Po posledním vládním kolapsu po rekordně krátkém vládnutí jmenoval prezident Macron šéfem nové francouzské vlády svého dlouhodobého spojence a politického veterána Françoise Bayroua.
Francouzský prezident Emmanuel Macron nemůže zvládnout rozštěpení parlamentu do tří frakcí, a tak se pokusil dát dohromady novou vládu, když se ta předchozí stala tou nejkratší v moderní historii země. Takový úkol byl moc i na obratného vyjednavače Michela Barniera, který se o to pokoušel jen po tři měsíce, dokud jeho vláda minulý měsíc nezkolabovala, takže teď se Macron obrátil na člověka popisovaného jako „manévristu, šampiona pluralismu a kompromisů“.
73letý François Bayrou, po deset let starosta Pau v pohoří Pyreneje a předchozí příznivec Emmanuela Macrona, než se stal prezidentem, byl prohlášen za nového obyvatele Matignonu, tj. oficiálního sídla francouzského ministerského předsedy. Pohlíží se na něj jako na neúnavného centristu a dovedného operátora s mnohaletou zkušeností, kdy např. v 90. letech byl ministrem vlády, třikrát kandidoval na prezidenta a roku 2017 byl i Macronovým ministrem spravedlnosti, ve Francii na něj asi mnozí nejvíce vzpomínají, jak roku 2002 nafackoval dítěti.
Bayrou byl na veřejnosti během své prezidentské kampaně, když ho konfrontovala mládežnická skupina, která se na něj vrhla, aby ho urážela. Bayrou se k nim náhle obrátil a nejmladšímu z nich, 11letému klukovi dal facku a to dítě obvinil, že se na něm pokusilo o kapsářství. „Nebudeš mi hrabat v kapsách! Jo, ty mi hrabeš v kapsách,“ zachytila kamera, jak nadává tomu klukovi.
Samozřejmě, že to tehdy vyvolalo určité kontroverze, ale Bayrou to zavrhl tvrzením, že jednal jen jako táta, který by ukáznil dítě. Dotyčné dítě se dostalo do titulků o deset let později, když byl roku 2012 ve věku 21 let odsouzen do vězení za násilí proti policii.
Nicméně i přes tvrdý přístup k pachatelům a potížistům by ty neřešitelné problémy v srdci francouzské politiky mohly být příliš i na tvrdého vychovatele Bayroua, aby je překonal.
Prezident Macron letos vypsal předčasné volby, aby tak posílil mandát své osobnosti a překonal rozkoly ve francouzském Národním shromáždění, tj. parlamentu, ale tahle mocenská hra mu vybuchla do tváře a vyšla z toho sněmovna ještě rozštěpenější než kdy dříve a bez jakéhokoliv jasného mandátu. Francie byla celé týdny bez nové vlády, a když ta nakonec přišla pod bývalým eurokratem Barnierem, tak stejně po pár měsících zkolabovala.
K tomuto pádu došlo kvůli rozkolům mezi hluboce záštiplnou levicí (včetně skalní levice), Macronovými centristy a suverenisty Le Pen, když ve sněmovně neexistuje žádná skutečná většina pro jakoukoliv vládu, a tak prosté hlasování proti ministerskému předsedovi může přinést zhroucení jakékoliv administrativy. Zatímco levice drží svůj postoj hlasovat proti všem vládám a jakékoliv vládě, tak to oni sami nevedou, a Národní obroda (Rassamblement National, RN) Le Pen si dosud od toho držela odstup, dokud se neukázalo, že Macronova frakce má v úmyslu protlačovat růst daní a v podstatě i omezení sociálního zabezpečení, s čímž nesouhlasili. Proto minulý týden s vládou skoncovali.
A zase RN řekla, že dá vládě šanci, aby se ukázalo, co z ní vzejde. Šéf frakce RN v parlamentu Jordan Bardella v pátek ráno řekl, že ač „červené linie“ této strany zůstávají v ochraně hranic a obraně francouzských pracujících včetně před zvyšováním daní, tak přijímají přístup – počkáme a uvidíme.
Avšak levicová strana Nezlomná Francie (La France Isoumise, LFI) zuří a je jí jedno, kdo to je, kdy novou vládu prohlašuje za šarádu, aby posílila Macrona samotného na úkor Francie, což je asi pravda, a slibuje, že ji shodí, jakmile k tomu shromáždí hlasy. Šéfová parlamentní frakce LFI Mathilde Panot se uchýlila na Twitter/X a prohlásila: „Další kandidatura reparátu Emmanuela Macrona.“
Existují jen dvě možnosti, řekla Panot s tvrzením, že její strana se už rozhodla, že novou Macronovu vládu shodí, jakmile to bude možné.
Její někdejší kolega François Ruffin, politická figura hraboucí si na vlastním písečku, která se sveze na vlně kterékoliv levicové strany ochotné ho vynést vzhůru, od komunistů až po zelené, říká zhruba to samé, když Macronovi zlořečí, že „si z Francouzů dělá srandu,“ neboť vybírá za premiéra svého dlouhodobého politického spřažence, ač samotní voliči „požadují změnu“.
Ruffin řekl, že vývoj posledních dnů vznesl otázku, jestli by neměl Macron rezignovat a spustit tak předčasné prezidentské volby. To Macron odmítl, kdy trvá na tom, že zůstane až do hořkého konce, nicméně tento její zástupce řekl, že to je možnost, „na kterou se levice musí připravit.“
Premiér Bayrou, tj. letos už čtvrtý francouzský premiér, teď v nadcházejících dnech sestaví vládu. Ten předtím roku 2017 sloužil pod Macronem jako ministr spravedlnosti, ale jen 35 dnů. Byl totiž rychle vyhozen kvůli domněnkám ve skandálu kolem zpronevěřených peněz Evropské unie k placení domácí politiky, kdy náhodou z přesně stejného zločinu teď v probíhajícím procesu prokurátoři zkouší odsoudit Marine Le Pen.
Toto obvinění je závažné, bude-li odsouzena, mohli by jí zakázat kandidovat na prezidenta, ač Le Pen sama popírá jakékoliv nepatřičnosti a tvrdí: „Nic mě nezastaví.“ Bayroua z těchto obvinění osvobodili letos.
Kategorie: Autorské články