Evropa potřebuje revoluci zdravého rozumu. A ta začíná v Maďarsku

Revoluce zdravého rozumu začíná v Budapešti. Evropa se v multipolárním světě potřebuje stát i vnitřně multipolární, jinak riskuje rozpad.

Ministr zahraničí Maďarska Péter Szijjártó pronesl zahajovací proslov na Globálním dialogu 2025 v Budapešti, tj. na fóru, které dává dohromady akademiky a politické myslitele napříč Evropou i Asií, aby diskutovali o naléhavých potřebách naší doby. V jeho tématu se odrážel inaugurační projev Donalda Trumpa se zmínkami o tom, že Maďarsko vede revoluci zdravého rozumu.

Stěžejní význam v tom má znovunabytí suverenity. V Budapešti toužící zapojit se do multipolárního světa Ukrajina posílila pocit, že jejich suverenita je terčem útoků z Bruselu.

Szijjártó byl neochvějný ve své kritice v Bruselu rozhodujících činitelů, kteří poslední tři roky Maďarsko napomínají za jeho mírnější postoj k Rusku během Ukrajinské války. Nepřicházel sice s žádnou chválou Ruska, ale spíše vyjadřoval odhodlání Maďarska, že se nenechá zatáhnout do války ve svém sousedství.

Zvláště důrazně komentoval hořké zkušenosti Maďarska s tím, jaké to bylo, když se ocitlo mezi dvěma mocenskými bloky, a poukazoval pro srovnání na okupaci Maďarska Sovětským svazem v roce 1956. V multipolárním světě zdravý rozum vyžaduje, aby malá suverénní země jako Maďarsko jednala jako křižovatka mezi východem a západem, ne jako bitevní pole mezi nimi. Výběr mezi Evropou a Ruskem nebo mezi západem a Asií je falešnou volbou, která by pouze zničila růst a rozvoj Maďarska.

Je pochopitelné, že Maďarsko nechce hrát roli poslušného korporátního euro-občana, který kvůli tomu ekonomicky stagnuje pod ohromnými na sebe samotné uvalenými cenami energií taženými válkou, jejíž stranou nechce být.

Szijjártó prosazující přístup zdravého rozumu nepřímo poukazoval na bolestivou pravdu o Evropě.

Evropa nemůže hrát geopolitickou roli kvůli z podstaty vycházejícím překážkám při přijímání kolektivních rozhodnutí. Dvacet sedm států nemůže a nikdy nebude moci schopno přijímat geopolitická rozhodnutí tak jasně a rychle, jak je nutno, v klíčových momentech k zajištění rozhodujících akcí.

V cestě tomu vždy budou stát tvrdošíjné a vzdorovité požadavky na suverenitu. Existuje ohromný a nepřeklenutelný rozestup mezi deklarativními a rozhodovacími pravomocemi evropských institucí, což nevyhnutelně přináší slabá a dopředu k neúspěchu odsouzená rozhodnutí, zvláště v zahraniční politice.

A v důsledku toho mají suverénní státy pocit, že jejich zájmy to podvrací.

Protože vidí, jak bruselský konsensus vždy vybere tu pro ně nehorší možnost.

Evropská prohlášení, ať zní jakkoliv bojovně, se nemohou vůbec srovnávat s kroky suverénních států rozhodujících sami za sebe, jako je Rusko.

Evropská rozhodnutí, když už k nim nakonec dojde, častěji členským státům ubližují, než aby tomu bylo naopak.

Aby to Szijjártó ilustroval, tak srovnával výzvy von der Leyen k odříznutí se od dodávek ruských energií s realitou, v níž Evropa stejně dováží ruský LNG ovšem za ohromně vyšší cenu, což Maďarskému lidu vyhání ceny do výšin.

Dá se to ilustrovat i na jiných věcech.

Např. Kaju Kallas obviňovali z překračování pravomocí, když se pokoušela dokopat větší členské státy, aby značně navýšily své výdaje za výrobu zbraní v době, kdy se jejich domácí ekonomiky potýkají se zkázou přinesenou právě touto válkou.

Evropa sice slíbila Ukrajinu podporovat tak dlouho, jak to bude potřebovat, avšak některé členské státy včetně Maďarska rychle dospěly k názoru, že ta válka trvá moc dlouho a musí skončit.

A samozřejmě i země pokoušející se hrát vůdčí roli mimo dosah dlouhých prstů Bruselu naráží na stejné potíže. Británie s Francií slíbily poslat na Ukrajinu mírové sbory. Ocitly se ale uprostřed chybějícího nadšení udělat to také u ostatních evropských států, jako Itálie, přičemž k realizaci toho samy neměly dost vojáků.

Tím se dostáváme k jádru toho, proč Evropa upadá. Činitelé rozhodnutí v Bruselu se však tak tvrdě, jak jen mohou, pokouší obcházet suverénní potřeby a rozhodnutí jednotlivých členských států.

Samy za sebe jednající členské státy nikdy bez převažující podpory ostatních nemohou strhnout dostatečnou hybnost, aby sehrály rozhodující roli.

Během následujících zasedání jeden akademik za druhým (často z USA) poukazovali na potřebu toho, aby se Evropa v časech bezprecedentního globálního konfliktu chopila prominentní role a sehrála ji, to však bylo zjevně dost mimo mísu.

Standardní recept na zdvojnásobení obranných výdajů Evropy je k ničemu, když Evropa jako kolektiv není ochotna se bránit.

Evropa nemůže ve velkém mocenském zápase hrát velkou geopolitickou roli, protože není žádnou velmocí, nýbrž je spíše sbírkou malých a středních státečků.

Odklon od zdravého rozumu a s tím spojené podvracení suverenity členských států vždy přinese problémy, které možnost stát se věrohodnou geopolitickou mocností znemožní.

Jediným způsobem, pomocí něhož by Evropa mohla dosáhnout alespoň naděje, že sehraje nějakou geopolitickou roli, by bylo zajistit svému průmyslu levnou energii, avšak právě o tom se Evropa tvrdě rozhodla, že to neudělá. Oproti čemuž USA podněcují jak vnitřní rozkoly Evropy, tak i přehnanou závislost na drahých amerických energiích.

A poukaz na to je v těžišti Szijjártóva poselství. Evropa totiž zažívá katastrofální odtrženost od zdravého rozumu, když už od uzavření Lisabonské smlouvy zkouší budovat svoji geopolitickou identitu a vytvářet zastupitelství pro svou mocnou zahraničně politickou roli.

Nástup Ukrajinské války přinesl urychlení snah Komise o centralizaci své kontroly, neboť se potýkala s odporem skeptických členských států jako Maďarsko. Avšak útoky na národní suverenitu v důsledku toho vzdorovitost států jako Maďarsko ještě podnítily. Právě probíhající snahy o změnu hlasovacích pravidel EU k obcházení práv států v Budapešti a Bratislavě poslouží jen k tomu, aby to takové suverénní země dohnalo k vystoupení.

Nepohodlnou pravdou totiž je, že čím dál multipolárnější svět vyžaduje i multipolární Evropu. To znamená Evropu suverénních států, které spolupracují na společném trhu, ale s tím, že se ty centralizované bruselské instituce, co všechny dusí, radikálně omezí a zbaví jejich nedemokratických pravomocí. Znamená to též nepohodlné uznání potřeby mít dobré vztahy s Ruskem.

S tím, jak USA balancují na pokraji vstupu do války s Íránem z důvodů, které v Evropě ve skutečnosti těžko moc lidí chápe, nemůže být větší potřeba revoluce zdravého rozumu. A ta potřeba se dnes začíná naplňovat tady v Budapešti.

Sdílej na Facebook

Vlož na X

Kategorie: Autorské překlady