Mnozí tržní účastníci byli zjevně ohromeni, když se dověděli, že Von Der Leyen a Scholz v Davosu zarputile prosazují právě ty politiky, co tak těžce EU poškodili. To je však typické byrokratické chování.
Euro-byrokraté se předpověditelně zachovali tak, že se rozhodli z nové Trumpovy administrativy kořistit, když ji využijí jako svého nového vnějšího nepřítele, místo aby se chopili příležitosti rozpoutat nesmírný potenciál svých ekonomik. Jenže byrokratům nezáleží na výsledcích; těm záleží na byrokracii.
Ursula Von Der Leyen vyjádřila svou neutuchající oddanost dodržování klimatických a ekonomických strategií Evropské unie, když tvrdila, že „Evropa bude ve své současné cestě pokračovat,“ což je postoj znamenající stagnaci, vysoké daně, nízkou konkurenceschopnost a přehnané zadlužení. „Pařížská dohoda je nadále největší naději pro lidstvo,“ zopakovala. „Evropa bude v tomto kurzu pokračovat a bude nadále spolupracovat se všemi národy, které chtějí ochránit přírodu a zastavit globální oteplování.“ Takovéto prohlášení je prostě nesmysl. EU zatím Pařížskou klimatickou dohodu zneužívala jako nástroje k ekonomické a sociální kontrole, čímž páchala škody své průmyslové a podnikové infrastruktuře. Pařížská klimatická dohoda ve skutečnosti dosahovala pravý opak svých zamýšlených cílů. EU je teď daleko závislejší na dovozech kapalného zemního plynu a uhlí, aby se vypořádala s dodavatelskými problémy.
Klimatické politiky Evropské unie snížily emise pouze pomocí ochromení ekonomického růstu a průmyslové produkce.
Pro ochranu životního prostředí jsou zapotřebí technologie, konkurence a svobodné trhy, nikoliv intervencionismus.
Neměli bychom být překvapeni, když se dočteme, že Evropská komise předloží svůj plán kompasu pro cestu ke konkurenceschopnosti, aniž by omezila vládní rozhazovačnost nebo odstranila jakékoliv zdanění či legislativní břemena, která Evropskou unii ochromují.
USA vyrostlo za posledních 16 let HDP o 94 %, zatímco Evropské unii nominální HDP narostlo o pouhých 11,2 %. (Tj. 8,4 krát vyšší tempo růstu). K tomu docházelo v období nesmírných fiskálních a monetárních „stimulačních balíčků“, k nimž patřil Junckerův plán a Fond EU příští generace a také záporné nominální úrokové sazby. Stagnace Evropské unie je důsledkem řetězu programů podpory utrácení veřejného sektoru, po nichž zůstaly akorát dluhy a žádný reální růst produktivity.
Od roku 2010 do roku 2023 vzrostla produktivita EU o pouhých 5 %, tj. značně méně než 22% nárůstu v USA za stejné období. (Tj. 4,4 krát vyšší tempo růstu USA.) Jak k tomu mohlo dojít?
Když vlády dotují nízkou produktivitu a pokutují vysokou produktivitu nesmírnými daněmi, tak se ekonomika propadá.
Papaláši Evropské unie tento trend ospravedlňují, když se odvolávají na vzestup Číny a nově se vynořujících ekonomik jako na důvod relativního úpadku Evropy. Nicméně podíl EU na globální HDP se propadl z 34 % v roce 1960 na 15 % roku 2024, zatímco ve stejném časovém období USA rostly alespoň tak, že se podíl změnil 28 % na 25 %. (Takže podíl EU poklesl o 55,9 % původní hodnoty, i když se Unie zvětšila, a podíl USA poklesl o 10,7 % původní hodnoty.)
I sociální indikátory jsou značně ubožejší. V listopadu 2024 byla v Evropské unii nezaměstnanost 5,9 %. Ve stejné době byla rekordní nezaměstnanost i ve Spojených státech 4,2 %. Avšak země jako Španělsko a Řecko měly v tomto pořadí nezaměstnanosti 11,2 % a 9,6 %, kdy populace ohrožená chudobou a vyloučením tvoří 27 % lidí ve Španělsku a 25 % v Řecku a průměr v EU je 21 %, jak uvádí Eurostat, kdy 13 % lidí v chudobě už žije. Ve Spojených státech je ohrožení chudobou skoro stejné s Evropou na 22 % a 11 % lidí v chudobě už žije.
V EU je práh ohrožení chudobou na jednu osobu v nejbohatší zemi v Německu 14 124 $ (354 371 Kč) ročně. Ve Španělsku to je podle INE 10 393 $ (260 760 Kč). V USA to je podle oficiálních čísel 14 580 $ (365 812 Kč). Což znamená, že chudí jsou ve Spojených státech bohatší než v Evropě a je jich méně.
Smutnou pravdou je, že ta údajná sociální smlouva a nesmírné vládní výdaje Evropě v žádné oblasti nepomohly a že podle daňového základu je míra zdanění v EU o 10 procent vyšší než v USA.
V Evropě je celkem běžné obviňovat z vlastní ekonomické slabosti nedostatek podpory centrální bankou. Což je prostě mimo mísu. Nárůst peněžní zásoby (M2) byl v Eurozóně od roku 2020 do roku 2025 asi 15 % a účetní rozvaha Evropské centrální banky ECB je značně větší než u Federálních rezerv Spojených států Fed. Rozvaha ECB je na 42 % HDP, kdy vrchol v minulosti byl 69 %, zatímco rozvaha Fedu je 24,4 % HDP s vrcholem v minulosti 37 %. Evropská centrální banka navíc 11. června 2014 zavedla záporné úrokové sazby a ponechala si je jako nástroje proti fragmentaci a k zajištění likvidity nedotčené.
Pro ECB je charakteristická vysoce korekční politika, kdy se zaměřují na udržení cenové stability na inflačním cíli, tj. „ve střednědobém výhledu udržet inflaci sice pod 2 %, ale jen těsně pod 2 %.“
Evropská unie je vzorové dítě neo-Keynesianismu, ovšem ve všech sociálních a ekonomických oblastech selhává, když promarňuje všechny své příležitosti v energetice, technologiích a v průmyslu. Je samá byrokracie, vysoké daně a scestná intervencionistická politika.
Evropská unie by mohla bujet s nízkými vládními výdaji, s krácením daní a s odstraňováním byrokracie, protože k dosažení toho má lidský kapitál, podniky a podnikatele. Vůdci EU však nechtějí omezit intervencionismus a jejich záměrem je držení ekonomické kontroly, což vede ke značným rizikům, když se EU podvoluje Číně, místo aby spolupracovala s USA.
Problémem EU není Trump; je to její vlastní intervencionistická politická agenda.
Kategorie: Autorské články