Pár hodin po nedělním oznámení průlomové obchodní dohody domluvené Spojenými státy a Evropskou unií začali po celém Starém kontinentě vstřebávat tu sžíravou realitu, že Brusel byl natotata prezidentem Donaldem Trumpem a jeho Bílým domem srovnán do latě.
Výhrůžky proti-tarify a „obchodní bazukou“ v neděli nadobro odtáhly do noci, když zjevně sklíčená šéfová EU Ursula von der Leyen zasedla vedle prezidenta Trumpa v jeho skotském golfovém rezortu Turnberry, aby oznámila dohodu, v níž se Evropa zavazuje nakoupit americké energie za 750 miliard $, dále investovat 600 milionů $ do podniků sídlících v USA a utratit „stovky miliard dolarů“ za vojenskou techniku.
Ač se uvedený blok takovýmto couvnutím vyhnul hrozbám 30procentními tarify nadhazovaným prezidentem Trumpem, tak EU stejně bude mít základní tarif 15 procent, včetně automobilů, a 50procentní cla na ocel a hliník. Ač se tuto smlouvu von der Leyen pokouší líčit jako „dobrou dohodu“, rychle se ukázalo, že EU se tváří v tvář Trumpově taktice tvrdé linie sesypala a že USA byly tím, kdo měl navrch v těchto jednáních, která aby to bylo ještě více pokořující, byla vedena v Brexitové Británii ve vlastním Trumpově golfovém areálu Turnberry.
Šéfová EU zjevně uznala, že její strana během měsíců rozhovorů nedosáhla pořádné ústupky, když řekla: „Počátečním bodem byla nerovnováha, přebytek na naší straně a deficit na straně USA, a my jsme chtěli obchodní vztahy zase vyvážit a chtěli jsme to udělat tak, aby obchod mezi námi dvěma přes Atlantik fungoval, protože dvě největší ekonomiky by měly mezi sebou mít dobré obchodní toky.“
Další už byli ohledně výsledku pro Evropu méně lichotiví. Bývalý koordinátor Brexitu v Europarlamentu a ex-premiér Belgie Guy Verhofstadt zuřil, že „dohoda EU-USA je skandální… katastrofální … bez jediného ústupku z americké strany … mizerně vyjednaná.“
Podle globalistických novin Financial Times měl údajně jeden z evropských vyslanců říci, že „Trumpovo monstrum Brusel převálcovalo.“
Dohodu kritizoval i bývalý francouzský ministr financí a ex-eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton, který Le Figaro řekl: „Nevím, zda se to vůbec dá dohodou nazvat.“
Breton řekl, že na té dohodě se ukazuje, že „touha prezidenta Spojených států uvalit na celý svět … svoji vizi mezinárodního obchodu teď vše převážně přesměrovala v zájmu Spojených států.“
Mezitím v Německu tuto dohodu šéf Asociace zahraničního obchodu Dirk Jandura označil za „bolestivý kompromis“ a konstatoval, že „je předzvěstí existenčních hrozeb pro mnohé naše obchodníky.“
Německé noviny Die Welt uváděly, že mezi léty 2000 až 2024 byly průměrné tarify na zboží z EU do USA zhruba na dvou procentech. Ač se blok vyhnul 30 procentní sazbě, bude nárůst základní sazby na 15 procent značný.
Byl to však Berlín, kdo byl jedním z hlavních prosazovatelů vzniklé dohody s Trumpem, místo aby se přistoupilo k odvetným opatřením, na čemž se ukazuje slabost kdysi nezlomné německé ekonomiky, která má potíže s rostoucí konkurencí levných čínských elektrických aut, se ztrátou levných ruských energií a se selhavší zelenou agendou komplikující pohon jeho průmyslové základny.
Ač Německu asi nárůst nákupů amerických energií prospěje, tak 15procentní sazba uvalená na automobily v porovnání s 2,5 procenty za Bidenovy administrativy nejspíš tuto hospodářkou lokomotivu EU v potížích potrápí.
I další evropské země, jako Irsko, údajně na Brusel tlačily, aby se s Trumpem dohodl ze strachu z cílených tarifů na průmysly jako výroby Whisky. Jeden evropský diplomat údajně řekl: „Trump zapracoval přesně tam, kde byl náš práh bolesti.“
Během rozhovorů se též značně probírala obrana, v čemž se odráží Trumpův zřetelný přístup spojování ochrany od Ameriky s tím, že se jí její spojenci ekonomicky vyplatí. Evropští činitelé měli údajně obavy, že budou-li příliš tvrdě tlačit na obchod, bude Trumpova administrativa chtít stáhnout z Evropy americká vojska nebo odříznout zbrojní dodávky na Ukrajinu.
Ač se figury jako francouzský prezident Macron chvástaly návratem evropské zbrojní výroby, tak ty údajné „stovky miliard“ upsané EU k nákupům zbraní a vojenské techniky vyrobených v USA odhalují realitu, že Evropě bude vybudování takových dodavatelských řetězců trvat roky, pokud ne desetiletí, a ta tak nebude mít nic moc páku na svého hlavního protektora, aby od něj výměnou za zajištění obrany požadovala ekonomické ústupky.
Když se k náladě v Evropě po oznámení dohody s USA vyjádřil viceprezident USA JD Vance, tak utrousil: „Veškerý evropský tisk právě teď vyjadřuje chválu prezidentovi za úžasnou dohodu vyjednanou za Američany.“
„Zítra ale vytáhnou bezpochyby americká média nadpisy jako: ‚Donald Trump dosáhl jen 99,9 procenta toho, oč žádal.‘“
Kategorie: Autorské překlady