Vláda premiéra François Bayroua stojí před výhledem na své svržení jako ta předcházející, neboť Socialistická strana slibuje zahájit hlasování o nedůvěře, když se vyjednávání o kontroverzní penzijní reformě prezidenta Macrona zhroutila.
Vypadá to, že Paříž po krátké přestávce po začátku roku zase zachvátí politický chaos v důsledku na scénu znovu nastupujících Macronových cynických politických manévrů.
Třetí vláda někdejší premiérky Élisabeth Borne před březnem 2023 aktivovala Článek 49.3 francouzské ústavy, aby protlačila sporný plán prezidenta Macrona na zvýšení důchodového věku z 62 let na 64 i bez hlasování Národního shromáždění.
Tento krok, jemuž zlořečily strany populistické pravice stejně jako levice jako protidemokratickému a jako útoku na pracující třídu, vyvolal měsíce bouří a stávek odborů spolu s kritickým poškozením věrohodnosti vlády Borne. Ač se její vládě podařilo jakž takž potácet se sedm měsíců, tak ji nakonec v lednu následujícího roku nahradil Gabriel Attal.
Attal kdysi vybraný jako zjevný nástupce Macrona, kterého stále hledají, aby nastoupil po uplynutí jeho funkčního období omezeného do roku 2027, se nezvládl v úřadu udržet alespoň celý rok a byl nucen rezignovat po Macronově katastrofálním rozhodnutí vypsat předčasné legislativní volby po trapné porážce jeho strany Národní obrodou Marine Le Pen v eurovolbách.
Macron se cynicky přiklonil ke koalici Nová populární fronta (NPF) krajně levicových stran s levicovými stranami ve druhém kole hlasování, aby Le Pen a její populistické straně zablokovali převzetí kontroly nad Národním shromážděním. To vedlo k rozštěpení parlamentu do tří frakcí, kdy žádná z nich neměla jasný mandát na vládnutí v zemi.
Macron se tedy pokusil tuto mezeru překlenout tím, že se obrátil na veterána politiky Republikánů a bývalého eurokrata vyjednávajícího Brexit Michela Barniera jakožto na kompromisního premiéra. Barnier se však, místo aby vyjednával urovnání rozpočtové krize a požadavky na odvolání legislativy o změně penzijního věku, uchýlil k Článku 49.3, aby svůj rozpočet protlačil i bez hlasování Národního shromáždění.
Barnierovi to však nakonec zhatila Národní obroda Le Pen, když se senzačně připojila k levicové NPF v hlasování o nedůvěře a ke svržení jeho vlády, což byl první takový pád od roku 1962. Barnier byl tedy po pouhých 90 dnech nahrazen Macronistickým spojencem a současným premiérem François Bayrouem, které teď už také čelí výhledu na hlasování o nedůvěře po pouhých sedmi měsících od svého dosazení v Hôtel Matignon.
Když Národní shromáždění zůstávalo ve zjevném rozštěpení na tři frakce neschopné vlády, tak se Bayrou pokusil ty sporné problémy outsourcovat zapojením „konkláve“ podnikatelů, odborů a dalších, aby zkusil v záležitosti penzijní reformy dosáhnout kompromisu.
Ač to vládě od počátku roku umožňovalo tyto kontroverze mírnit, tak v úterý se ta jednání zhroutila, což vládu nejspíš donutí buď zase zkusit metodu Borne a Barniera, nebo opravdu předložit hlasování o penzijním věku Národnímu shromáždění.
Ovšem i přes hluboce rozdělený parlament, mezi Le Penisty a levičáky panuje konsensus o zamítnutí zvýšení penzijního věku, což znamená, že vláda takové hlasování nejspíš prohraje. Což by, jak se Macron a jeho spojenci děsí, dále vládě znemožnilo možnost schválit rozpočet v souladu s požadavky Bruselu, a Francie by byla od EU pokutována za vysoký výdajový schodek.
Socialistická strana se odštěpila z řad svých krajně levicových protějšků v Nové populární frontě, když souhlasila, že dá Bayrouovi čas k nalezení kompromisu. V úterý však svoji podporu stáhla a řekla, že když premiér odmítne předložit penzijní věk k hlasování, tak na stole bude hlasování o nedůvěře.
Vůdce Socialistické strany Olivier Faure jako ospravedlnění tohoto kroku ke svržení vlády Bayroua obvinil ze „sabotáže“ jeho vlastního konkláve zbytečnými ústupky podnikatelům a neplněním svých závazků, že poslední slovo v této záležitosti bude mít parlament.
Vzhledem k časovému rozvrhu parlamentu je nepravděpodobné, že toto řízení bude formálně zahájeno před 1. červencem uvádí Le Monde. Pokud nebude Bayrou moci dosáhnout kompromisu v poslední minutě, tak se pozornost přesune k Národní obrodě (RN) Marine Le Pen. Ač se RN také proti této penzijní reformě staví, je nejasné, jestli se zase postaví na stranu levice, aby svrhla vládu.
Předseda národní obrody Jordan Bardella zatím neodhaluje karty a v úterý řekl, že jeho strana nevylučuje, že návrh na nedůvěru vládě Socialistů podpoří. Naznačil však, že jeho strana si nechá čas na to, zda má využívat vůči vládě maximální páky až do podzimního rozhodování o rozpočtu, nebo vládu svrhnout.
„Skutečným momentem pravdy pro tuto vládu bude hlasování o rozpočtu na počátku nového zasedání. Nesázel bych ani penny na výdrž téhle vlády, pokud bude tlačit na vzestup daní pro Francouze, zvláště pro pracující Francouze,“ řekl Bardella.
Kategorie: Autorské překlady