Dovolte mi, kdo o to stojíte, abych se s vámi z pozice přímého účastníka oslav fenomenálního úspěchu Filipa Turka, společně s ním Nikoly Bartůšek, a koalice Přísahy a Motoristů sobě pod vedením Roberta Šlachty a Petra Macinky konečně obsáhle podělil o své dojmy a závěry z voleb do Evropského parlamentu v roce 2024. Zcela souhlasím se slovy prezidenta Václava Klause, který se v neděli dne 9. června 2024 oslav společně s dalšími významnými hosty osobně účastnil a prohlásil, že to je politicky přelomový a zlomový okamžik v naší zemi. A protože na mnoha místech čtu především projevy frustrace z řad méně úspěšných či neúspěšných stran a jejich kandidátů a podporovatelů, kteří místo hledání příčin u sebe obviňují i po volbách Filipa a pokračují v dehonestaci, zesměšňování a očerňování Petra Macinky a Roberta Šlachty, chci vám hned teď sdělit, abyste dnes ode mě nic takového nečekali. Dnes je čas dam a džentlmenů, sláva vítězům a čest poraženým.
Patřím mezi 152 196 lidí, kteří Filipovi na volebním lístku uštědřili preferenční hranatý kroužek. A teď pozor: V počtu preferenčních hlasů získal druhou pozici mezi všemi 675 kandidáty všech 30 stran v těchto volbách. A teď pozor podruhé: Koalice Přísahy a Motoristů sobě se v těchto volbách stala třetím nejsilnějším politickým subjektem hned po hnutí ANO na prvním místě, kterého předsedou je bývalý premiér Andrej Babiš, a po koalici SPOLU na místě druhém, složené z ODS s předsedou vlády a premiérem Petrem Fialou, TOP 09 s předsedkyní Markétou Pekarovou Adamovou, která je zároveň předsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a KDU-ČSL s předsedou Marianem Jurečkou, který je místopředsedou vlády a ministrem práce a sociálních věcí. Chápete to? Tohle je naprosto fenomenální historický úspěch, o kterém se bude psát v učebnicích politologie a politického marketingu. Fenomenální!
Za koalicí Přísahy a Motoristů sobě, která vznikla teprve před pár měsíci, zůstaly koalice Stačilo! současné poslankyně Evropského parlamentu, vládní Starostové a osobnosti pro Evropu, vládní Piráti a SPD s Trikolorou. Neuvěřitelné. A právě teď mi, s odkazem na poslední větu prvního odstavce, dovolte ten luxus klidu a politického i lidského nadhledu, když na adresu nikoho z nich neupustím jediné špatné slovo, stejně jako na adresu všech, kteří zůstali pod čarou. V případě touhy po nějaké konfrontaci musíte tentokrát mimo můj virtuální obývák. Děkuji za pochopení. Vyslovím snad jen upřímné potěšení nad tím, že ve volbách neuspěli Mikuláš Peksa a Marcel Kolaja z Pirátů, a rád bych naopak vyzdvihl obrovské úsilí Matěje Gregora ze Svobodných a pogratuloval Ivanu Davidovi z SPD, který díky preferenčním hlasům přeskočil Petra Macha.
Volební účast dosáhla rekordních 36,45 procenta a v Praze přesáhla 42 procent. Něco vám povím. Nikdy s jistotou nezjistíme, zda je to pravda, ale na základě mých zkušeností a predikce výsledků před volbami, které vyšly na 100 %, se dopustím následujícího ryze osobního intuitivního, ale zato ultimativního konstatování: Za v České republice historicky nejvyšší volební účast může z nemalé části Filip Turek. Jsem hluboce přesvědčen, že Filipovi se podařilo dostat k volbám nejen mladé prvovoliče, nýbrž i ty voliče, kteří doposud k volbám nechodili, protože byli zklamaní z dosavadního vývoje a neviděli perspektivu. Filip jim nabídl kombinaci nejen nové politické krve, neskutečné energie a naděje, nýbrž i jedinečnou a osobitou zábavu, která tu ve volbách ještě nikdy nebyla. Zároveň jsem přesvědčen, že voliči Filipa Turka a koalice Přísahy a Motoristů sobě se rekrutovali mimo těch nových, které dokázali přitáhnout, i z voličů hodnotově staré ODS, kteří nemohou vystát, kam ji dovedli lidé jako je Petr Fiala nebo Miloš Vystrčil, dále voličů SPD a Trikolory, kteří dostali konečně realistickou příležitost odklonit se od Tomia Okamury, stejně jako od Zuzany Majerové, Petra Štěpánka a spol., a v neposlední řadě voličů Svobodných, kteří dostali konečně nabídku hodit hlas viditelně o mnoho silnějšímu hráči s podobnými postoji v řadě oblastí. Tento trend bude postupem doby už jen zesilovat a uvidíte to ve sněmovních volbách příští rok.
Teď střípek z oslav, u kterých jsem byl od začátku do konce. Během doby od nedělních 17:00 do pondělních 03:00 se tam v Pavilonu Bohemia na Výstavišti v Praze setkaly dva světy. Svět viditelně smutných zástupců mainstreamových médií a jejich mnohdy neskrývaného až patologického odporu k nám, zakončeného finálními naprosto nevěřícnými a v tu chvíli absolutně nic nechápajícími vzájemnými pohledy s otevřenou pusou při vyhlášení výsledků (Bože můj to vám byla taková satisfakce za ta svinstva během kampaně ), a svět nás, kteří jsme slavili naprosto fantastický úspěch. Co vám budu povídat, už krátce po 19. hodině začal ostrou palbou reportér Seznam Zpráv, když slovníkem nomenklaturního kádru zveřejnil téměř antikapitalistický text v duchu díla Kapitál od Karla Marxe: „Pro členy a podporovatele připraven raut a prosecco, pro novináře teplá voda“.
Podle záběrů z jiných volebních štábů byl ten náš jediný, který čekal na výsledek voleb společně se zástupci televizí, fotografů a novinářů v jedné místnosti. Nevěděli jsme, jako to dopadne. Klidně jsme mohli dostat na prdel a věřte mi, z takového okamžiku by mediální mainstream žil ještě deset let. Zatímto všichni ve štábu této koalice šli do rizika, tak jako v celé kampani, všichni ostatní předsedové stran a lídři kandidátek čekali na vyhlášení někde za oponou a teprve když byly výsledky zveřejněny a sladili noty, předstoupili před novináře. Také na tom je možné vidět rozdíl v přístupu. A pak to přišlo. Voliči vystavili účet a na obrazovce se objevilo 10,26 %. Tolik naprosto zdrcených novinářů na tak malé ploše jsem ještě nikdy neviděl. Nejkomičtější byly jejich panické telefonické rozhovory s editory v domovských redakcích, protože takovou bombu nečekali a už předem večer připravené zesměšňující články museli narychlo přepisovat a neměli sladěné noty, jak teď v takové atmosféře z jiného vesmíru postupovat a kam teď jako teda narychlo vsunout ty připravené nálepky o neúspěšných lúzrech, extrémistech, dezolátech, fašistech, nacistech, homofobech a tak…
Na závěr ještě jedna věc. Mrzelo by mě, kdybych na to zapomněl. Kromě poděkování vám všem, kteří jste k tomuto fenomenálním úspěchu, jenž je jenom začátkem dlouhé a nelehké cesty, která by měla ideálně končit podílem na sestavování vlády po sněmovních volbách v roce 2025, čímkoliv pomohli a hodili ten hranatý lístek do hranaté urny, bych chtěl jmenovitě poděkovat třem zcela klíčovým lidem v osobním volebním štábu Filipa Turka, bez kterých by podle mě nebyl ten úspěch takový. Takže mi dovolte tímto poděkovat… Danuši Nerudové, Vítu Rakušanovi a Janovi Farskému.
A to je vše, přátelé. Užil jsem si to. Užil jsem si to o to víc, že na něco takového jsem čekal 15 let od doby spoluzaložení Svobodných, ve kterých jsem měl tu čest být členem předsednictva, založení Strany nezávislosti, ve které jsem měl tu čest být předsedou, která dnes nese název Motoristé sobě a jejím předsedou je Petr Macinka, a užil jsem si to přesto, že s politikou už nemám aktivně nic společného a byl jsem s upřímnými díky v hluboké pokoře jen hostem na této oslavě. Děkuji také svým starým přátelům, se kterými jsme kdysi ty roky v politice byli bok po boku v dobrém i ve zlém. A jestli si někdo myslíte, že se teď Filip uklidí do Bruselu, tam se ztratí a slehne se po něm zem, znám ho dobře, nikdy jste nebyli tak daleko od pravdy. Nikdy. Tahle velká jízda v České republice ten večer dne 9. června 2024 teprve začala.
Kategorie: Glosy odjinud