Režimní strany varují před „revolucí“, před „systémovou změnou“ a před „úplně jinou zemí,“ vždyť to je přesně to, co příznivci AfD chtějí, píše sloupkař Weltu Andreas Rosenfelder.
Noviny Welt přišly s komentářem, který nesmírně kárá režimní strany a jejich snahy všechny zlomit děs šířícími tvrzeními proti AfD. Tyto noviny se zaměřují na současné politiky CDU a jejich varování, že AfD by přinesla „úplně jinou zemi“.
Není to ale pro CDU a ostatní režimní strany problém? I Němci přeci chtějí jinou zemi.
Šéf-komentátor Weltu Andreas Rosenfelder poukazuje na premiéra Saska-Anhalstska z CDU Reinera Haseloffa, který mluvil s magazínem Stern.
„Musíme lidem objasnit, co je v sázce,“ říkal Haseloff: „AfD chce úplně jinou zemi.“
Rosenfelder na to reaguje sžíravým textem a píše: „Ano, přesně tak, i my – přesně to si mnoho sympatizantů této strany (AfD) myslí o tom masovém propouštění, o de-industrializaci, o problémech s migrací a o předluženosti.“
„Už měsíce se papalášští politici vzájemně překonávají apokalyptickými hrozbami o tom, co se stane po volebním vítězství AfD. Chtějí tím odstrašit potenciální voliče AfD, neuvědomují si ale, že to má opačný účinek.“
Tento sloupkař Weltu píše, že to je ústředním paradoxem současných pokusů o uchopení politického diskurzu v Německu. Ta čím dál dramatičtější varování od režimních stran vypadají, že místo aby přiškrtila příliv podpory pro Alternativu pro Německo (AfD), zjevně této straně naopak slouží jako ta nejúčinnější volební reklama.
Tento článek napsal v době, kdy AfD v průzkumech neustále roste, a teď se v nich jasně umisťuje jako nejpopulárnější strana v zemi. V reakci na to soupeřící partaje jako Křesťanští demokraté (CDU) a Sociální demokraté (SPD) dále vysílají jedno temné varování proti AfD za druhým.
Rosenfelder se dále pouští do ofenzivy proti Haseloffovi z CDU, který v interview se Sternem prohlásil, že: „K systémové změně není třeba revoluce,“ říkal Hasselhof.
„Systém lze svrhnout u volební urny,“ dodal, přičemž referoval o 39procentní podpoře pro AfD v jeho spolkové zemi.
Rosenfelder pro Welt uvádí, že taková tvrzení o AfD, že přinese „změnu systému“ je přesně tím, co čím dál více a více Němců chce. Haselhoff tímto způsobem ve skutečnosti přiživuje povídačku AfD, že to oni jsou reálnou opozicí a že systém potřebuje úplnou revoluci u volebních uren.
„To, co mělo být varováním, je ve skutečnosti pro AfD nejlepší reklamou,“ píše Rosenfelder. Pokračuje prohlášením, že představa, že by jednoduchý křížek na volebním lístku mohl způsobit „otřes systému nebo i jeho pád“ je zjevně pro ohromnou spoustu občanů s pocitem odcizení od politiků neodolatelná.
Podstatné je, že takovou „kritiku systému“ nelze automaticky dávat na roveň odmítnutí demokracie. Text tvrdí: „V rozporu s tím, co tvrdí Úřad pro ochranu ústavy a levicoví sociologové, nelze trend ke ‚kritice systému‘ prostě dávat na roveň k odklonu od demokracie a od vlády zákona.“ Mnoho občanů má naopak pocit, že sám stát a jeho zástupci jsou těmi, kdo se odchylují od základů demokracie a od principů ústavy.
Ten text v podstatě cupuje mocnou domácí špionážní agenturu, Úřad pro ochranu ústavy (BfV), spolu s různými režimními politiky, neziskovkami a jejich mediálními tlapami, kteří usilují o zákaz AfD. Rosenfelder ve skutečnosti poukazuje, že tyto síly, které tvrdí, že „brání demokracii“ se v reálu odhalují jako aktivně prosazující protidemokratickou činnost.
„To odcizení začalo koronavirovou politikou. Dnes se to rozšiřuje o pocit, že nefunkční státní aparát už neplní sliby bezpečného života, svobody a prosperity a nezabývá se tím problémem samotným, takže naopak spoustu občanů zklamali a ti jsou tím frustrovaní,“ píše Rosenfelder.
Onen sloupkař Weltu uvádí, že takový chaos, před kterým ty strany varují, dostane-li se AfD k moci, tu ve skutečnosti už je.
„Politici z papalášských stran už řadu měsíců promlouvají k duším voličů s apokalyptickými kázáními. Ale představy, že se voliči zadumají a pak budou zase kvůli občanské odpovědnosti volit Unii nebo SPD, je naivní. Když jsou režimní strany tak vyděšené, že se vzájemně překonávají s tím nejděsivějším alarmismem, tak v davech nespokojených rosten pravicová nálada: Volič není vyšinuté dítě a nechce, aby se s ním zacházelo, jako by volební lístek byl nebezpečnou hračkou,“ pokračuje tento komentátor Weltu.
Rosenfelder však též diskutuje o slibech vznášených mnoha stranami, včetně AfD, které se nakonec ukáží být ve všech demokraciích Západu nesplnitelnými, zvláště samotná představa, že je nějaká dramatická změna vůbec možná.
„Ale hlavní problém s argumentem, že náš systém lze prostě odstranit volbou je naprosto mimo: Není to pravda,“ píše Rosenfelder.
„Ani absolutní většina pro AfD, o kterém sní, v zemi Sasko-Anhaltsko s 2 miliony obyvatel by neotřásla demokracií Spolkové republiky. Žijeme ve velice komplexním systému politických, právních a fiskálních kontrolních mechanismů. I prostá realizace politických idejí je obtížná nebo nemožná, i ta černo-rudá koalice to zrovna bolestivě zažívá. Když vládní politici jednají, jako by mohla AfD celou zemi přes noc otočit doprava, tak ty vysněné fantazie takové opoziční strany prostě vlastně potvrzují,“ píše.
„Místo aby ti, co za to odpovídají, na úspěchy AfD v průzkumech reagovali varováními, by ty průzkumy měli sami brát jako varování,“ uzavírá to.
Kategorie: Autorské překlady