Poprvé po mnoha letech skupina zástupců německých průmyslových odborů vystoupila ze šiku a už nedrží hubu a krok. V otevřeném dopise kancléři Friedrichovi Merzovi zuřivě kritizují klimatickou politiku Berlína. Rozpoutá jejich vzdorovitost ohnivou bouři, nebo zmizí v propadlišti paměti zřízeném mediálními uvaděči jen těch správných informací?
Já se musím přiznat, že po všech těch letech hořkého zklamání z boje za racionální diskurz o energetice na iniciativy, jako je tahle, pohlížím s opatrným pesimismem. V Německu se z klimatické politiky stala doména pro povýšenou triádu paternalistů z politiky, médií a poslušnosti veřejnosti. A kdo je toho první obětí? Otevřená debata. Vzduch zhoustl pod tlakem agresivně apokalyptické pasivity. Kritizovat Green Deal je skoro tabu. V mysli se nevybavuje skoro žádný precedens pro současný stav, v němž národ plně při vědomí pozvolna ekonomicky sám sebe naráží na kůl.
Klid před bouří?
V USA je už sice klimatická mašinérie po Trumpově návratu na ústupu. V EU si však klimatický kartel a všichni ti, co z něj tyjí, stále drží plnou kontrolu navzdory vší té recesi, de-industrializaci a zoufalství veřejnosti. Je to snad jen ticho před zúčtováním?
Německo v té klimatické křížové výpravě zaplatilo nejvyšší cenu. Jeho vynucená transformace na obnovitelnosti, během níž zakázali jadernou energii, je fakt v enklávách eko-parazitů jako berlínský Prenzlaurer Berg nebo kolínský Ehrenfeld stále velebena jako „civilizační pokrok“. Avšak v reálném světě, kde produktivní občané, rodiny a podniky závisí na dostupnosti energií a mobility se nálada zhoršuje. Ten mejdan skončil. Kapsy jsou prázdné. A tlak narůstá.
Teď už se konečně někteří začínají ozývat. Skupina rad pracujících v průmyslu kancléře Merze vyzývá, aby s tím sebevražedným pochodem po dráze klimatické politiky skončil. Od COVIDOVÝCH lockdownů se v německém klíčovém průmyslu vypařilo přes 300 000 pracovních míst. Z energeticky náročné výroby se stala fantazie, zvláště když konkurenti jako USA platí za elektřinu až o 75 % méně.
Konec kartelu ticha
K signatářům dopisu patří zástupci LEAG, Arcelor Mittal Eisenhüttenstadt, BASF Scharzheide, rada pracujících z Lausitz Energy a regionální vedení odborů IGBCE. Nejsou to žádní odpadlíci, jsou to přeživší té zkázonosné německé „zelené transformace“.
ArcelorMittal nedávno skartoval své plány na zelenou ocel i přes všechny ty miliardy nabízených dotací. BASF ruší 700 pracovních míst v Ludwigshafenu. „Zelená restrukturace“ německé ekonomiky se teď už čte jako úmrtní oznámení průmyslu. Každý den kolabuje další dotovaný projekt propadající se na smetiště centrálního plánování.
To jejich rebelie je tím skutečným trhákem mezi zprávami, odtrhnout se od klimatického katechismu a vyjít s tím na světlo to vyžaduje totiž hodně odvahy. Hlubokou úctu před vámi.
Už žádný konsensus
Nejsou to žádní populisté či nastrčení agitátoři korporátů. Jsou to odborové rady pracujících, ti, kdo byli dlouho považováni za integrované do německého konsensem taženého modelu prosazování zájmů pracujících. Když posílají takovýto otevřený dopis, tak páchají otevřenou vzpouru. Útočí přímo na Green Deal, na ty metastáze administrativní rakoviny, která už paralyzovala ekonomickou krev Evropy.
Jejich tón je důrazný, když popisují „nejhorší ekonomickou krizi od II. světové války.“ Jen za letošní rok jsme už přišli o více než 100 000 pracovních míst v průmyslu. Skutečností je, že od roku 2020 jsou celkové ztráty pracovních míst podle Ernst & Young trojnásobné.
To, co nazývají energetickou transformací, je „zpackaná operace na otevřeném srdci.“ Ani po 35 letech dotování větrníků a solárů se stabilita sítě nezlepšila, ale náklady na takové sítě vyšly na stovky miliard €. Ty ohromné ceny energií nejsou jen sociální nespravedlností, jsou existenční hrozbou prosperitě a míru ve společnosti.
Ty odborové rady vyzývají, aby ceny elektřiny pro průmysl byly 0,05 €/kWh a aby byl průmysl oproštěn od příplatků a poplatků.
Bruselem kontrolovaná ekonomika
Oproti tomu schválila v červnu Evropská komise kontroverzní dotační systém, v němž vybrané společnosti budou moci dostávat energii jen za 50% velkoobchodní ceny, ale jen na polovinu jejich roční spotřeby a pouze za podmínky, že budou investovat do „zelených technologií.“
Takže Brusel zase místo tržní disciplíny nebo férové hospodářské soutěže fixuje ceny a rozdává peníze daňových poplatníků podle ideologické poslušnosti. Oni ale nemohou získat a nemají šanci si vydobýt velení a kontrolu nad samotnou ekonomií.
Zdravá imunitní reakce
To, jak ti odboroví vůdci mluví upřímně a jak řádek po řádku cupují tu zelenou agendu je povzbuzující. V německé společnosti, když je v sázce její existence, stále ještě funguje imunitní systém. Požadují skoncovat s klimatickým přeháněním na národní i evropské úrovni, pokud nebude existovat závazná globální dohoda. Požadují též spravedlivou obchodní ochranu a realistickou technologickou politiku včetně té o vodíku a zachycování uhlíku.
A co je klíčové chtějí integrovaný globální trh, neboť jednostranné oběti vedou pouze ke zkáze. Německé vedení tuto pravdu desítky let vědomě ignorovalo. Ten dopis od pracujících, ač je adresovaný do Berlína, jasně míří na Brusel.
Plán EU byl jednoduchý, vnutit světu svoji klimatickou svěrací kazajku, aby tak vynahradili svůj strategický energetický deficit. EU dováží 60 % svých energií. Tato závislost činí Brusel zranitelným. A nic ho neohrozí tolik, jako jednání s partnery vyvážejícími energie jako s rovnými.
Rebelie zdola
Tyto protesty vychází zdola od lidí, kteří žijí v realitě selhávajících klimatických ekonomik, ne od nějakých mozkových trustů nebo od užvaněných expertů. Tohle zpočátku začne kolovat uvnitř odborů a rad pracujících, avšak ty sdílené útrapy nejspíš brzy vytvoří vlnu společného odporu. Pokud k tomu dojde, tak bude mít mediálně-průmyslový komplex potíže to ignorovat, někam to zamést nebo to zostudit a zlehčit, ač se o to pokusí.
Asi už zažíváme bod zvratu, kdy vnitřní tlak donutí Brusel a Komisi von der Leyen změnit kurz.
Taková změna nepřijde od korporátních lobby, od státem dotovaných umělců nebo od stran spřažených se Zeleností, nýbrž právě od těch pracujících, kteří jsou obětováni, což tomu dává potenciál dosud v klimatické debatě nevídaný.
Pokud se tento dopis i přes mediální zamlžování dostane do vědomí veřejnosti, tak by se ten průvan táhnoucí se kolem Bruselu a jeho klimatické loby mohl rozběsnit až do bouře, s jakou si evropská zelená elita těžko bude moci vědět rady.
Zůstaňme optimističtí.
Kategorie: Autorské překlady