Úmrtí s lékařskou asistencí (MAID) je v Kanadě preferovaný eufemismus pro eutanázii, který se stal tak populární, že jeho praktikující mají potíže splnit poptávku.
Podle vládních čísel za rok 2023, tj. z posledního celého roku s dostupnou statistikou, na MAID připadá celonárodně 4,7 procenta úmrtí, což z Kanady činí světově druhou zemí za Nizozemskem. V Quebecu je to číslo přes sedm procent, což je nejvyšší míra eutanázie na světě.
Úmrtí MAID každý rok od legalizace této praxe roku 2016 narůstají každý rok dvoucifernými čísly a zvláště od jeho schválení i pro pacienty, kteří nejsou v terminálním stavu nemoci, provedeném roku 2021.
Nárůst zdravotníků pro legální usmrcování se roku 2023 zpomalil na pouhých 16 procent, což je značný pokles z 31procentního průměru růstu v předchozích letech, ač kanadské vládě není jasné, proč ta míra růstu tak prudce poklesla.
Kritici říkají, že kanadští doktoři nejenže zařizují dostupnost asistovaných sebevražd, ale také je protlačují jako volbu pro lidi, jejichž jediným zdravotním nebo psychologickým problémem je pomýšlení na sebevraždu.
Kanadští doktoři ve skutečnosti své pacienty zabíjí, místo aby jim poskytli nástroje k sebevraždě a umožnili jim smrtící spoušť stisknout samotným. Atlantic v pondělí vydal chmurný článek zvaný „Kanada se zabíjí“, který následoval po shromáždění doktorů na konferenci o eutanázii ve Vacouveru zakončený obědem s diskžokeji a s balíčky upomínek pro účastníky.
Lékaři praktikující MAID shromážděným na sjezdu říkali, že už mají problémy plnit poptávku po službách usmrcení a přitom se čeká, že během dvou let poptávka zase skokově poroste, když účinnosti nabydou dlouho zdržovaná ustanovení umožňující eutanazii i pro pacienty pouze s duševními poruchami. Další hranicí poté bude zabíjení dětí, tj. nápad, který už v kanadském parlamentu vře.
„Lékařští profesionálové, kteří se dříve rozhodli přeorientovat svoji kariéru na asistované usmrcování, už nemají pocit, že musí chodit po špičkách, a energicky projevují svoji oddanost MAID. Někteří klinici v Kanadě už eutanazii poskytli stovkám pacientů,“ uvedl Atlantic.
Kritici lékařsky asistovaných sebevražd předpověděli, že to vnese hrubost do lékařské profese a že tyto předpovědi se zrodily mimo Kanadu. Jeden z praktikující v interview v Atlantic byl porodník, přetvořený na poskytovatele eutanazie, který se rozhodl o obojích procedurách smýšlet jako o „porodech“, kdy v nich není žádný rozdíl kromě toho, že jeden na svět přivede nové děťátko a ten druhý pacienta přivede na onen svět.
„Je to šťastně smutné, že?“ řekl další o své práci. „Je to opravdu smutné, když podstupujete takové utrpení. Je to smutné, že vaše rodina je postižena takovým žalem. Jsme však tak šťastní, že se vám dostalo toho, co jste chtěli.“
Nikdo už v Kanadě opravdu proti takovému „prudkém sešupu“ nic nenamítá, jediné spory jsou o tom, jak to nazývat. Zastánci MAID vidí v poskytování volby úmrtí pro čím dál větší skupinu lidí nesmírnou logiku.
Jakmile se pro to vyražením otevřely dveře, přesunula se debata k rovnosti místo morálnosti, proč by tato skupina lidí měla mít přístup k MAID, ale tahle skupina ne? Proč ne pro všechny? A když ho mohou mít všichni, proč by doktoři tuto volbu neměli agresivně prosazovat zvláště, když je kanadský zdravotní systém přetížený až k bodu kolapsu? Příjemci MAID pak už nevyžadují, žádnou další péči.
Kanaďané jsou vyplašení, když konverzace přejde na nabídky smrti jakožto možnosti pro lidi, kteří by nemuseli být v takovém okamžiku schopni činit toto rozhodnutí jasně, včetně duševně nemocných a dětí, ale zesnutí pro ně vypadá hladce.
Usmrcující zdravotníci teď mluví o mnoha „úkonech“ týdně, brzy však budou mluvit o mnoha denně. Účastníci na konferenci o eutanázii se účastní seminářů o využití různých usmrcujících metod s ohledem na to, aby s tím byl pacient tak smířen, jak je jen možné. Mezitím začaly internetové startupy nabízet kanadskou asistenci s dobrým designem a s jejich „zkušenostmi s MAID“ počínaje zajištěním jejich posledních hodin až po ceremoniály po úmrtí a s pomocí dětem, smířit se se ztrátou svých rodičů. Návrhy na pomoc dětem smířit se s tím, zahrnují uspořádání „pyžamové party v pohřebním ústavu“ a „malování na rakvi na školním hřišti“. Veškeré podobnosti mezi těmito službami a experimentem dodaného zesnutí ve filmu Soylent Green z roku 1973 jsou čistě náhodné.
Dalším v Kanadě kvetoucím průmyslem je „MAID Hous,“ tj. v podstatě forma péče v hospicu, která pacientům poskytuje vřelé a pohodlné prostředí, v němž budou zabiti, upřednostňované proti bídě v nemocnicích nebo proti potenciálně nehezkým a chaotickým podmínkám doma. MAID Housy udělají z procesu usmrcení hladkou a poklidnou záležitost, jako když se při odletu letadla rozloučíte. Pacienti stráví své poslední minuty v pohodlném rozvalovacím křesílku.
Jako je to i s mnoha rozvratnými sociálními změnami, i MAID začalo jako péče o etickou výzvu v rovnováze mezi různými faktory, teď ale jeden z těch faktorů drtí všechny ostatní jako buldozer, což je koncept „autonomie pacienta“.
Upřímně řečeno žádná další norma nebo restrikce nemůže přežít opakované požadavky pacientů na eutanazii, i když je jejich nemoc léčitelná. Když se něco normalizuje, stanou se restrikce brzy abnormálními. Jak jeden kanadský doktor Atlanticu vysvětlil, že původní zákon MAID vyžadoval výhled, že pacient bude trpět neléčitelnou chorobou, ale když pacient neoblomně odmítá léčbu, tak se všechno stane neléčitelným.
Až dosud byla asi největší překážkou pro rozšíření MAID dostupnost, neboť mnoha kanadským doktorům se zabíjení nelíbilo. Vzhledem k tomu, jakou sociální a politickou hybnost MAID nabylo, je překvapivé, kolik doktorů se začalo znovu zamýšlet nad požadavkem o eutanazii od pacienta, který není smrtelně nemocný.
Kanadská veřejnosti stále MAID zjevně podporuje, ale je čím dál nespokojenější z hlasitých rozhovorů o „autonomii pacientů“, které vypadají jako kouřová clona pro to, aby lidi tlačili do eutanazie jakožto do rentabilnější alternativy k dlouhé léčbě. I Spojené národy, konkrétně jejich Komise pro práva osob s postižením, začíná být znepokojená výhledem na „negativní vnímání kvality a hodnoty života postiženého“, že ten poskvrňuje proces rozhodování pro přijetí MAID.
Jestli Kanada protlačí pravomoci k provádění MAID pro děti a duševně postižené, tak buď bude velký počet doktorů muset zvládnout svoji nespokojenost, nebo budou muset být specialisté na MAID cvičeni k uspokojení ještě větší poptávky.
Kategorie: Autorské překlady