykrystalizoval její ekonomický úpadek.
Podle analýzy pařížského deníku Le Figaro podle čísel Eurostatu z roku 2024 byl hrubý domácí produkt (HDP) Francie na hlavu o celá dvě procenta nižší, než průměr 27 členských států bloku.
To znamená, že průměrný francouzský občan je chudší než ti v Lucembursku, Irsku, Nizozemsku, Dánsku, Rakousku, Belgii, Německu, Švédsku, Maltě, Finsku, Itálii a Kypru.
Ač Francie před 50 lety držela krok se svým protějškem Německem, od té doby probíhal pozvolný a pak prudký úpadek, což vedlo k 18 procentnímu zaostání v HDP na hlavu, kdy je to 98 oproti 116 procentům.
Ač roku 1975 zaostávali dánští občané za Francouzi o 13 procent, jsou roku 2024 skoro o 30 procent napřed.
Podle zástupce ředitele Francouzské ekonomické observatoře (OFCE)) Mathieu Plane ve francouzské ekonomice proběhly „dvě hlavní vlny úpadku“, kdy ta první proběhla za socialistické vlády François Hollanda mezi lety 2013 až 2017, kdy se Francie propadla z devítiprocentního převýšení nad průměrem EU v HDP na hlavu na pouhé tříprocentní převýšení.
Plane však uvedl, že za Macrona úpadek zrychlil, kdy HDP na hlavu se propadlo na 104 procent roku 2020, 101 roku 2021 a 97 roku 2022.
Za Hollandovy socialistické vlády došlo ke značnému úprku kapitálu ze země, když uvalila na příjmy přes 1 milion € za rok milionářskou „super-daň“. Přitom významné osobnosti jako herec Gérard Depardieu ze země uprchly, aby se vyhnuly trestání zvýšenými daněmi.
Ta daň byla roku 2012 francouzským Ústavním soudem zrušena jako „konfiskační“, byla však později nahrazena 50procentním příplatkem na společnosti, které musely vládě platit za privilegium zaměstnávat hodně vydělávající.
Daň byla tedy přesunuta z vydělávajících osob na společnosti, kdy se od firem vyžadovalo, aby platily z vysokých platů 50% příplatek, který bývalý investiční bankéř Rothschidů, ze kterého se stal Hollandův ministr hospodářství, Emmanuel Macron prohlásil za „Kubu bez slunce“.
Ač byl Macron roku 2017 vynesen k moci sliby, že vrátí zpět normál, tak se v zahraničí narozená populaci Francie roku 2024 vyšplhala na 7,7 milionů z celkem 68 milionů, což znamená, že více než každý desátý v zemi byl narozen jinde, i když projevoval naladění k pro-business reformám, jako je krácení korporátních daní a snížení vládních výdajů.
Avšak s příchodem jeho konečného druhého funkčního období byla Macronova vláda nucena pustit se do toho samého jako Socialistická strana, tj. ke schválení sporného rozpočtu bez hlasování Národního shromáždění, neboť zase zvedala veřejné výdaje a daně.
To přichází po řadě kolapsů vlád pokoušejících se splatit ohromný dluh nahromaděný za drakonických koronavirových lockdownů uvalených Macronovou vládou v letech 2020 až 2022.
Ředitel investic v Natixis Wealth Management Benoît Peloille tvrdí, že stagnaci francouzské produktivity lze zčásti připsat Macronovu řízení ekonomiky za pandemie.
„Když se společnosti pobízely, aby během Covidového šoku nepropouštěly zaměstnance, nebyli jsme schopni využít úpravy pracovního trhu, jaká proběhla v sousedních zemích,“ říkal.
Ač spoustu současného ekonomického klimatu lze připsat vládě, tak další upozorňují na strukturální problémy země, zvláště na její stárnoucí populaci. Podle Le Figaro má Francie nejnižší podíl pracovníků ve věku 20 až 64 let v Evropské unii. Země má však i problémy své pracovníky zaměstnat, kdy má nejnižší zaměstnanost jak mladých, tak starých pracovníků v celém bloku.
K tomu dochází, ač po sobě jdoucí vlády v Paříži usilují o posílení ekonomického růstu importem milionů zahraničních pracovníků, kdy v zahraničí narozená populace dosáhla nejvyšší úrovně všech dob, 7,7 milionů roku 2024, čili skoro každý desátý obyvatel země. Ekonomická stagnace v souběhu s masovou migrací byla zaznamenána i v dalších evropských zemích jako Británie, což vyvrací sliby o imigraci jako ekonomickém všeléku prosazované zastánci otevřených hranic.
Kategorie: Autorské překlady