Výroční předváděcí akce klimatického hnutí, tj. Konference stran (COP) Spojených národů, letos pořádaná v ázerbájdžánském Baku, předvedla bezprecedentní míru nezájmu až disentu mezi rozvojovými zeměmi.
Vůdci řady na zdroje nejbohatších zemí světa s ekonomickými aspiracemi se rozhodli tam neztrácet čas a poslali delegáty jen nízké úrovně, pokud vůbec nějaké. A to je jen poslední ze signálů o rostoucím odporu vůči „evangeliu“ zatracení fosilních paliv Spojených národů.
Loňské COP28 na Středním východě, kde veškeré bohatství a ekonomika stojí na ropě, donutilo klimatickou komunitu utkat se se svými odpůrci. Dnešní COP29 ve Střední Asii pokračuje v zúčtování s tímto nevědeckým, proti rozvoji orientovaným politickým rámcem bořícím globální ekonomiky a je předzvěstí jeho zániku.
Pořadatel COP29 dal klimaticky nadšeným delegátům poučení
Samotný tón COP29 znamenal odloučení od přechozích shromáždění. V Ázerbájdžánu, kde je produkce ropy a plynu pro národní ekonomiku klíčová, hostitel summitu ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev nazýval fosilní paliva „darem od Boha“ a blahořečil tomu, jak přispěla ke globální prosperitě a stabilitě.
Fosilní paliva na COP přešla z postavení tabuizovaného „slona v obýváku“ na téma otevřené diskuse. Vůdci zemí z Afriky a Latinské Ameriky už nevázaně zpochybňují premisu zákazu jejich využívání fosilních paliv, přičemž většina rozvinutého světa dále v rekordním množství spotřebovává uhlí, ropu a zemní plyn. I na představu, že by jim země s vysokými příjmy vůbec mohly diktovat energetickou agendu, se pohlíží jako na přežitek mocenské struktury, která v první řadě slouží zájmům těch nejprivilegovanějších na světě.
Podle projekcí Mezinárodní energetické agentury předjímají rozvojové země v následující dekádě podstatný nárůst poptávky po energiích, neboť pomocí obnovitelností nelze rozvoje dosáhnout. Vůdci těchto regionů chápou, že k dosažení jejich rozvojových cílů jsou uhlovodíky kriticky důležité.
Bezprecedentní odklon od Konference COP a odpor Globálního jihu
Argentinský nově zvolený prezident Javier Gerardo Milei v překvapivém kroku před letošním 11dením COP osekal delegaci své země v Baku o 80 osobách na necelou třetinu. Uváděl, že je třeba pragmatické energetické politiky, jaká podněcuje rozvoj, a ne aby ho dusila.
Pro Mileije, jehož prezidentská kampaň stála na platformě podpory businessu a proti byrokracii, je poselství jasné: Politika musí v první řadě sloužit ekonomickým potřebám jeho ze mě. Probíhající energetická krize Argentiny s jejími nedotčenými rezervami břidlicového plynu v její ochromující ekonomické situaci vyžaduje uvážlivý přístup, který upřednostňuje zájmy země před idealismem globálního klimatismu, který je jak úplně praštěný, tak zkorumpovaný.
Mileiova politická filosofie rezonuje u rostoucí počtu vůdců Globálního jihu, kteří vidí ekonomický růst jako nejprvořadější, a uznávají, že pro jeho dosažení je základem přístup k energiím.
Odklon Argentiny od COP29 je bodem zlomu, který by pro OSN a její spojence mohl posloužit jako budíček. Časy, kdy jednotně střižený příkaz předepisuje všem povinnosti, jsou už pryč. Rigidně ortodoxní doktrína odvrácení investic od fosilních paliv protlačovaná OSN a bohatými zeměmi ztrácí půdu pod nohami, kdy ji napadají vůdci, kteří odmítají takové zkázonosné agendě obětovat své národní zájmy.
Pro většinu Globálního jihu zůstává představa okamžité transformace energetiky přinejlepším aspirací a přinejhorším něčím úplně mimoňským.
Skutečností je, že fosilní paliva pořád pohání 80 procent globální spotřeby energie. To není jen nepohodlná pravda; to je nevyhnutelným základem moderní civilizace, čemuž rozvojové země hluboce rozumí.
S tím, jak cirkus COP29 v Baku končí, svět zažívá hroucení dlouho vyznávané iluze, že je globální přechod na zelené energie proveditelný, a ještě méně je spravedlivý a žádoucí. Rozvojové země prohlašují, že si nenechají upřít nezbytné energetické zdroje zeměmi, které dále stejně tyjí právě z těch fosilních paliv, které jim zkouší zakazovat. Odtrženost těch řečiček od reality je ohromující a rozvojové země na to hlasitě upozorňují.
Fosilní paliva nejsou přežitkem minulosti; pro mnoho zemí jsou klíčem k budoucí prosperitě – skutečným „darem od Boha“.
Kategorie: Autorské články