Fiskální volný pád Německa s rekordním dluhem, recesí a krizí sociálního zabezpečení

Spolkový rozpočet Německa 2026 je sestaven. Kabinet dosáhl o tomto rámci dohodu, kdy čekající schválení parlamentem je už pouhá formalita. S rekordním deficitem a bez jakékoliv věrohodné cesty k fiskální konsolidaci vrávorá Německo do dluhové krize.

Ve středu dal rozpočtu 2026 spolkový kabinet zelenou. Projekce základních výdajů jsou na 520,5 miliard €, z toho se 174,3 miliardy € musí financovat novým dluhem. To zahrnuje 89,9 miliardy € tradičních půjček a dalších 84,4 miliardy € v kategorii „speciálních fondů“ směřovaných na infrastruktury a klimatické iniciativy.

Ministru financí Larsovi Klingbeilovi (SPD) se podařilo jen pomocí kreativního účetnictví prezentovat svůj deficitem zamořený rozpočet jako, že je v souladu s Maastrichtskými kritérii. Nové půjčky celkem obnáší 3,3 % HDP, tj. dost nad 3% prahem EU.

Re-klasifikace ohromné části vládních výdajů znamená novou kapitolu fiskální lehkovážnosti. Jakákoliv smysluplná konsolidace či strukturální reforma byla smetena ze stolu.

Mezi lety 2025 až 2029 se plánuje 850 miliard € nových dluhů.

Dluh jakožto tmel koalice

Společným jmenovatelem sjednocujícím koalici konzervativců a sociálních demokratů je jedna věc: ohromný balík dluhů, které mají v nadcházejících letech zaplavit zemi. Podle projekcí by mělo Německo být dotlačeno ze zadlužení 63 % HDP na více než 90 %, čímž se země rychle svým dluhovým profilem srovná s Jižní Evropou.

Ta krize však není žádnou vzdálenou hrozbou, ta už je tady. Téměř každodenně se objevují nové titulky o deficitu země ve fondech sociálního zabezpečení a o už zrušených slibech úlev pro občany, jako zrušené ořezání daní z elektřiny. Rozpočty tedy Berlín přesunuly do režimu trvalé krize.

Sociální zabezpečení je ve volném pádu

Zatímco politici v Berlíně přešlapují kolem krácení výdajů, tak se seriózní opatření ke konsolidaci ztrácí v příkopech mezi koaličními frakcemi. Spolu s tím se základy sociálního státu hroutí.

Podle Správní rady předpovědí zdravotního pojištění (GKV) očekává letos tento systém rekordních 47 miliard € deficitu. Toto číslo nejspíš dále poroste v tandemu s prohlubující se recesí země.

Naděje, že by se v zemi mohl zotavit pracovní trh, zcela vyprchaly, když Německo vstoupilo do svého třetího roku hospodářského poklesu.

Také pojišťovatelé dlouhodobé péče spouští poplach. Jejich současný schodek je 1,55 miliard € a Asociace fondů povinného zdravotního pojištění varovala, že do roku 2026 by se to mohlo zdvojnásobit.

Ani národní penzijní systém si nevede lépe. Po loňském 2miliardovém € deficitu je pro letošek vládní předpověď 7 miliard € schodku.

Takovéto explodující sociální deficity nejsou jen odrazem zpackaných imigračních a demografických politik, ale jde o propadnutí do ekonomického modelu přinášejícího recesi. Břemeno toho padá čistě na bedra pracovních sil a hrozí prohlubující se ztrátou důvěry v sociální systém. Pro mnohé se to stalo bezednou dírou a situační pastí, z níž není úniku.

Břemeno spočívá na bedrech pracujících

Prahu bolesti pro přispěvatele už bylo dosaženo. Průměrná míra sociálních příspěvků je teď 42,5 % zdanitelného příjmu. Samotné zdravotní pojištění nabobtnalo přes byrokracii, rozsáhlé služby a nárůst nákladů na pracovníky, takže spotřebovává 17,5 % včetně 2,9 % příplatků. Roku 2025 nadchází další vzestup, což je zčásti taženo fondem transformace nemocnic za mnoho miliard euro.

Dlouhodobý výhled je chmurný. Projekce IGES Institutu ukazuje, že do roku 2035 by odvody na penze měly narůst nad 21 %, spolu s 3,4 % na pojištění proti nezaměstnanosti 4,7 % na dlouhodobou péči. Německá mašinérie sociálního zabezpečení najíždí plnou parou do dluhové zdi a táhne s sebou i spolkový rozpočet.

Fiskální kapitulace

Rozpočet 2026 znamená fiskální kapitulaci Merzovy vlády. Ta nenabízí žádné řešení krize sociálního pojištění.

Německo kdysi velebené za své rozpočtové zdraví a vyděšené ze zbídačování vnuceného Evropě během posledního dluhového zhroucení ztrácí kontrolu nad financováním vlastního zbytnělého sociálního státu. S tím, jak se sociální deficity rychle znásobují, se ze spolkového rozpočtu stává smysl postrádající formalita, neboť bude brzy záplatován nikdy nekončícími doplňkovými rozpočty.

Jedinou jistotou je, že Německo vstoupilo do éry zrychlujícího se zadlužování. Politický konsensus se teď kupuje za sladký jed levných úvěrů. Země se blíží k politickému patu a k takové dluhové spirále, jakou vidíme ve Francii, kde se strukturální reforma stala už naprosto nemožnou.

Sdílej na Facebook

Vlož na X

Kategorie: Autorské překlady