Francouzský premiér ve čtvrtek v parlamentním hlasování těsně unikl už druhému kolapsu své vlády během dvou týdnů, což levicovou opozici přimělo, aby řekli, že teď zkusí impeachment Emmanuela Macrona, aby svrhli přímo jeho.
Sébastien Lecornu, nyní už dvojnásobný francouzský premiér, jehož první vláda minulý víkend vydržela jen 12 hodin, si ve čtvrtek prožil dvě tzv. cenzurní hlasování, tj. francouzský ekvivalent hlasování o nedůvěře, které pokud by v Národním shromáždění prošlo, tak by vládu rozpustilo, což však ustál s těsnou převahou. Rebelové ve sněmovně s 577 křesly potřebovali 289 hlasů, ale v prvním kole jim jich vyšlo pro rozpuštění jen 271.
Neúspěch ve svržení vlády při této příležitosti je do značné míry pro francouzskou politiku významný, když ta se stala nezvladatelně roztříštěná, nestabilní a mnozí to teď vidí tak, že země klopýtá k potřebě přepsat ústavu a vyhlásit novou republiku. Teď Emmanuel Macron jako prezident vládne nad už devátým vládním kabinetem v řadě se spoustou premiérů, což je rekord od 13 let vlády François Mitterranda v 80. a v 90. letech.
Ovšem i dynamika dnešních hlasování jasně mapuje hluboké rozkoly ve francouzské politice, které se ukazují na složení Sněmovny, takže není schopná sestavit funkční vládní koalici.
Největší stranou francouzské politiky je dnes suverenistická Národní obroda Marine Le Pen, v níž se mísí pravicové ideály o kontrole hranic a národní suverenity s levicovým vládním utrácením, sociálním zabezpečením a s daněmi. Le Pen je vůdčím hlasem proti vládnutí centristů prezidenta Macrona, ale žádná strana na levici, jenž ji považuje za většího nepřítele, nebude s iniciativou Národní obrody na svržení Macrona či jeho vlády spolupracovat.
Marine Le Pen v proslovu před hlasováním řekla: „Tohle není politická krize, to je krize politiků, krize omšelých starých stran“ vytvořených jejich vykolejováním politických norem, aby její suverenistické straně všemi prostředky zabránili dostat se k moci.
Následně řízení považované za nejnadějnější s možností uspět bylo dnes vedeno duhovou levicovou koalicí La France Insoumise (Nezlomná Francie, LFI). To však neuspělo, protože jedna z nejmenších skupin francouzských levicových stran, která se k nim občas přidává, často ale ne, se úspěšně nechala koupit pro-Macronistickou vládou Lecornua slibem odložit penzijní reformu.
Tím se tato partaj, Socialisté, stala terčem tvrdé kritiky od svých levicových zrazených druhů za přijetí úplatku, aby Lecornu udrželi u moci a zachránili kůži Macronovi. Zakladatel LFI Jean-Luc Mélenchon říkal, že kdyby toto hlasování mělo jen o 18 hlasů více, tak by Lecronu vypadl a tlak na Macrona, aby odstoupil z prezidentování, by narostl. Takhle se ale „těsně zachránil,“ říkal.
Na dnešní neúspěch LFI reagovala vyvoláním „populárního a parlamentního odporu“ a řekl, že místo aby vyhlásil další hlasování o svržení kabinetu, radši prostě půjdou přímo po samotném prezidentovi pokusem o impeachment. V prohlášení uvedli: „My rebelové chceme tu osobu odpovědnou za takovouto situaci identifikovat a otevřeně s ní bojovat, tj. s prezidentem Macronem. Ten musí vypadnout. Proto spolu s poslanci levicové aliance Národnímu shromáždění předložíme novou rezoluci snažící se o jeho impeachment.“
Terčem kritiky se též stala koalice socialistů a Macronistů, neboť dnes hlasovala za záchranu vlády, tentokrát od pravice. Chráněnec Le Pen Jordan Bardella, kterého vybere za suverenistického kandidáta Národní obrody na prezidenta, pokud nakonec uspěje snaha zakázat Le Pen kandidovat ve volbách, řekl, že Macrona zatím zachraňovalo „dohadování“, k tomu však došlo na úkor národních zájmů.
„Všichni ti, kdo dnes odmítli odvolání, budou odpovědní za nadcházející útrapy země,“ varoval Bardella.
Opoziční strany se nejvíce zaměřují na výzvy k předčasným volbám v naději, že ty zlomí patovou situaci v parlamentu ve prospěch jejich vlastní frakce. K tomu by sice mohlo dojít, ale rozkoly ve francouzské politice a v zapeklitém volebním systému země by mohly vzájemně se nesnášející bloky ve Sněmovně ještě více zakopat do pozic, aniž by se vytvořila nějaká funkční většina nebo základna pro spolupráci. Právě kvůli tomu spousta pozorovatelů, jak domácích, tak zahraničních, otevřeně mluví o tom, že Francie klopýtá k nekrvavé revoluci s novou ústavou a novým volebním systémem. Jak už jsme dříve referovali:
V srdci politického zmatku v dnešní Paříži je Macronovo nedomyšlené rozhodnutí vypsal v červenci 2024 předčasné volby, když jeho strana ve volbách do Europarlamentu předtím neuspěla proti Národní obrodě Marine Le Pen. S tím, jak se v prvním kole hlasování dostala do čela, a hrozilo, že nad Národním shromážděním převezme kontrolu, provedl Macron Machievellistickou kalkulaci a zformoval strategický volební pakt s levicovou Novou populární frontou, aby Le Pen a její spojence nepustili k moci.
Avšak těmito zinscenovanými manévry bylo dosaženo rozštěpení parlamentu do tří frakcí, což v podstatě činí funkční vládnutí nemožným, když žádná frakce nemá potřebné hlasy, aby se schválil tolik potřebný rozpočet, jelikož země zírá do sudu přeplněného dluhovou krizí.
Kategorie: Autorské překlady