Politika USA vůči konfliktu bude pravděpodobně záviset na průběhu těchto nadcházejících jednání.
Zdá se, že Trump si ve svém příspěvku , který v pondělí zveřejnil po svém posledním telefonátu s Putinem , uvědomil limity zprostředkování třetí strany mezi Ruskem a Ukrajinou. Oznámil „okamžité“ zahájení jednání o příměří mezi nimi, ale upřesnil, že „podmínky pro to budou vyjednány mezi oběma stranami, protože to může být jen proto, že znají podrobnosti jednání, o kterých by nikdo jiný nevěděl.“ Zde je deset stručných informací, které zasazují jeho nejnovější postoj do kontextu:
* 12. března: „ Souhlasí Putin s příměřím? “
* 1. dubna: „ Trumpova nejnovější hrozba sankcemi proti Rusku naznačuje, že se začíná těšit na dohodu .“
* 4. dubna: „ Putinův ekonomický vyslanec pomohl překonat rusko-americkou patovou situaci ohledně Ukrajiny “
* 10. dubna: „ Jak by se mohly změnit vztahy USA s Ukrajinou a Ruskem, pokud USA upustí od svého mírového úsilí? “
* 28. dubna: „ Pět významných neshod vysvětluje Trumpův nově objevený hněv na Putina “
* 2. května: „ Dodaná dohoda o nerostných surovinách pravděpodobně povede k dalším americkým balíčkům zbraní pro Ukrajinu “
* 3. května: „ Pět výhod, které by USA získaly z donucení Ukrajiny k dalším ústupkům Rusku “
* 10. května: „ USA zpřísňují svůj vyjednávací postoj vůči Rusku “
* 13. května: „ Zprostředkování třetí strany mezi Ruskem a Ukrajinou se blíží svým limitům “
* 17. května: „ Po posledních istanbulských rozhovorech je míč na straně Trumpa “
Pro srovnání, USA dosud chtěly, aby Rusko akceptovalo zmrazení linie kontaktu (LOC) výměnou za řadu ziskových (pravděpodobně zaměřených na zdroje) dohod, bez kterých by mohlo být zavedeno další kolo amerických sankcí a možná i rozsáhlé obnovení vojenské pomoci Ukrajině. Sankce jsou stále na stole , ale Trumpův poslední příspěvek byl napsán mnohem zdvořileji než některé předchozí, které vyjadřovaly rostoucí netrpělivost s Putinem, což naznačuje, že bylo dosaženo určitého pokroku.
Lze jen spekulovat, čeho během své dvouhodinové diskuse dosáhli, ale Trump naznačil, že kreativní ekonomická/energetická diplomacie ze strany USA by mohla zvýšit šance Ruska na kompromis s Ukrajinou. Napsal, že „Rusko chce po skončení této katastrofální ‚krvavé lázně‘ se Spojenými státy vést rozsáhlý OBCHOD, a já s tím souhlasím. Pro Rusko je to obrovská příležitost k vytvoření obrovského množství pracovních míst a bohatství. Jeho potenciál je NEOMEZENÝ.“
Putin se i nadále zdráhá bezpodmínečného příměří, protože v červnu loňského roku prohlásil , že Rusko s ním bude souhlasit pouze tehdy, pokud se Ukrajina stáhne z celého sporného území, vzdá se svých plánů na vstup do NATO a bude odříznuta od všech zahraničních zbraní. Zelenskyj po jejich pondělních rozhovorech uvedl, že se Ukrajina stáhne , i když je i nadále odhodlána vstoupit do NATO, a že pro USA bude také těžké přimět Evropany, aby přestali Ukrajinu vyzbrojovat, takže není jasné, jak budou jejich rozhovory o příměří pokračovat.
Putin nicméně po telefonátu s Trumpem prohlásil , že „klíčovou otázkou nyní samozřejmě je, aby ruská a ukrajinská strana prokázaly své pevné odhodlání k míru a dosáhly kompromisu, který by byl přijatelný pro všechny strany. Postoj Ruska je jasný. Odstranění základních příčin této krize je pro nás nejdůležitější.“ Jeho touha dosáhnout vzájemně přijatelného kompromisu naznačuje, že by mohl projevit větší flexibilitu než dříve, možná zlákán ekonomickými nabídkami USA.
I když si jistě přeje, aby se rodící se rusko – americké „ nové uvolnění napětí “ po skončení konfliktu vyvinulo v plnohodnotné strategické partnerství, jeho opětovné potvrzení, že základní příčiny krize musí být odstraněny, by mělo rozptýlit spekulace, že se „prodá“ tím, že se výměnou za to vzdá cílů speciální operace . Pro připomenutí čtenáři se jedná o obnovení ústavní neutrality Ukrajiny, její demilitarizaci, denacifikaci a nyní také o uznání nových realit po referendech ze září 2022.
První a poslední jsou jasné, zatímco další dva ponechávají velký prostor pro interpretaci. To znamená, že Rusko pravděpodobně neudělá kompromis v otázce obnovení ústavní neutrality Ukrajiny nebo stažení se z území, které si nárokuje. Hypoteticky by však mohlo zmrazit územní rozměr konfliktu tím, že by se již nesnažilo vojensky získat kontrolu nad celým územím sporných regionů, pokud by zbytek ovládaný Ukrajinou získal autonomii, která byla Donbasu slíbena v rámci Minských dohod.
Aby bylo jasno, nic nenasvědčuje tomu, že by se o tom uvažovalo, a jedná se pouze o podložené dohady, stejně jako o návrhu na demilitarizovanou „zadněprořskou“ oblast kontrolovanou nezápadními mírovými silami , která by zahrnovala vše severně od hranice provincie a východně od řeky. Posledně zmíněný by mohl představovat vzájemně přijatelný kompromis v oblasti demilitarizace a denacifikaci, jejíž cíle, jak bylo napsáno výše, ponechávají velký prostor pro interpretaci, ale nezdá se, že by to v současné době bylo součástí jejich jednání.
V každém případě jde o to, že demilitarizace a denacifikace by mohly být dva cíle, u kterých by Putin mohl nejrealističtěji udělat kompromis, ale pouze za účelem zajištění hmatatelného zlepšení dlouhodobých národních bezpečnostních zájmů Ruska. Obecně řečeno to znamená, že Ukrajina buď nesmí do konce konfliktu fungovat jako zástupce NATO, nebo musí být hrozby, které stále představuje, odsunuty dále od hranic, čehož by bylo možné dosáhnout prostřednictvím „zadněprořského“ návrhu.
Obecněji řečeno by bylo nejideálnější, kdyby došlo také k zásadnímu sblížení mezi Ruskem a USA, čímž by se výrazně snížila pravděpodobnost, že by nejmocnější člen NATO mohl být manipulován k válce proti Rusku jakýmikoli provokacemi ze strany svých „darebáckých“ spojenců. Tento výsledek by byl zdaleka nejvýznamnější kvůli svému velkému strategickému významu, takže je možné, že Putin by mohl udělat více kompromisů, než se očekávalo, pokud by si skutečně myslel, že to bude pak dosažitelné.
Zároveň ho zajímají pouze kompromisy, nikoli jednostranné ústupky, jaké požaduje Zelenskyj a o které USA důrazně naznačily, že je chtějí. To znamená, že jakékoli kompromisy, které navrhne, zejména pokud jsou neočekávané, musí Ukrajina a/nebo USA opětovat. Pokud Zelenskyj odmítne, pak by bylo na Trumpovi, aby ho k podřízení donutil, aby neztratil příležitost k míru, kterou by jakékoli neočekávané Putinovy kompromisy nabídly.
Jakákoli Zelenského negativní reakce by musela být přísně řešena, jinak by Trumpův plánovaný „rozsáhlý OBCHOD“ s Ruskem, o kterém věří, že má „NEOMEZENÝ“ potenciál, byl ztracen, stejně jako věrohodná šance, že by později získal Nobelovu cenu míru, jak si přeje za svůj odkaz. To by mohlo mít podobu zastavení veškeré vojenské zpravodajské pomoci a možná dokonce zajít tak daleko, že by se vyhrožovalo sankcemi proti všem evropským zemím, které by ji v této době nadále poskytovaly.
Trump naznačil možnost opětovného zmrazení vojenské pomoci Ukrajině, když po telefonátu s Putinem zmínil : „Toto není naše válka. Tohle není moje válka… Myslím tím, že jsme se zapletli do něčeho, do čeho jsme se neměli zapojovat.“ Také potvrdil , že Zelenský „není zrovna nejjednodušší člověk, se kterým se dá jednat. Ale myslím, že chce přestat… Doufám, že odpověď zní, že chce to vyřešit.“ Pokud začne vnímat Zelenského jako překážku míru, ne Putina, pak by ho mohl znovu přerušit.
Ďábel se nakonec skrývá v detailech nadcházejících rusko-ukrajinských rozhovorů o příměří, které následně do značné míry rozhodnou o tom, zda USA uvalí sankce na Rusko, nebo Ukrajinu odříznou. Veřejnost není obeznámena s vyjednávací strategií obou týmů ani s flexibilitou, kterou jim jejich vůdci poskytli, takže odteď bude spousta falešných zpráv, spekulací a informovaných dohadů. Každý by se na to měl připravit a osvěžit si mediální gramotnost , aby nebyl uveden v omyl.
Kategorie: Autorské články