Ač není „nezbytně příznivcem Orbána,“ tak Schröder Orbánovu mírovou misi vzhledem k hrozbě jaderné eskalace označil za velice užitečnou a rozumnou.
Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder (Sociální demokrat) je v Německu skoro kultovní osobností, neboť tento bývalý kancléř je stále široce populární, proto může být tak překvapivé, že vystoupil, aby v nadcházejících volbách podpořil Donalda Trumpa i v zemi, kde je Trump široce zostouzen.
Významný důvod stojící za jeho podporou Trumpova vítězství, má podle interview poskytnutému švýcarskému týdeníku Die Weltwoche co dělat s probíhající válkou na Ukrajině.
„Vzhledem k naší historii je dobře se ptát: Jak může vést ohromný konflikt k ještě většímu konfliktu? Mohl by svět explodovat, když se mocnosti střetnou?
Musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom takovýto konflikt potlačili už v rané fázi. Zní to, dá se říct, trochu zvláštně, když teď řeknu, že doufám, že zvítězí Trump. Ale OK, to by mohlo být řešení,“ řekl. Schröder ho ale kritizoval, že kandiduje v tak pokročilém věku.
Viktor Orbán je stejně jako Trump pro mnohé konzervativní a populistický hrdina, v Německu se však mnohým z těch lidí, kteří volili Schrödera, maďarský vůdce hnusí. Schröder však tento postoj plně nesdílí.
Schröder Welt Woche sice řekl, že není „nutně příznivcem Orbána,“ stejně ale tento bývalý kancléř Orbánovu mírovou misi označil za užitečnou a rozumnou, kdy tvrdil, že jaderná eskalace je větší hrozbou, než si veřejnost v současnosti uvědomuje.
Tento bývalý německý vůdce v interview mluvil o různých největších problémech Německa a světa a potvrdil, že na Ukrajině podporuje mírová jednání.
Schröder je znám tím, že v kontroverzních záležitostech ne vždy drží linii, včetně svého někdejšího rozhodnutí nezapojit Německo do války v Iráku, tj. rozhodnutí, kvůli jehož přijetí byl vystaven nátlaku, které se však ve zpětném pohledu ukázalo jako správné.
Rusko koná špatně, mír se však musí prosadit
Tazatel připomněl, že po „zázračném“ nahrazení Helmuta Kohla po 16 letech, byl Schróder tím, kdo byl schopen odporovat i vedení své vlastní strany, pokud nesouhlasil s jejich rozhodnutími.
Jako příklad uváděl obvinění z „anti-amerikanismu“ a z „pro-Putinismu“, která proti němu vznášeli, když roku 2001 po teroristických útocích řekl ne na válku proti Saddámovi Husseinovi. Schröder řekl: „Měli jsme s USA alianci, o různých záležitostech však byly i rozdílné názory.“
Podle Schrödera také ke skutečnosti, že došlo k tomu, že on se spolu s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem rozhodli Američany nenásledovat, ohromně přispěl Vladimir Putin.
„Putin byl v té době velice důležitý. Věřil, že útok na Irák je špatně, a přesvědčil o tom Chiraca. Tím mi také ulehčil práci. Uvědomili jsme si, že z této války nevzejde nic dobrého. Saddám Hussein byl sice zlý diktátor, ale s teroristickými útoky 11.9 neměl nic společného. V té době, s příchodem toho rozhodnutí bylo také jasné, jak je důležitá dobrá spolupráce mezi Francií a Německem. Pokud francouzsko-německý motor vázne, tak si Evropa také vede špatně. Navíc nebylo pochyb, kdo má vůdčí roli. Jacques Chirac byl ohromnou osobností a už tehdy věděl, že Německo je nejdůležitější mocností.“
Pokud jde o spojitost s Rusko-ukrajinskou válkou, tak Schröder zdůraznil, že i přes jeho dobré vztahy s Ruskem a Putinem v té době, tak on zdaleka není jedním z těch, kdo si myslí, že „válku rozpoutanou Ruskem proti Ukrajině lze nějak ospravedlnit. Vím o tom konfliktu, že existoval už před válkou, do níž se mnoho lidí nedostalo nevinně. A také vím, že tu mohly být ji jiné možnosti.
„To však nemůže být omluvou pro ruskou válku proti Ukrajině, to se musí vždy jasně říct. Spolu s tím musíme ale také uvažovat o dodávkách zbraní a o vojenské pomoci Ukrajině, zda je to pro nás skutečně správné rozhodnutí.“
Schröder říká, že Ukrajina by se při obraně svého území měla podporovat, přičemž by k zařízení zastavení palby neměla záviset jen na Američanech nebo Číňanech. Nikdo v Rusku si nemyslí, že kapitulace této země by byla možná, nebo že by to mohlo prosadit OSN, říkal s dodatkem, že „musíme využít všech příležitostí, abychom vyzývali k ukončení této války. Zvláště proto, že tím hlavním, kdo na tu válku doplácí, je Ukrajina, a v širším smyslu i celá Evropa.
Schröder si myslí, že nejlepším způsobem ukončení tohoto konfliktu je prostřednictvím dialogu Ameriky s Ruskem, takže Německo a Francie by s nimi o této záležitosti měly diskutovat jako o prioritě tak, aby mohly nového amerického prezidenta přesvědčit o potřebě tohoto ukončení. Není přeci pravděpodobné, že by taková iniciativa přišla z Číny, řekl.
Migrační politika Merkelové
Bývalý kancléř také otevřeně mluvil o nepraktičnosti politiky „vítání“ Merkelové, pokud jde o migraci. „Ti, jejichž životy nebo tělesné zdraví jsou v ohrožení, by měli dostat azyl. Kontrolu nad situací ale přebírají jiní, kteří tu jsou z ekonomických důvodů nebo zločinci, aniž by stát projevil schopnost na to reagovat,“ řekl.
„Roku 2015 řekla Angela Merkel velice správňácky, že všichni mohou přijít. (…) To může být správně podle Bible, ale je to pro každodenní život nepraktické.
Musíte být schopni dokázat, zda je někdo opravdu pro azyl způsobilý, nebo ne. Takže musíte mluvit o hmotných podmínkách a porovnat je s příjmem, který taková osoba může získat z jednoduché práce. Pokud to není v rovnováze a existují subjekty, které ví, jak tohoto vakua zneužít, tak konečný výsledek bude hrozný. Vůlí většiny a já jsem jedním z ní, je, že absolutně chce udržet právo na azyl jen pro ty ohrožené; a to je problémem dneška.“
Přístup k AfD
Pokud jde o rady, jaké by dal členům své strany v přístupu k AfD, tento politik odpověděl, že chápe ty, kdo s ní nechtějí vytvořit koalici, ale pravidla demokracie se musí vždy dodržovat, kdy též uváděl, že si nemyslí, že Sahra Wagenknecht je komunistka a že Olaf Scholz měl prostě dále přímo mluvit o ekonomice.
„Ale především se politici musí smířit s tím, že společnost může dobře fungovat jen, když se všichni, kdo se mohou o sebe a svoji rodinu postarat, ne ti, co jsou příliš nemocní, mladí či staří, opravdu starají. A jedině, když tohle nefunguje, musí intervenovat sociální stát. Nesní se připustit, že se z této rovnováhy vyklouzne, jinak si spousta lidí začne klást otázku: Proč bychom měli chodit do práce, když těm, co žijí ze sociální pomoci, se o moc hůře nevede? V tomto ohledu jsou všichni odpovědni sami za sebe.“
Když se ho ptali, co jej nejvíce ovlivnilo po Druhé světové válce jakožto člena „generace bez otců“ a žijící v extrémní chudobě, tak uvedl svou matku s vřelým srdcem, „která nikdy se nevzdávala naděje,“ a dělala vše, aby zařídila, že její děti budou mít lepší život. Rovněž si vzpomněl na typický příběh, podle něhož se jeho matka, která zemřela ve věku skoro sta let, pustila do uklízení, v době, kdy on už byl premiérem, ne proto, že by se tím potřebovala uživit, ale protože „potřebovala pracovat.“
Uvedl i Willyho Brandta a Helmuta Schmidta představující v tomto směru modely, o nichž říkal: „Ti byli takovým typem sociálních demokratů, že stálo za to bojovat, abych se stal takovým jako oni.“
Kategorie: Autorské články