Stejnou rychlostí, jako se nám blíží další volby (tentokrát do Europarlamentu), se nám množí různé rádoby odborné názory na ně a zejména výzvy jak volit nebo nevolit. Hlavně ne srdcem, ale rozumem! Pokud chcete něco měnit, vaše účast je nutná ! Tyto volby jsou přelomové! Nu – od listopadu 1989 jsme různých typů voleb zažili jistě víc nežli stovku a co si pamatuji, více nežli polovina z nich byla „přelomových“. A kdo se jich neúčastnil nebo volil „špatně“, ohrozil budoucnost svých a našich dětí a tak podobně. Nu a vidíte, země se otáčet nepřestala a vedeme to tu, co léta plynou, od desíti k pěti, přibližně stále stejně.
Především si vyjasněněme několik zásadních skutečností. Plná, dobrovolná, volební účast by znamenala účast cca 80% oprávněných voličů. I v gramotné, evropské, společnosti existuje přibližně dvacetiprocentní skupina populace, které se zužuje vnímání světa na dvě zásadní skutečnosti. Lednička nebo špajska je věc, kde se to nabírá a toaleta nebo jáma za barákem místo, kde se to vrací. Mluvím tedy o vskutku „oprávněné“ většině voličů.
Vyvraťme si následující nesmysly, neřku li, bludy.
I.
Pokud se voleb neúčastním, dávám tím a) najevo svůj nezájem o osud země kde žiji, b) nahrávám vítězi voleb, kterému z mého, neuplatněného, hlasu, připadne největší podíl.
Za a) je nesmysl. Svou neúčastí mohu vyjádřit své znechucení politickým systémem, i to, že mne žádný z kandidujících subjektů neoslovil. V takové situaci já osobně preferuji se ale voleb účastnit a do obálky vložit bílý lístek. Navíc – nyní zde mluvíme o případné neúčasti ve volbách do tak nadbytečného a nesmyslného tělesa jako je Evropský parlament. A pokud vám někdo vypráví, že do tohoto tělesa kandiduje proto, aby jej vnitřně obrodil a vyvolal zde „evropskou kontrarevoluci“, tak vám prostě a jednoduše kecá. Nazývat EUroparlament „Evropským zastupitelským orgánem“ je oxymoron. Jestli někdy v budoucnu dojde k postupnému rozvolňování evropské legislativy a demontáži Eurosojuzu, tak to bude skrze národní vlády.
Za b) je nesmysl na druhou. Vítěz vyhrává prostě proto, že těch hlasů posbírá nejvíce.
II.
Musím volit rozumem a ne srdcem a dbát na to, abych volil subjekt, který zaručeně překročí pětiprocentní hranici. Takové tvrzení je kardinální pitomost. Za prvé, zahrávání si s důvěrou v cinknuté (finančně motivované) předvolební průzkumy je hloupost, za druhé, stanovit si, i na základě profi analýzy a syntézy, vlastní odhad, je takřka nemožné. Neznámých je zde téměř nekonečně. Odhadovat, kdo hranici pěti procent překročí a kdo ne, je pověstné věštění z křišťálové koule (a to je ta křišťálová koule podstatně přesnější). Navíc, proč bych nemohl volit, Zelené nebo Petra Cibulku nebo Urza nebo třebas Alianci pro styk s mimozemšťany, když mne jejich program oslovil a okouzlil nejvíce.
Závěrem této krátké úvahy poznamenávám. Přes výše uvedené – doporučuji se voleb účastnit. Bude to zajímavý průzkum bojem (nic více, ale nic méně), průzkum před mnohem podstatnějšími volbami národními, které nás čekají v roce příštím (pokud nás tedy Fiala s Rakušanem neobdaří výjimečným stavem, neb se tato vláda pilně učí jezdit do Kyjeva, jak nám zakroutit krkem). Já osobně s volbou / nevolbou váhám, v seznamu kandidujících politických uskupení nevidím jediné seriozní uskupení opravdu proti systémové. Ale je tu alespoň zajímavá skupina seriozních, alespoň doopravdy opozičních, subjektů. Abecedně – Motoristé sobě a Přísaha, PRO, Stačilo, Svobodní. A hranice úspěchu? Nad dvacet procent sečtených hlasů pro tuto čtveřici. A nenechte se vylekat relativním úspěchem pětikoalice. Eurohujeři se dostaví v hojném počtu. Koneckonců EU je jejich projekt.
Kategorie: Autorské články