Minulý týden 26. června Evropské parlamentní fórum pro sexuální a reprodukční práva (EPF) vydalo „zprávu“ Příští vlna, která tvrdí, že v Evropě odhaluje vzestup tzv. „anti-genderových“ a „anti-feministických“ náboženských činitelů, jejichž cílem je „po celé Evropě odbourat ta desetiletí tvrdě vydobývaná sexuální a reproduktivní práva.“
Tento dokument zahalený do řečiček o lidských právech představuje ve skutečnosti politikařením napěchovanou složku; kdy se v ní píše o něčem ve stylu jako by šlo o hodnocení proti-teroristické hrozby a výslovně se v ní skupiny náboženských hodnot líčí jako součást organizované extremistické hrozby, kterou je nutno za každou cenu zastavit.
„Nová aliance náboženských extremistů, krajně pravicových populistů a financujících oligarchů“ se pokouší „vyprat náboženský extremismus jako mainstreamový a pro vládu přípustný přes svá média, neziskovky, politické strany a veřejné instituce,“ tvrdí autoři zcela slepí k té ironické skutečnosti, že samotné EPF je živeno mocnými lobbyistickým skupinami a je prorostlé do institucí EU, které dělají z aktivismu legislativu.
Ač EPF samo sebe prezentuje jako neutrální parlamentní fórum, je bohatě financované aktivistickou sítí úzce napojenou na Evropskou komisi a dostává ročně něco ke 3 milionům € z veřejného financování ironicky ze zdrojů mimo tento Kontinent.
K jejich finančním sponzorům patří mocní dárci jako Nadace Billa a Melindy Gates, Nadace otevřené společnosti, IPPF, organizace, které v mnoha případech nejsou evropské a jsou pověřeny prosazováním určitých zájmů na utváření sociální politiky po celé Evropě.
EPF funguje tak, že využívá měkké síly pro přístup do Europarlamentu a pro uplatňování vlivu nad hlavními nástroji financování EU, jako je Víceletý finanční rámec (MFF) a neblaze proslulá cenzurní mašinérie Zákona o digitálních službách (DSA).
Na rozdíl od toho, co se její autoři pokouší předstírat, to není žádný výzkum, nýbrž jde o ideologickou kampaň zaměřenou na de-legitimizaci disentu a na vytvoření základny pro EU zaštítěnou cenzuru k drcení politického disentu.
Skutečnost, že tuto zprávu Europarlament velebí a vytáhli jí tam němečtí a polští europoslanci souběžně s tím, jak se v jejich vlastních zemích jejich partaje pustily do pošlapávání demokratických norem a práva zákona, je jasným signálem toho pokrytectví v jejich vlastní podstatě, které její autoři záměrně ignorují.
Jak vidíme na hromadných raziích na politické disidenty v Evropě a na perzekucích opozice v Polsku, je svoboda v Evropě opravdu ohrožena, ne však náboženskou Pravicí. Kde z EU slyšíme pokřik proti pokusům Berlína zakázat hlavní opoziční stranu v zemi nebo proti zneužíváním soudů k znemožnění zvolit Le Pen v Paříži?
Takže, kdo jsou ti „náboženští extremisté“?
Teď už přeci vzor pro to známe: pokud chcete chránit život, prosazovat tradiční rodiny nebo promlouvat ve prospěch rodičovských práv, prosazovat svobodu slova nebo svobodu svědomí, tak jste právě těmi skupinami, co žijí z neprůhledného zahraničního financování k protlačování čísi vlastní agendy, označeni za hrozbu demokracii.
Zpráva například věnuje řadu kapitol údajnému anti-genderovému a pro-natalistickému „extremismu“ Katolické církve, kdy zmiňují organizace jako katolické prorodinné společnosti třeba Ordo luris v Polsku, Civitas Christiana v Nizozemsku nebo CiztizenGo, FAFCE a Human Life International, které jsou zastoupené v mnoha zemích.
Z politického hlediska je ještě zjevnější, o kom mluví jako o organizacích „náboženských extremistů“. Podle oné zprávy je jedním z největších mocenských center uvedeného impéria „krajní pravice“ konzervativní think tank MCC Brussels, který zmiňují v půl tuctu případů a líčí ho jako ideologický val maďarského premiéra Viktora Orbána proti zhoubnému vlivu Bruselu.
Vůbec nepřekvapuje, že je v tom ve skutečnosti vše, čeho se Maďarsko dotkne, autory prohlášeno za nepřítele „sexuálních práv“, dokonce i Hungary Helps, tj. charitativní organizace určená, aby pomáhala perzekuovaným křesťanům na Středním východě a v Africe.
Podobně jsou na seznamu jakékoliv sociálně konzervativní organizace spojené s členy europarlamentního seskupení Evropští konzervativci a reformisté (ECR) nebo Patrioti pro Evropu a také Nový směr v rámci ECR, kterou založila Margaret Thatcher nebo Fundación Disentso spojenou se španělskou stranou VOX.
„Uchvácení médií“ evropskými krajně pravicovými stranami hraje při legitimizaci této sítě významnou roli, tvrdí tato zpráva. Kromě jiných konkrétně zmiňují europeanconservative.com, který „běžně propaguje anti-genderové povídačky, což líčí jako snahy o zachování národního dědictví a křesťanských hodnot.“ No, vše, co k tomu můžeme říci, je, že nás takové uznání těší.
‚Pokrytectví přesahující i Richterovu škálu‘
Minulý týden při zveřejnění té zprávy ředitelé EPF a jejich spojenci spustili alarm kolem Trumpova odříznutí financování od USAID, přičemž spolu s tím obviňují své kritiky, že to oni jsou pod vlivem „zahraničních aktérů“.
Zástupce skupiny globální ochrany lidských práv ADF International – tj. dalšího ‚cíle‘ na který ta zpráva útočí – europeancoservative.com řekl:
Jejich pokrytectví přesahuje Richterovu škálu: ty organizace žijí z peněz amerických daňových poplatníků a globálních miliardářů, volají však po odstřihnutí malých konzervativních skupin, co dostávají daleko méně, od financování. To, co EPF prohlašuje za zprávu o extremismus, vypadá spíše jako seznam pro vytoužené cenzurování převlečené do akademického žargonu a vyzdobené logy dárců.
Když EPF líčí tradiční názory založené na víře a konzervativismu jako z podstaty ‚anti-demokratické‘, tak riskují, že instituce EU přetvoří na vynucovatele ideologie místo, aby fungovaly jako zprostředkovatelé demokracie.
Před pár týdny v Europarlamentu ADF uspořádala akci moderovanou konzervativními europoslanci z ECR a z Patriotů pro Evropu, během níž Paul Coleman, výkonný ředitel této organizace, varoval, že po celém kontinentu je ohrožena svoboda slova tak, jak už tomu desítky let nebylo, a ten sílící cenzurní režim EU je čím dál více zaměřen na potlačování konzervativního a náboženského disentu, a to pod záminkou boje s „nenávistnou mluvou“.
Ve Vídni sídlící ADF se převážně skládá z právníků specializovaných na lidská práva včetně svobody myšlení a vyjadřování. Jejich dobře známou klientkou je např. finská poslankyně Päivi Räsänen, kterou obvinili z „nenávistného zločinu“ za tweetnutí veršů z Bible k vysvětlení jejích názorů na záležitosti LGBT, a stále jí hrozí trestní odsouzení, přestože byla už dvakrát osvobozená.
Uvedená organizace též spolupracuje se slavným aktivistou ochrany dětí ‚Billboardovým Chrisem‘, kterého minulý měsíc v Bruselu zatkli za pouhé postávání na ulici s transparentem tvrdícím – „Děti nemohou souhlasit s hormonální terapií,“ a zastupuje i spoustu lidí, kteří byli obvinění z tichých modliteb u britských potratových klinik.
Tyto příklady přesně ukazují, o čem EPF a další podobné organizace mluví, když se vyjadřují o „náboženském pravicovém extremismu“, který je hrozbou pro ta „tvrdě vydobytá“ pokroková práva, přičemž jejich jediným cílem je udělat z institucionální moci Bruselu zbraň k rozdrcení jakékoliv opozice k jejich liberální agendě.
„Když se k převládajícím postojům k rodině, genderům nebo k rodičovským právům přistupuje jako ke hrozbě hodnotám EU, tak se nebezpečně přibližujeme k ideologickému dozoru nad obyvatelstvem ze sovětské éry, což je s každým debaklem ohledně svobody slova v Evropě čímsi čím dál reálnější,“ dodali ADF.
Kategorie: Autorské překlady